| dbo:abstract
|
- První bitva u Chlumce byla střetnutím mezi jednotkami českého panovníka Břetislava I. a německého krále Jindřicha III. Černého dne 22. září 1040 u Chlumce pod Krušnými horami, ve kterém Břetislavovy síly zvítězily. Břetislav podnikl v létě roku 1039 válečnou výpravu do Polska, kde vyplenil Krakov a jiná města a obsadil Hnězdno. Tam za přítomnosti významného českého kněze otevřel hrob Svatého Vojtěcha a vyzvedl jeho ostatky, aby je spolu s ostatky jeho nevlastního bratra svatého Radima převezl do Prahy. Přestože tažení obsazením Slezska, Hnězdna a Moravy znatelně oslabilo Polsko, bylo získání těchto relikvií pravděpodobně původním důvodem tažení. S pomocí relikvií se měla Praha stát samostatným arcibiskupstvím a tím se stát nezávislou na vlivu Mohučského arcibiskupství. Tento požadavek byl s poselstvím odeslán k papeži, narazili ale na odpor mohučského arcibiskupství, které mělo v té době nad pražským biskupstvím svrchovanost. Král Jindřich III. sdílel názor mohučského arcibiskupa. Mimo to požadoval Břetislavovo stažení z Polska, vytvoření českého vazalského knížectví spadajícího pod Svatou říši římskou a také placení vysokého tributu, který ovšem Břetislav odmítl platit. Aby zabránil vojenskému tažení říše proti Čechám, poslal svého syna Spytihněva II. jako rukojmí ke králi. Když Břetislav i nadále odmítal platit tribut, vyrazil Jindřich v srpnu 1040 se dvěma armádami do Čech. On sám pochodoval s bavorskými jednotkami přes Domažlice, kde došlo k bitvě u Brůdku, kde většina Jindřichových rytířů padla za oběť léčce. Druhý proud byl poražen 22. září v bitvě u Chlumce. Důsledkem těchto porážek bylo, že Jindřich III. musel pro tento rok uznat daný stav. Návrh k vyjednávání v následujícím roce byl nicméně Jindřichem zodpovězen požadavkem na bezpodmínečné podřízení. Boje byly v srpnu 1041 znovu obnoveny, přičemž saské jednotky pod vedením markraběte Ekkeharda II. vtrhly do severních Čech a podařilo se jim si Břetislava podrobit. (cs)
- A supposed Battle at Chlumec between the Holy Roman Empire and the Duchy of Bohemia is sometimes mentioned as having taken place near Chlumec u Chabařovic in 1040, concluding the unsuccessful first campaign by Henry III against Břetislav I. This presumably refers to the encounter between the Saxon force led by Eckard II, Margrave of Meissen and the Bohemian forces of Břetislav I, which met near the Bílina River (some 20 km south-west of Chlumec) in early September 1040, but according to Perlbach (1870:451f.), the commanders reached an agreement allowing the Saxons to withdraw without battle. The Saxon forces led by Eckard II, Margrave of Meissen and Bardo, bishop of Mainz, assembled at Dohna, on the left bank of the Elbe, on 15 August. They were supposed to unite with Henry's forces before marching against Prague, but they remained in Dohna for ten days. During this time, Henry was ambushed in the Upper Palatine Forest and suffered heavy losses. Eckard did not enter Bohemia immediately because he was opposed by Bohemian forces led by the count of Bílina. Instead, he negotiated a bribe, and on 24 August, the count of Bílina allowed the Saxons to move south into Bohemia across the passes of the Central Bohemian Uplands, putting up only token resistance. Eckard passed Chlumec, and pillaged the Bohemian countryside for nine days, suffering only minor losses in a skirmish on 31 August. At Gnevin, Eckard was reached by messengers sent by Henry, led by Gunther of Bohemia, informing him of his defeat at Brůdek and ordering him to retreat. Meanwhile, Břetislav had moved up against the Saxon force. Gunther appears to have negotiated an agreement between Eckard and Břetislav allowing the Saxons to retreat without engagement, but Břetislav captured the treacherous count of Bílina, having him blinded and mutilated and thrown into a gully (Perlbach 1870:452, citing Cosmas of Prague). Henry started a second, successful campaign the following year, in August 1041, this time uniting with the forces of Eckard II near Prague, which forced Břetislav's surrender. (en)
- Die Erste Schlacht bei Chlumec war eine Auseinandersetzung zwischen Truppen des römisch-deutschen Königs Heinrich III. und des böhmischen Herzogs Břetislav I. am 22. September 1040 bei Chlumec (Kulm) in Nordböhmen, in der Břetislavs Streitkräfte siegreich waren. Břetislav hatte im Sommer 1039 einen Kriegszug nach Polen unternommen, Krakau und andere Städte geplündert und Gnesen eingenommen. Dort hatte er, im Beisein hoher böhmischer Kirchenfürsten, das Grab von Adalbert (tschech. Vojtěch, poln. Wojciech) geöffnet und dessen Gebeine entnommen, um sie mitsamt denen seines Stiefbruders Radim-Gaudentius, des ersten Bischofs von Gnesen, nach Prag zu überführen. Obwohl der Feldzug durch die Besetzung Schlesiens, Gnesens und Mährens Polen empfindlich schwächte, war die Inbesitznahme dieser Reliquien vermutlich der eigentliche Grund des Feldzuges. Mit Hilfe der Reliquien sollte Prag zum eigenständigen böhmischen Erzbistum aufgewertet und damit von Gnesen unabhängig werden. Entsprechende Pläne wurden mit einer Gesandtschaft zum Papst verfolgt, stießen aber auf erbitterten Widerstand des Mainzer Erzbischofs, der die Oberhoheit über das Bistum Prag innehatte. König Heinrich III. teilte die Ansicht des Mainzer Erzbischofs. Zudem forderte er Břetislavs Rückzug aus Polen, das ebenso wie Böhmen ein Vasallenfürstentum des Heiligen Römischen Reiches war, sowie einen hohen Straftribut, den Břetislav jedoch nicht zu zahlen bereit war. Stattdessen sandte dieser, um einen Feldzug des Reiches gegen Böhmen zu verhindern, seinen Sohn Spytihněv als Geisel zum König. Als Břetislav weiterhin die Tributzahlung verweigerte, brach Heinrich III. im August 1040 mit zwei Heersäulen nach Böhmen auf. Er selbst marschierte mit bayrischen Truppen über Taus, hier kam es zunächst zur Schlacht bei Biwanka.Die meisten Krieger des Aufgebots fanden den Tod, die Fuldaer Totenannalen nennen zahlreiche Einzelschicksale. Ein Verhandlungsangebot im folgenden Jahr wurde von Heinrich dennoch mit der Forderung nach bedingungsloser Unterwerfung beantwortet. Die Kämpfe wurden im August 1041 wieder aufgenommen. während sächsische Truppen unter dem Befehl des Markgrafen Ekkehard II. von Meißen in Nordböhmen eindrangen. Bei Chlumec kam es am 22. September zu einer Schlacht, in deren Folge sich Heinrichs Heer zurückziehen musste. Erst im Folgejahr gelang es ihm mit einem neuen Heer, Břetislav zu unterwerfen. (de)
- La prima battaglia di Chlumec fu un presunto scontro tra le truppe del margravio di Meißen Eccardo II e il duca boemo Bretislao I che ebbe luogo il 22 settembre 1040 vicino a Chlumec (Kulm) nella Boemia settentrionale, in cui le l'esercito di Bretislao furono vittoriose; secondo Perlbach (1870:451f.), invece, i comandanti raggiunsero un accordo che permise ai sassoni di ritirarsi senza combattere. (it)
- Pierwsza bitwa pod Chlumcem miała miejsce w dniu 22 września 1040 r. i była starciem pomiędzy siłami króla niemieckiego Henryka III a wojskami księcia czeskiego Brzetysława I. Bitwa zakończyła się zwycięstwem Czechów. W roku 1038 Brzetysław podjął kampanię na ziemie polskie, plądrując m.in. Kraków i zajmując Gniezno. Tutaj w obecności czeskich oficjeli kościelnych otworzył grób Vojtěcha (Św. Wojciecha) a szczątki świętego nakazał przewieźć do Pragi. Zdobycie relikwii było głównym celem kampanii Brzetysława, który dzięki nim mógł w Pradze ustanowić niezależne od Gniezna arcybiskupstwo. Czeski władca wysłał wkrótce w tej sprawie posłańców do papieża, spotkał się jednak z gwałtownym sprzeciwem arcybiskupa Mainz, będącego wówczas zwierzchnikiem biskupstwa praskiego. Pogląd arcybiskupa podzielił król Henryk III, który zażądał od Brzetysława wycofania się z ziem polskich i zapłaty wysokiego trybutu. Brzetysław trybutu nie był w stanie zapłacić, wysłał jedynie do króla swojego syna Spitygniewa jako jeńca. W sierpniu 1040 r. Henryk III niemogący doczekać się należnej mu daniny wtargnął na czele dwóch kolumn wojska do Czech. Król na czele oddziałów bawarskich pomaszerował na Domažlice, druga grupa wojsk składająca się z Sasów pod wodzą margrabiego Ekkeharda II wyruszyła z Miśni do północnych Czech. Do bitwy doszło pod Chlumcem dnia 22 września 1040 r. Z bitwy zwycięsko wyszli Czesi a Henryk zmuszony został do wycofania się z Czech. Dopiero w następnym roku na czele nowej armii królowi udało się podporządkować sobie Brzetysława. (pl)
|
