| dbo:abstract
|
- Příjmení Křen je odvozeno od jména rostliny zvané křen. Dříve se vyskytovalo i jako křestní jméno Chřen. Mikuláš Křen, bratr ve františkánském klášteře v Kadani (frater Nicolaus ordinis Minorum dictus Chrzyen), bude patrně prvním zaznamenaným výskytem tohoto příjmení v Čechách. Byl roku 1337 vyšetřován inkvizicí v Praze, kde byl biskupem Jan, který například již roku 1314 zle vytýká minoritům, že v interdiktu pohřbili Sulislava z Pnětluk s hymny a písněmi. Jistý jmenovec (Nic. Chren) se v roce 1351 také vyskytuje v Brně (v Knize počtů města Brna z let 1343–1365). Čech Martin Křen (polsky Marcin Chrzan), z bojové skupiny a na Žampachu, roku 1406 zavraždil piastovce , syna Přemysla I. Nošáka. Jan Křen byl v letech 1410 a 1418 litomyšlský měšťan a rychtář. Roku 1516 Bartoloměj Křen z Velebudic (von Welbeditz) vlastnil ves Koporeč (zu Koppritz). Po zavraždění Jana Zikmunda Křena roku 1589 se neúspěšně pře Zuzana Křenová z Křenova (vnučka Matyáše Křena z Křenova, který si vzal dceru Jindřicha Albrechta z Kolovrat). V Jižních Čechách se v urbáři města Kaplice vyskytuje roku 1533 Ant. Křen. A roku 1536 v Milevsku klášterský úředník Jan Chřen. Tomáš Křen z Otendorfu (Thomas Kienov von Ottndorff), obyvatel Prahy, obdržel od krále Ferdinanda I. Habsburského vladyctví a erb 15.2.1544. V Praze jsou roku 1587 dále Jan Chřen (řezník) a Daniel (krejčí) – oba z Jičína.[7][nedostupný zdroj] Albrecht Křen (Kořen), původem ze západních Čech (Stříbrné Hory), se roku 1598 a 1600 v Olomouci soudil (asi jako rytíř) s rytířem Vlasatým z Domaslavě (Wlasatý von Domaslaw, rodu původem z Plzeňska, jehož rod byl spřízněný s rodem Chlumčanských z Přestavlk a z Chlumčan sňatkem Doroty Vlasaté z Domaslavě s Janem Chlumčanským – právě se Zikmundem Chlumčanským vedli Chřínovci spor o Biadla u Merklína), tedy pravděpodobně Jan Vlasatý od Brna. Jan Křen v Holešově vlastní v letech 1628–1640 dům čp. 4. Na Moravě se dále vyskytuje urozený Zdeněk Albrecht Křen ze Lhotic/Lechotic (Chotče), Jíra a Albín z Chotče. Dle urbáře z roku 1676 v Holešově vlastní dům č.p. 65 dědicové Jíry (1689 prodává Albín) – Křenovský dům (památka 29179/7-5941). Dále je zde roku 1634 Jan Křen z Hodějova – úředník v Bystřici pod Hostýnem. Chřínovci z Chřínova mohou být původci tohoto příjmení v Čechách, protože se i v současné době kryje poloha výskytu příjmení s okolím posledního dokladovaného výskytu tohoto rytířského rodu – Merklína (zejména Skočice a Lužany spojené s Markvartem z Příchovic na Skočicích). Roku 1787 byl přijat zákon (platný od roku 1788), který nařizoval židům přijetí německých příjmení. Tak například syn Volfa Šimcherle Křena přechází na příjmení Volf. příjmení osob
* Ivo Křen – český grafik
* Jan Křen – český historik
* – český herec (cs)
- Příjmení Křen je odvozeno od jména rostliny zvané křen. Dříve se vyskytovalo i jako křestní jméno Chřen. Mikuláš Křen, bratr ve františkánském klášteře v Kadani (frater Nicolaus ordinis Minorum dictus Chrzyen), bude patrně prvním zaznamenaným výskytem tohoto příjmení v Čechách. Byl roku 1337 vyšetřován inkvizicí v Praze, kde byl biskupem Jan, který například již roku 1314 zle vytýká minoritům, že v interdiktu pohřbili Sulislava z Pnětluk s hymny a písněmi. Jistý jmenovec (Nic. Chren) se v roce 1351 také vyskytuje v Brně (v Knize počtů města Brna z let 1343–1365). Čech Martin Křen (polsky Marcin Chrzan), z bojové skupiny a na Žampachu, roku 1406 zavraždil piastovce , syna Přemysla I. Nošáka. Jan Křen byl v letech 1410 a 1418 litomyšlský měšťan a rychtář. Roku 1516 Bartoloměj Křen z Velebudic (von Welbeditz) vlastnil ves Koporeč (zu Koppritz). Po zavraždění Jana Zikmunda Křena roku 1589 se neúspěšně pře Zuzana Křenová z Křenova (vnučka Matyáše Křena z Křenova, který si vzal dceru Jindřicha Albrechta z Kolovrat). V Jižních Čechách se v urbáři města Kaplice vyskytuje roku 1533 Ant. Křen. A roku 1536 v Milevsku klášterský úředník Jan Chřen. Tomáš Křen z Otendorfu (Thomas Kienov von Ottndorff), obyvatel Prahy, obdržel od krále Ferdinanda I. Habsburského vladyctví a erb 15.2.1544. V Praze jsou roku 1587 dále Jan Chřen (řezník) a Daniel (krejčí) – oba z Jičína.[7][nedostupný zdroj] Albrecht Křen (Kořen), původem ze západních Čech (Stříbrné Hory), se roku 1598 a 1600 v Olomouci soudil (asi jako rytíř) s rytířem Vlasatým z Domaslavě (Wlasatý von Domaslaw, rodu původem z Plzeňska, jehož rod byl spřízněný s rodem Chlumčanských z Přestavlk a z Chlumčan sňatkem Doroty Vlasaté z Domaslavě s Janem Chlumčanským – právě se Zikmundem Chlumčanským vedli Chřínovci spor o Biadla u Merklína), tedy pravděpodobně Jan Vlasatý od Brna. Jan Křen v Holešově vlastní v letech 1628–1640 dům čp. 4. Na Moravě se dále vyskytuje urozený Zdeněk Albrecht Křen ze Lhotic/Lechotic (Chotče), Jíra a Albín z Chotče. Dle urbáře z roku 1676 v Holešově vlastní dům č.p. 65 dědicové Jíry (1689 prodává Albín) – Křenovský dům (památka 29179/7-5941). Dále je zde roku 1634 Jan Křen z Hodějova – úředník v Bystřici pod Hostýnem. Chřínovci z Chřínova mohou být původci tohoto příjmení v Čechách, protože se i v současné době kryje poloha výskytu příjmení s okolím posledního dokladovaného výskytu tohoto rytířského rodu – Merklína (zejména Skočice a Lužany spojené s Markvartem z Příchovic na Skočicích). Roku 1787 byl přijat zákon (platný od roku 1788), který nařizoval židům přijetí německých příjmení. Tak například syn Volfa Šimcherle Křena přechází na příjmení Volf. příjmení osob
* Ivo Křen – český grafik
* Jan Křen – český historik
* – český herec (cs)
|
| rdfs:comment
|
- Příjmení Křen je odvozeno od jména rostliny zvané křen. Dříve se vyskytovalo i jako křestní jméno Chřen. Mikuláš Křen, bratr ve františkánském klášteře v Kadani (frater Nicolaus ordinis Minorum dictus Chrzyen), bude patrně prvním zaznamenaným výskytem tohoto příjmení v Čechách. Byl roku 1337 vyšetřován inkvizicí v Praze, kde byl biskupem Jan, který například již roku 1314 zle vytýká minoritům, že v interdiktu pohřbili Sulislava z Pnětluk s hymny a písněmi. Jistý jmenovec (Nic. Chren) se v roce 1351 také vyskytuje v Brně (v Knize počtů města Brna z let 1343–1365). (cs)
- Příjmení Křen je odvozeno od jména rostliny zvané křen. Dříve se vyskytovalo i jako křestní jméno Chřen. Mikuláš Křen, bratr ve františkánském klášteře v Kadani (frater Nicolaus ordinis Minorum dictus Chrzyen), bude patrně prvním zaznamenaným výskytem tohoto příjmení v Čechách. Byl roku 1337 vyšetřován inkvizicí v Praze, kde byl biskupem Jan, který například již roku 1314 zle vytýká minoritům, že v interdiktu pohřbili Sulislava z Pnětluk s hymny a písněmi. Jistý jmenovec (Nic. Chren) se v roce 1351 také vyskytuje v Brně (v Knize počtů města Brna z let 1343–1365). (cs)
|
