Čínská opera

Čínská opera je označení pro hudebně-dramatické umění, které se v průběhu staletí vyvinulo v Číně. Na rozdíl od evropské opery vznikla čínská opera v lidových kruzích a uměním nejvyšší společnosti se stala teprve později. Existuje celá řada žánrů čínské opery, odlišených především regionálně, z nichž nejznámější je pekingská opera. V době kulturní revoluce byla čínská opera zakázána a nahrazena maoistickými propagandistickými vystoupeními, od konce 70. let 20. století se řada čínských umělců opět snaží tuto tradici oživit.

Čínská opera

Historie čínské opery

První zmínka čínské opery je doložena už v raném období Číny a v dynastii Tang, kdy císař Xuan​zong​ založil hereckou školu „Hrušňový sad“, která měla učit především o hudebních dramatech (pojem „Hrušňový sad“ se později začal užívat jako pojem pro čínské opery). Centrem opery se stala provincie Shanxi. Následně se rozvíjela za vlády dynastie Song. Během dynastie Ming se nejdůležitější operní formou stala opera Kunqu(zrodila se z regionální melodie Kunshan a následně se rozmohla od 16. do 18. století).

Forma Kunqu opery byla natolik populární, že byly v této době vytvořeny nejznámější operní díla: Pivoňkový pavilon, Vějíř broskvového květu, Romance Tří Království a Cesta na Západ. Tato forma se nápadným způsobem přibližovala evropskému divadlu v předalžbětinském období – například ženské role hráli chlapci a scéna byla velmi prostá.

Tradiční čínská opera se od těchto dob významně nezměnila, repertoár neobohatily žádné nové příběhy.

Razantní změny nastaly s koncem dynastie Qing a vznikem Čínské lidové republiky. Změny propojené s pokusy o modernizaci čínské opery v první polovině 20. století zachycuje známý film Sbohem, má konkubíno .

Opera po vzniku Čínské lidové republiky

Čínská lidová republika dala čínské opeře možnost rozkvětu. Na repertoáru byly jak staré, tradiční hry, tak i nové, moderní. V 60. letech 20. století byla vytvořena opera na objednávku čínské komunistické vlády, kdy jejím prostřednictvím propagovala právo lidu postavit se proti feudalismu. Jenže tato hra s názvem Hai Rui opouští úřad na námět z období dynastie Ming evokovala v lidech spíše kritiku Maovy vlády, tudíž byla následně stažena z repertoáru a její autor byl uvězněn a následně zemřel.

Zásah kulturní revoluce do vývoje opery

Kulturní revoluce přinesla významné změny v podobě oproštění se od minulých standardů. Maova čtvrtá manželka herečka Jiang Qing, známá též jako Madam Mao , se stala reformátorkou umění. Tradiční pekingskou operu během kulturní revoluce zakázali, jelikož vyprávěla o starých, feudálních strukturách společnosti. Na popud reforem Jiang Qing byl vydán malý repertoár „revolučních oper“, které se držely klasické formy, ale vyprávěly nové příběhy, v nichž zlosyni byli příslušníci aristokracie, obchodní a nebo majitelé půdy. Hudba i tance byly původní z klasické tradice, avšak kostýmy a narativní složka byly zmodernizované.

V tomto duchu vznikly opery o rolnických vzpourách ve 20. letech 20. století (Rudá hlídka na jezeře Honghu, Dívka s bílými vlasy, Překonání řeky Dadu), také opery protijaponské (Revoluce pokračuje, Jiskra v rákosí) nebo opery o korejské válce.

Od 80. let 20. století začali přivádět k životu původní klasické podoby čínské opery, které se dostaly i na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Druhy čínské opery

V Číně existují stovky regionálních variant čínské opery. Nejznámější z nich je pekingská opera.

Mezi další známé druhy čínských oper patří:

• opera z regionu Shanxi - akrobatické vsuvky a chrlení ohně.
• Šanghajská a huju opera - moderní, využívá jednodušší kostýmy i make-up, populární v 20. a 30. letech 20. století.
• opera kantonská - akrobacie, prvky bojových umění

Pekingská opera

Pekingská opera je jednou z „místních/regionálních oper“. Tato forma nemá v Evropě obdoby a s evropskou klasickou operou toho nemá moc společného. Byla velice populární hlavně ve staré Číně.

Pekingská opera vznikla v období dynastie Qing za císaře Qianlonga. Během cesty po jižní Číně navštívil opery v Anhui a Hebei a přivezl místní náměty do Peking, kde pak nechal vzniknout nové formě opery. Je jednou z nejznámějších forem čínské opery.

Děj má ve většině historickou, politickou nebo válečnou tematiku. Námět jsou inspirovány legendami, lidového vyprávění, historií a z literatury. Hrají se ve dvou formách; celovečerní dvouhodinové představení, nebo 20-30 minutové aktovky. Pekingské opery jsou vizuálně velmi propracované.

Běžným znakem pekingské opery je nejen zpěv, ale také mluvené slovo, akrobatické prvky, pantomima a prvky bojových umění .

V pekingské opeře se vyskytují čtyři hlavní typy postav:

• mužská = sheng
• ženská = dan (šest partů od počestné dívky až po stařenku) -> mají přirozené líčení
• jing = „namalované obličeje“ - nejpůsobivější, nejvýraznější osobnost; barevné vzory - symbolizují jejich vlastnosti
• komediální postava chou - bíle pomalovaný obličej

Představení bývá doprovázeno šesti nebo sedmi hudebníky s tradičními nástroji. Využívají se nástroje strunné (čínské dvoustrunné housle erhu, třístrunná loutna sanxian či tradiční loutna pipa), které podtrhávají sílu zpěvu. Dále perkusy (klapačky, bubny, gongy) sloužící k přerušení děje. Někdy se objeví i nástroje dechové: flétna, čínský roh, suona.

Představení

Představení se většinou skládá z kratších her bez přestávek. Důraz kladou na příběh hry, je potlačena psychologie postav. Jeviště bylo třístranné a otevřené. Typické bylo minimální využití kulis (možnost venkovních her, v chrámech či na tržištích). Kulisy byly nahrazeny bohatou gestikulací herců, významné využití symbolických pohybů.  Jednoduchost jeviště vyvažovaly zdobené kostýmy a velkolepé a bujaré líčení.

Charakteristickým znakem čínské opery jsou bílé "vodní" rukávy.

Studium, nároky a vykonávání práce herce v čínské opeře

Na herce čínské opery byly kladeny obrovské nároky. Student čínské opery se musí naučit „chang, nian, zuo, da“ („zpívat, mluvit, hrát a bojovat“). Lidé, kteří se chtěli věnovat studiu operního herce, se začínali učit již kolem sedmi či osmi let. Měli tréninky gymnastiky i bojových umění  a také hodiny zpěvu a hry. Studenti se snažili co nejpřesněji napodobovat svého mistra. Jejich trénink byl nejen fyzický, ale také emocionální. Identifikovali se časem do své typologie role - zloduch, komediant atd.

Herci museli také dokonale ovládat líčení, které se provádí podle určitých pravidel a společně s kostýmem pomáhá divákům určit charakter ztvárňované postavy. Barvy líčení měli svůj symbolický význam:

• bílá - zloduši
• černá - laskavé, silné postavy
• zářivá červená a žlutá - generálové a bojovníci,
• červená - loajalita, odvaha
• fialová - vážnost, poctivost,
• zelená - prudkost, impulzivita
• modrá - tvrdost, vytrvalost.

Kladné postavy mívají prosté, jednoduché vzory, naopak líčení záporných postav je složité a propracované.

Soustředění publika bylo často zaměřováno právě na herecké výkony. Vzhledem k tomu, že repertoár byl poměrně úzký, většina publika již znala děj hry.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čínská opera na Wikimedia Commons
• BAI, Hang. Čínská opera. Brno, 2020. 49 s. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta. Vedoucí práce Richard Pohl. Dostupné online.
• Čínská opera Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine., časopis Koktejl
• Ukázkové video čínské opery https://www.youtube.com/watch?v=wzBDB-u1pRg
• Madam Mao, první dáma https://youtu.be/unuGt6Bq2io?feature=shared
• Kniha Byla jsem Madam Mao https://www.databazeknih.cz/knihy/byla-jsem-madam-mao-3089
• Čínská opera v Praze, 10.7.2012 https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/212411000370710/cast/210410/
• Divadelní zpracování opery Sbohem, má konkubíno https://www.youtube.com/watch?v=H2H_TH47Yeo

Autoritní data	NKC: ph667298 GND: 4336518-8