Wikipedie

Šestá vláda Benjamina Netanjahua

Šestá vláda Benjamina Netanjahua je úřadující vláda Státu Izrael vedená Benjaminem Netanjahuem, kterou prezident republiky Jicchak Herzog jmenoval 29. prosince 2022 po listopadových volbách do Knesetu.[1][2] Původně ji tvořilo šest stran: Likud, Sjednocený judaismus Tóry, Šas, Náboženský sionismus, Ocma jehudit a No'am. V pořadí se jedná o 37. vládu.

Šestá vláda Benjamina Netanjahua
Členové vlády s prezidentem Jicchakem Herzogem
Členové vlády s prezidentem Jicchakem Herzogem
Pořadí37.
PředsedaBenjamin Netanjahu
Politické subjekty
JmenovánaJicchakem Herzogem
Datum jmenování29. prosince 2022
Opozice
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Konzultace prezidenta Herzoga s poslanci Knesetu Orit Strook, Ohadem Talem a Moše Solomonem před jmenováním kandidáta na post předsedy vlády, 10. listopadu 2022.
Prezident Herzog pověřuje sestavením nové vlády předsedu strany Likud Benjamina Netanjahua, 13. listopadu 2022.

V průběhu vládního mandátu vypukla v říjnu 2023 válka Izraele s Hamásem a z toho důvodu byl vytvořen užší válečný kabinet, ve kterém zasedli vybraní politici Likudu a za opozici politici ze Státního tábora. Válečný kabinet se po sporech rozpadl v červnu 2024 návratem Binjamina Gance do opozice. V říjnu 2023 do vlády přibyli také dva politici za stranu Nová naděje, Gid'on Sa'ar a Jif'at Šaša-Biton coby ministři bez portfeje. Gid'on Sa'ar v březnu 2024 pohrozil, že pokud nebude jmenován do válečného kabinetu, odejde z vlády. Jmenován nebyl a proto jeho strana odešla do opozice. V září 2024, několik měsíců od rozpadu válečného kabinetu, se Sa'ar se svou stranou do vlády vrátil.[3]

Pozadí

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Izraelská politická krize 2019–2021 a Volby do Knesetu 2022.

Pravicový blok stran vedený Benjaminem Netanjahuem, v Izraeli známý jako národní tábor, získal ve volbách do Knesetu 64 ze 120 křesel, zatímco koalice vedená bývalým premiérem Ja'irem Lapidem 51 křesel.[4] Národní tábor byl různě označován za nejpravicovější[5] a také nejvíce náboženskou vládu v dějinách Izraele.[6][7]

Krátce po volbách Lapid Netanjahuovi ustoupil,[8] poblahopřál mu[9] a popřál mu štěstí „v zájmu izraelského lidu“.[10] Dne 15. listopadu se během zahajovacího zasedání konala slavnostní přísaha nově zvolených členů 25. Knesetu. Hlasování o jmenování nového předsedy Knesetu, které se obvykle provádí na zahajovacím zasedání, a přísaha členů vlády byly odloženy, protože probíhající koaliční jednání zatím nevedla k dohodě o těchto pozicích.[11][12][13]

Vytvoření vlády

editovat

Dne 3. listopadu 2022, po sečtení 97 % hlasů, Netanjahu řekl svému poradci Jarivu Levinovi, aby zahájil neformální koaliční rozhovory se spřátelenými stranami.[14] Předseda strany Šas Arje Deri se 4. listopadu setkal s Jicchakem Goldknopfem, předsedou strany Sjednocený judaismus Tóry a její frakce Agudat Jisra'el. Obě strany se dohodly na spolupráci v rámci příští vlády.[15][16] Degel ha-Tora, frakce Sjednoceného judaismu Tóry, 5. listopadu prohlásila, že bude trvat na svém ideologickém postoji neusilovat o žádné ministerské posty, jak jí to nařídil její duchovní vůdce, rabín Geršon Edelstein, ale bude usilovat o jiné posty, jako jsou předsedové výborů Knesetu a náměstci ministrů.[17]

Sám Netanjahu zahájil rozhovory 6. listopadu. Nejprve se setkal s Moše Gafnim, předsedou Degel ha-Tora, a poté s Goldknopfem. Mezitím se předseda Náboženského sionismu Becal'el Smotrič a předseda její frakce Ocma jehudit Itamar Ben Gvir zavázali, že bez druhé frakce do koalice nevstoupí. Gafni se později se Smotričem sešel ke koaličním rozhovorům.[16] Smotrič se se poté setkal s Netanjahuem. Dne 7. listopadu se Netanjahu setkal s Ben Gvirem, který požadoval ministerstvo vnitřní bezpečnosti s rozšířenými pravomocemi pro sebe a ministerstvo školství nebo dopravy a bezpečnosti silničního provozu pro Jicchaka Wasserlaufa.[18] Hlavním požadavkem všech Netanjahuových spojenců bylo, aby Kneset mohl ignorovat rozhodnutí Nejvyššího soudu.[19] Netanjahu se 8. listopadu sešel s předsedou frakce No'am a jejím jediným poslancem Knesetu Avi Ma'ozem poté, co pohrozil bojkotem koalice. Požadoval úplnou kontrolu Západní zdi charedim rabinátem a odstranění podle něj antisionistického a protižidovského obsahu ve školních učebnicích.[20] Izraelský prezident Jicchak Herzog zahájil 9. listopadu po potvrzení výsledků voleb konzultace s předsedy všech politických stran.[21] Během konzultací vyjádřil své výhrady k tomu, aby se Ben Gvir stal členem příští vlády.[22] Šas se 10. listopadu sešel s Likudem ke koaličním rozhovorům.[23] Do 11. listopadu si Netanjahu zajistil doporučení 64 poslanců Knesetu, což představovalo většinu.[22] Mandát k sestavení třicáté sedmé vlády mu 13. listopadu udělil prezident Herzog.[24] Ocma jehudit a No'am se podle předvolební dohody 20. listopadu oficiálně oddělily od Náboženského sionismu.[25]

Ocma jehudit a Likud 25. listopadu podepsaly koaliční dohodu, podle níž Ben Gvir převezme nově vytvořenou funkci ministra národní bezpečnosti, jehož pravomoci budou rozsáhlejší než pravomoci ministra vnitřní bezpečnosti, včetně dohledu nad izraelskou policií a izraelskou hraniční policií na Západním břehu Jordánu, a také pravomocí střílet zloděje, kteří kradou na vojenských základnách. Jicchak Wasserlauf dostal ministerstvo pro rozvoj Negevu a Galileje s rozšířenými pravomocemi v oblasti regulace nových osad na Západním břehu Jordánu, přičemž bylo odděleno od portfolia „periferie“, které připadne Šasu. Součástí dohody je také svěření ministerstva pro kulturní dědictví Amichaji Elijahuovi a jeho oddělení od portfolia „záležitosti Jeruzaléma“, předání předsednictví Výboru pro veřejnou bezpečnost Knesetu Cvikovi Fogelovi a předsednictví Zvláštního výboru pro Izraelský občanský fond Limor Son Har-Melech, post náměstka ministra ekonomiky a průmyslu Almogu Kohenovi, zřízení národní gardy a rozšíření mobilizace záložníků v hraniční policii.[26][27][28]

Netanjahu a Ma'oz podepsali 27. listopadu koaliční dohodu, podle níž se Ma'oz stane náměstkem ministra, povede agenturu pro židovskou identitu při úřadu předsedy vlády a bude také řídit organizaci Liškat ha-kešer, která se zabývá alijou z bývalého Sovětského svazu.[29] Agentura pro židovskou identitu by vedle odboru ministerstva školství dohlížejícího na externí výuku a partnerství měla pravomoc nad vzdělávacím obsahem vyučovaným mimo běžné osnovy ve školách, čímž by pod ni spadaly i neoficiální organizace, které mají povolení vyučovat a přednášet na školách.[30]

Likud podepsal 1. prosince koaliční dohodu s Náboženským sionismem. Podle dohody by měl Smotrič zastávat funkci ministra financí střídavě s Arje Derim. Součástí dohody je také přidělení postu ministra absorpce imigrantů Ofiru Soferovi, nově vytvořeného postu ministra pro národní mise Orit Strook a předsednictví Výboru pro ústavu, právo a spravedlnost Knesetu Simchu Rothmanovi.[31][32]

Likud a Sjednocený judaismus Tóry podepsaly 6. prosince koaliční dohodu, aby mohly požádat o prodloužení lhůty. Podle ní by strana získala ministerstvo výstavby a bydlení, předsednictví Finančního výboru Knesetu, které připadne Moše Gafnimu, ministerstvo Jeruzaléma a tradice (které by nahradilo ministerstvo pro záležitosti Jeruzaléma a pro kulturní dědictví), kromě toho několik postů náměstků ministrů a předsednictví výborů Knesetu.[33][34]

Likud také podepsal dohodu se Šasem, čímž si zajistil prozatímní koaliční dohody se všemi svými spojenci. Podle této dohody bude Deri nejprve zastávat funkci ministra vnitra a zdravotnictví a po dvou letech se vystřídá se Smotričem. Strana také získá ministerstva náboženských služeb a sociální péče a posty náměstků na ministerstvech školství a vnitra.[35]

Hlasování o výměně současného předsedy Knesetu Mickeyho Levyho bylo naplánováno na 13. prosince poté, co Likud a jeho spojenci získali potřebný počet podpisů.[36] Jariv Levin z Likudu byl zvolen prozatímním předsedou 64 hlasy, zatímco jeho protikandidátka Mejrav Ben-Ari z Ješ atid získala 45 hlasů a protikandidát Ajman Ode z Chadaš získal 5 hlasů.[37]

Netanjahu po dohodě se Šasem požádal Herzoga o čtrnáctidenní prodloužení mandátů.[38] Herzog 9. prosince prodloužil mandát do 21. prosince.[39] V tento den Netanjahu Herzoga informoval, že se mu podařilo sestavit koalici a nová vláda by měla složit přísahu 2. ledna 2023.[1]

Průběh mandátu

editovat

Obměny ministrů

editovat

V průběhu vládního mandátu vypukla v říjnu 2023 válka Izraele s Hamásem a z toho důvodu byl vytvořen užší válečný kabinet, ve kterém zasedli vybraní politici Likudu a za opozici politici ze Státního tábora. Válečný kabinet se po sporech rozpadl v červnu 2024 návratem Binjamina Gance do opozice.

V říjnu 2023 do vlády přibyli dva politici za stranu Nová naděje, Gid'on Sa'ar a Jif'at Šaša-Biton coby ministři bez portfeje. Gid'on Sa'ar v březnu 2024 pohrozil, že pokud nebude jmenován do válečného kabinetu, odejde z vlády. Jmenován nebyl a proto jeho strana odešla do opozice. V září 2024, několik měsíců od rozpadu válečného kabinetu, se Sa'ar se svou stranou do vlády vrátil.

Dne 5. listopadu 2024 Netanjahu odvolal ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud). Ten byl jeho nejhlasitějším kritikem, který prosazoval přijetí dohody o příměří a zřízení státní vyšetřovací komise k prošetření pochybení před útokem Hamásu na Izrael. V reakci vyšly tisíce Izraelců do ulic, aby proti tomuto protestovali. Netanjahu se pokusil Galanta odvolat již v březnu 2023, kdy kritizoval jeho kontroverzní justiční reformu. Do funkce ministra obrany byl poté jmenován dosavadní ministr zahraničí Jisra'el Kac (Likud). Funkci ministra zahraničí Netanjahu následně přidělil dosavadnímu ministrovi bez portfeje Gid'onu Sa'arovi (Nová naděje), který předtím nově podpořil Netanjahuovu vládu.[40][41]

Soudní reforma

editovat

Vláda v roce 2023 představila kontroverzní soudní reformu, kterou izraelský parlament schválil v červenci 2023. Schválený zákon omezoval pravomoci Nejvyššího soudu ve prospěch vlády. Proti reformě stála opozice a konaly se pravidelné demonstrace, kterých se účastnily desítky tisíc občanů.[42] Opoziční politici podali proti zákonu žalobu k Nejvyššímu soudu. Ten klíčovou část zákona zrušil v lednu 2024.[43]

V září 2024 Nejvyšší soud publikoval rozhodnutí, podle kterého měl ministr spravedlnosti Jariv Levin (Likud) zahájit proces volby předsedy Nejvyššího soudu. Tato pozice byla už rok neobsazená. Stejně tak byla neobsazená křesla dvou soudců soudu, kteří odešli do důchodu. Levin tvrdil, že místa neobsadil z ohledu na mimořádné okolnosti, které vypukly v říjnu 2023. Jeho kritici ovšem varovali, že se ministr snaží místa u soudu zpolitizovat. V srpnu 2024 navíc vláda znovu začala mluvit o potřebnosti své justiční reformy na oslabení Nejvyššího soudu. Soustavně také vykonávali nátlak na nejvyšší státní žalobkyni Gali Baharav-Miarovou, která vládě oponovala.[44] V prosinci 2024 Nejvyšší soud vydal verdikt, ve kterém uvedl, že ministr Levin nesplnil nařízení uložená soudem. Ministrovi uložil poslední termín na zahájení volby předsedy Nejvyššího soudu do 16. ledna 2025. Levin následně označil soudce Nejvyššího soudu za „diktátory, kteří zavádí soudní diktaturu“.[45]

V listopadu 2024 vláda začala připravovat zákon, který by umožnil speciální trestní vyšetřování nejvyšší státní žalobkyně a dalších státních žalobců. Vyšetřování by vedla policie po souhlasu ministra spravedlnosti. Stanice Channel 12 návrh zákona označila za další součást nátlaku na nejvyšší státní žalobkyni Gali Baharav-Miarovou, která vládě oponovala v celé řadě politik a navhrla stíhání ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira (Ocma Jehudit) za zásahy do policejních vyšetřování.[46]

Nejvyšší státní žalobkyně Gali Baharav-Miarová byla čím dál častěji předmětem kritiky celé vlády. V listopadu 2024 ministr komunikací Šlomo Kar'i (Likud), kterého žalobkyně kritizovala za zásahy do svobody tisku, inicioval sběr podpisů ministrů ke svolání mimořádného jednání o odvolání Gali Baharav-Miarové z její funkce. Její odvolání mělo kromě Likudu podporu vládní krajně pravicové strany Ocma Jehudit, jejíž předseda Itamar Ben Gvir veřejně prohlašoval, že nejvyšší státní žalobkyně by měla být odvolána.[47] V polovině prosince 2024 si vládní poslanci prohlasovali mimořádnou schůzi k diskusi o odvolání nejvyšší státní žalobkyně. Opoziční poslanci na protest před hlasováním opustili jednací sál.[48]

Spor o výjimky ze službu v armádě pro ultraortodoxní Židy

editovat

Platnost zákonné úpravy, která umožňovala vyhnout se vojenské službě ultraortodoxním mužům vypršela v roce 2023, ale vláda zatím neschválila nový zákon. V březnu 2024 nejvyšší soud prozatímním nařízením zrušil s platností od 1. dubna státní příspěvky pro ultraortodoxní muže ve věku stanoveném pro vojenskou službu. A na základě rozhodnutí generální prokurátorky je armáda od 1. dubna povinna odvádět ultraortodoxní studenty, kteří dosud měli výjimku, což se týká více než 60 tisíc mužů. Ultraortodoxní uskupení, o které se Netanjahuova koaliční vládu opírá, tato nařízení ostře kritizovala. Na druhou stranu 31. březnou se v Jeruzalémě uskutečnila masová demonstrace proti vládě premiéra Netanjahua a proti výjimkám z vojenské služby pro ultraortodoxní Židy.[49]

Na konci června 2024 potvrdil Nejvyšší soud Izraele svůj dřívější verdikt z roku 2017, který označil výjimku pro odvod ultraortodoxních židů (charedim) do armády za ilegální. Nejvyšší soud tak nařídil, že vláda musí povolat ultraortodoxní židovské studenty do armády. Charedim měli v zemi výjimku z branné služby od založení Izraele v roce 1948 (tehdy jich bylo 5 %, přičemž v roce 2024 tvořili již 13 % populace). Rozsudek soudu zkritizoval Likud i jeho krajně pravicoví vládní partneři, kteří se často opírali o hlasy ultraortodoxních židů.[50] Vynesení rozsudku vyvolalo davové protesty charedim. Na konci června při protestech tisíců charedim například došlo ke střetům s policií a k napadení vozu s ministrem Jicchakem Goldknopfem, který předsedal ultraortodoxní straně Agudat Jisra'el.[51]

V reakci na rozsudek izraelská vláda vyhlásila, že začne nabírat charedim do armády od 21. července 2024. Stanovení termínu vedlo k dalším masovým protestům charedim, jejichž část například zablokovala dálnici.[52] Charedim poté protestovali i nadále. Současně odmítali plnit povolávací rozkaz. Na prvních 1000 povolávacích rozkazů reagovalo jen 50 povolaných. Izraelské úřady chtěly charedim donucovat i finančně. Těm, kdo dostali povolávací rozkaz, stát nově nevyplácel stipendia.[53] První vlna náboru byla neúspěšná. Během léta 2024 armáda povolala 3000 charedim, ale službu nastoupilo jen 230 z nich. Ministr obrany Galant proto na začátku listopadu schválil rozeslání dalších 7000 povolávacích rozkazů.[54] Krátce poté nový ministr obrany Jisra'el Kac povolávací rozkazy potvrdil. Jeho rozhodnutí tvrdě zkritizovali členové koaliční ultraortodoxní strany Sjednocený judaismus Tóry.[55]

Válka s Hamásem a Hizballáhem

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Válka Izraele s Hamásem, Diplomatické dopady války Izraele s Hamásem a Izraelská invaze do Libanonu 2024.

Dne 7. října 2023 provedl Hamás, Palestinský islámský džihád a další militantní gazské organizace útok na Izrael. Při útoku zemřelo celkem 1139 osob (Izraelců a občanů třetích zemí). Více než polovinu obětí tvořili civilisté. Dalších 250 osob bylo vzato jako rukojmí a uneseno do Pásma Gazy (z poloviny opět civilisté, mezi rukojmími byla i těla zabitých osob). Izrael reagoval okamžitým vyhlášením války Hamásu a totální blokádou Pásma Gazy. Během prvního roku války bylo zabito přes 40 000 Palestinců (z většiny civilisté) a všichni obyvatelé Pásma Gazy byli postupně vnitřně vysídleni, což dohromady způsobilo humanitární krizi, kterou kritizovalo OSN, EU, Spojené státy americké i arabské státy. Ve válce byli zabiti představitelé Hamásu Ismáíl Haníja, Jahjá Sinvár, Muhammad Dajf nebo Sálih Arúrí. Izraelská armáda také prováděla cílené vojenské operace na Západním břehu Jordánu.

V průběhu války s Hamásem eskaloval konflikt na severní hranici, kde se Izrael vzájemně ostřeloval s libanonským Hizballáhem. Na obou stranách hranice toto vedlo k vnitřnímu vysídlení kolem sta tisíc osob. Konflikt eskaloval v září 2024, kdy Mosad provedl operaci výbuchů komunikačních zařízení Hizballáhu a letecké nálety (s kódovým označením Operace Šípy severu). Na konci září izraelské letectvo provedlo útok na velitelství Hizballáhu, při kterém zabilo vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha. Dne 1. října 2024 poté armáda spustila pozemní invazi do jižního Libanonu. Ta vnitřně vysídlila přes milion obyvatel.

Obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Válečné zločiny během války Izraele s Hamásem.

Izraelská vláda a armáda, ale také Hamás a další ozbrojené palestinské skupiny, byly během války obviněny z páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

V lednu 2024 projednal Mezinárodní soudní dvůr v Haagu žalobu Jihoafrické republiky na Izrael, ve které byl obviněn z páchání genocidy vůči Palestincům. Dne 26. ledna soud předběžným opatřením nařídil Izraeli, aby učinil veškeré kroky k zabránění genocidy a aby zlepšil humanitární situaci v Gaze. Soudkyně Joan Donoghueová navíc uvedla, že některá tvrzení Jihoafrické republiky jsou „věrohodná“. Soudkyně dodala: „Soud se domnívá, že existuje reálné a bezprostřední riziko, že než soud vydá konečné rozhodnutí, bude způsobena nenapravitelná újma na právech, která soud shledal jako hodnověrná.“ Benjamin Netanjahu podle listu The Times of Israel nařídil členům svého kabinetu, aby se zdrželi reakce na předběžné rozhodnutí soudu. On sám prohlásil, že tvrzení, že „Izrael páchá genocidu na Palestincích, je nejen nepravdivé, ale i pobuřující“.[56] V květnu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nařídil Izraeli zastavit vojenskou ofenzivu ve městě Rafah a otevřít hraniční přechod Rafah pro neomezený přísun humanitární pomoci. Izrael měl také umožnit do Pásma Gazy přístup vyšetřovacímu týmu, který by se zabýval sběrem důkazů v případu údajného páchání genocidy na Palestincích.[57]

Dne 20. května 2024 hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan oznámil, že požádal o vydání zatykačů na lídry Hamásu a Izraele. Lídr Hamásu v Pásmu Gazy Jahjá Sinvár, šéf vojenského křídla Hamásu Muhammad Dajf, šéf politického křídla Hamásu Ismáíl Haníja, izraelský premiér Benjamin Netanjahu a izraelský ministr obrany Jo'av Galant podle prokurátora nesou odpovědnost za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v Pásmu Gazy a v Izraeli.[58][59] Představitelé Hamásu jsou viněni ze zločinů vyhlazování, vraždy, braní rukojmích, sexuálního násilí, mučení, kruté zacházení a těžké urážky lidské důstojnosti. Představitelé Izraele jsou viněni ze zločinů úmyslného využívání hladovění civilních osob jako způsobu vedení boje, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné újmy či poruchy zdraví, úmyslné zabití, úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu, vyhlazování, perzekuce a jiné nelidské činy.[60]

Dne 21. listopadu 2024 Mezinárodní trestní soud rozhodl o vydání zatykačů na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a v té době čerstvě odvolaného ministra obrany Jo'ava Galanta. Soud tím také odmítl podané námitky Izraele a jeho spojeneckých zemí. Tři představitelé Hamásu, kteří podle květnové žádosti vrchního žalobce měli také být povoláni před Mezinárodní trestní soud, byli v listopadu 2024 již mrtví.[61]

Plán nuceného vysídlení palestinského obyvatelstva Gazy

editovat

V říjnu 2023 zpravodajských služeb ministerstvo vypracovalo dokument doporučující nucené vysídlení Palestinců z Pásma Gazy, kterých zda žije asi 2,3 milionu, do Egypta, na Sinajský poloostrov. Dokument upozorňuje na předpokládané obtíže mezinárodního schválení, ale vyhnání ospravedlňuje jako řešení problému uprchlíků hledajících úkryt před válkou. Informaci přinesl server The Times of Israel. Palestinci plán odmítají, stejně jako Egypt. Izraelská vláda význam dokumentu snižuje, premiér Benjamin Netanjahu tvrdí, že materiál představuje „počáteční úvahy“ týkající se této otázky, kterými se teď úřady nezabývají.[62]

Zákaz UNRWA

editovat

V lednu 2024 Izrael zveřejnil obvinění, podle kterého se několik zaměstnanců Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) aktivně účastnilo útoku Hamásu na Izrael v říjnu 2023. Sama agentura uvedla, že všem podezřelým dala výpověď. Brzy poté izraelské tajné služby vydaly prohlášení, ve kterém obvinily zhruba deset procent zaměstnanců UNRWA z napojení na hnutí Hamás či na Palestinský islámský džihád.[63]

V dubnu 2024 vydala vyšetřovací komise OSN zprávu, ze které vyplynulo, že izraelští představitelé nemají pro svá obvinění důkazy. Komisi vedla francouzská diplomatka Catherine Colonna. Po tomto vyšetřování většina států, které kvůli obviněním pozastavily financování, jej opět obnovily.[64] Izrael závěry zprávy nepřijal. Mluvčí ministerstva zahraničí Oren Marmorstein namísto toho přitvrdil ve vlastních obvinění – zaměstnanců UNRWA s vazbami na Hamás má být nově přes dva tisíce.[65]

V květnu 2024 izraelský parlament projednával návrh zákona, který by označil UNRWA za teroristickou organizaci a ukončil s ní spolupráci.[66] Šéf diplomacie EU Josep Borrell označil návrh zákona za „nesmyslný“ a varoval před další destabilizací humanitární situace v Gaze. Současně odmítl, že by UNRWA byla teroristickou organizací.[67] Návrh zákona kritizovaly také Spojené státy americké.[68] V říjnu 2024 izraelský parlament projednával návrh zákona, který by zakázal působení UNRWA v Izraeli a na okupovaných území Palestiny. Návrh zákona odsoudil generální tajemník OSN António Guterres. Ten řekl, že pokud by UNRWA byla Izraelem zakázána, znamenalo by to „katastrofu“ v zásobování lidí v Palestině.[69] Společné stanovisko připravovaly také země EU, ve kterém chtěly zaujmout stejný postoj jako generální tajemník OSN. Stanovisko ale zablokovaly Česko a Maďarsko.[70] Následně ho proto vydal svou funkcí šéf diplomacie EU Josep Borrell.[71] Dne 28. října 2024 Kneset přijal dva zákony, které zakázaly činnost UNRWA v Izraeli a současně zakázaly vyvíjet vztahy mezi představiteli izraelské státní správy a agenturou a odebíraly personálu UNRWA imunitu. Zákazem zapojení izraelských složek se v důsledku výrazně omezí akceschopnost úřadu i na palestinských územích. Schválení zákonů zkritizovalo například německé ministerstvo zahraničí a vážně znepokojen tím byl i britský premiér Keir Starmer. Ve společném komuniké hlasování izraelského parlamentu odsoudily Irsko, Norsko, Slovinsko a Španělsko.[72] Přijetí zákonů odsoudily také Spojené státy americké.[73] Izrael na začátku listopadu zákony notifikoval v OSN. V účinnost vstoupí na začátku února 2025.[74]

Rozmach osad na Západním břehu Jordánu

editovat

Krajně pravicový ministr Becal'el Smotrič v dubnu 2024 ohlásil plán na legalizaci téměř sedmdesáti izraelských outpostů (malých ilegálních osad) na území Západního břehu Jordánu.[75] V červnu se mu podařilo legalizovat pět takových outpostů.[76] Dle jeho slov šlo o reakci vlády na situaci, kdy pět evropských států uznalo Stát Palestina.[77] Podle sdělení izraelské nevládní organizace Mír nyní izraelské úřady v červnu schválily zabrání půdy o rozloze 12,7 km2 v údolí Jordánu. Mělo jít o největší zábor od přijetí Dohod z Osla v roce 1993.[78] Na začátku července Izrael legalizoval další tři outposty a schválil novou výstavbu.[79] Podle izraelské organizace Mír nyní bylo na území Západního břehu Jordánu mezi říjnem 2023 a říjnem 2024 založeno nejméně 43 ilegálních izraelských outpostů.[80]

V červenci 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydal právně nezávazný posudek, že Izrael okupací východního Jeruzaléma a Západního břehu Jordánu a využíváním tamních zdrojů porušuje mezinárodní právo. Soud uvedl, že izraelská výstavba osad a související infrastruktury je projevem záměru trvalé přítomnosti na daných územích. Přítomnost Izraele označil za nelegální. Posudek nicméně Izrael k ničemu nezavazuje a Izrael ho odmítl. Podle premiéra Netanjahua Židé nejsou okupanty, protože jsou ve své vlastní zemi. Izraelská opozice rovněž označila výrok soudu za „další důkaz vnějšího vměšování“ a „kontraproduktivní“ krok pro bezpečnost regionu. Soud se případem zabýval na popud rezoluce Valného shromáždění OSN z konce prosince 2022.[81][82] V polovině září 2024 Valné shromáždění OSN většinově přijalo rezoluci navrženou Palestinou, která stanovila, že i na základě zjištění posudku Mezinárodního soudního dvora v Haagu má do jednoho roku Izrael opustit okupovaná území.[83]

Plán rozšíření osad na okupovaných Golanských výšinách

editovat

Poté, co koncem listopadu 2024 provedla syrská opozice rychlou ofenzívu, padl režim Bašára Asada. Izrael na vítězství povstalců, mezi nimiž dominovalo islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám, reagoval tak, že obsadil nárazníkovou zónu mezi oběma státy (resp. demilitarizované pásmo, vytvořené na území Sýrie po jomkipurské válce z roku 1973), což zdůvodnil zajištěním bezpečnosti izraelských komunit v oblasti. Netanjahu označil Asadův pád za historickou událost a přímý důsledek úderů, které Íránu a libanonskému radikálnímu hnutí Hizballáh uštědřil Izrael. Také prohlásil, že Izrael nedovolí, aby se na jeho hranicích usadila jakákoliv nepřátelská síla.[84] Izrael následně provedl v Sýrii stovky vzdušných úderů. Ty zaměřili na muniční sklady, letecké základny nebo přístav Tartús, kde se nacházela jediná základna ruské námořní flotily ve Středozemním moři. Armáda takto podle svého tvrzení zničila 70 až 80 % syrských strategických zbraní.[85][86] Vpád izraelské armády do demilitarizovaného pásma na území Sýrie odsoudily různé státy světa.[87][88]

V prosinci 2024 si izraelská vláda schválila uvolnění 11 milionů dolarů na vybudování infrastruktury pro zdvojnásobení počtu izraelských osadníků na okupovaných Golanských výšinách. Na území žije 50 tisíc lidí. Polovinu tvoří Drúzové a druhou polovinu izraelští osadníci. Izrael oblast okupuje od války v roce 1967, přičemž v roce 1981 území jednostranně anektoval. Anexe ale není mezinárodně uznaná. Plán rozšíření počtu izraelských osad na syrském území odsoudily například Turecko, Saúdská Arábie, Katar, Jordánsko nebo Egypt.[89][90][91] K odstoupení od tohoto plánu vyzvalo také Německo. Tamní ministr zahraničních věcí uvedl, že „podle mezinárodního práva jde jednoznačně o území Sýrie“.[92]

Vyšetřování Benjamina Netanjahua

editovat

Koncem roku 2024 začal soud s toho času premiérem Benjaminem Netanjahuem. Ten byl obviněný z podvodu, porušení důvěry a přijetí úplatku ve třech různých kauzách. Bylo to poprvé, co úřadující izraelský premiér stanul před soudem jako obžalovaný z trestného činu a Netanjahu se opakovaně snažil řízení odložit s odvoláním na probíhající válku v Gaze a bezpečnostní obavy. Soudní proces, který začal v roce 2020, se týká tří samostatných případů, v nichž si Netanjahu podle žalobců vyměňoval protislužby s mediálními titány, aby mu byla média nakloněná a prosazoval osobní zájmy hollywoodského miliardáře výměnou za bohaté dary. Verdikt se však očekával až v roce 2026.[93]

Nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharavová-Miaraová v prosinci 2024 nařídila policii, aby zahájila vyšetřování manželky premiéra Benjamina Netanjahua pro podezření z obtěžování politických oponentů a svědků v procesu s jejím mužem. Izraelské ministerstvo spravedlnosti vyšetřování Sary Netanjahuové oznámilo s tím, že se zaměří na nálezy investigativního televizního pořadu Uvda. Pořad se totiž dostal ke zprávám z komunikační aplikace WhatsApp, v nichž Netanjahuová dává instrukce svému bývalému poradci, aby organizoval protesty proti politickým oponentům a zastrašoval Hadas Kleinovou, klíčovou svědkyni v procesu proti Netanjahuovi. Sám Netanjahu reportáž kritizoval a označil ji za lži.[94] Krajně pravicový ministr Amichaj Elijahu (Ocma Jehudit) následně pronesl, že pro bezpečnost Izraele je nejnutnější podmínkou odstranění nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharavové-Miaraové.[95]

Vyšetřování Cachiho Bravermana

editovat

Izraelská policie v listopadu 2024 obvinila Cachiho Bravermana, šéfa kabinetu premiéra Benjamina Netanjahua, že se snažil upravit záznamy o aktivitách předsedy vlády ze 7. října 2023, kdy hnutí Hamás zaútočilo na Izrael. Zprávu o údajném vydírání vojáka, jehož měl Braverman nutit k úpravě zápisků z jedné z válečných porad, zveřejnil veřejnoprávní kanál Kan. Existuje také podezření, že premiérovi podřízení použili kompromitující videozáznam jednoho z vojenských důstojníků k tomu, aby upravil záznamy z noci ze 6. na 7. října 2023. Sám Braverman pak vše popřel a po televizi žádal omluvu, stažení článku a odškodné ve výši 100 tisíc šekelů (asi 635 tisíc korun). Později ještě premiérova kancelář hrozila trestním stíháním, pokud televize nepropustí reportéra, který článek napsal. Kvůli účasti na skandálu byl však už koncem října zatčen Netanjahuův mluvčí Eli Feldstein. Cachi Braverman se už v minulosti přiznal k ilegální skartaci dokumentů v premiérově úřadu, několik týdnů po teroristickém útoku ze 7. října pak zabavil utajované dokumenty popisující události měsíce před válkou.[96][97]

Vyšetřování ministra Itamara Ben Gvira

editovat

V březnu 2023 předběžně nařídil Nejvyšší soud Izraele ministrovi národní bezpečnosti Itamaru Ben Gvirovi (Ocma jehudit), aby zastavil vydávání operačních příkazů policii, jak mají reagovat na protivládní protesty. V lednu 2024 soud vydal proti takovým příkazům soudní zákaz.[98]

V září 2024 byla Nejvyššímu soudu Izraele předložena petice požadující odvolání ministra Itamara Ben Gvira. V petici byly popsány jeho zásahy do policie.[99] Obviněním se věnovala i izraelská generální prokurátorka Gali Baharavová-Miaraová, která v listopadu 2024 informovala premiéra Netanjahua o tom, že musí dojít k přijetí opatření proti jednání Ben Gvira. Ten podle prokurátorky opakovaně nezákonně zasahoval do policejních řízení a zpolitizoval udělování povýšení.[100][101] Itamar Ben Gvir reagoval tím, že generální prokurátorku obvinil, že spolu s médii se snaží svrhnout pravicovou vládu Izraele. Netanjahu na zasedání vlády upozornil, že jednání prokurátorky povede k ústavní krizi. Načež někteří ministři v čele s Ben Gvirem volali po tom, aby byla odvolána z funkce.[102] Poté, co prokurátorka oficiálně předala stížnost na ministra premiérovi, se Ben Gvir nechal slyšet, že se prokurátorka snaží o převrat. Znovu také vyzval premiéra, aby ji odvolal.[103] Podle vyšetřovací zprávy unikly průkazné korespondence ministra s jeho poradci ohledně zásahů do případů policie.[104]

Kritika médií

editovat

Poté, co izraelský podnikatel a vydavatel deníku Ha'arec Amos Schocken v říjnu 2024 prohlásil, že izraelský stát uplatňuje na Palestince „krutý režim apartheidu“ a „palestinské bojovníky za svobodu označuje za teroristy“, vyvolal kritiku některých ministrů vlády. Ministerstva školství, vnitra a diaspory následně ohlásila, že s deníkem přestanou mediálně spolupracovat. Ministr komunikací Šlomo Kar'i (Likud) navrhl vládě celové ukončení spolupráce s deníkem a jeho bojkot.[105] V listopadu vláda bojkot deníku Ha'arec schválila. Ten se nemá týkat jen poskytování informací, ale také zákazu zadávat v deníku placenou inzerci.[106] Vůdce opozice a bývalý novinář, Ja'ir Lapid, následně svolal do Knesetu konferenci o svobodě tisku. Té se účastnili také zástupci izraelských médií. Lapid obvinil vládu, že se snaží umlčet své kritiky.[107]

Vláda rovněž v listopadu 2024 podpořila zákon umožňující rychlou privatizaci veřejnoprávní Izraelské vysílací společnosti (KAN). Návrh odsoudila opozice a řada médií včetně Foreign Press Association (FPA). Zákon prošel Knesetem (schváleno 49 hlasy pro, 46 proti). Zákon předložil poslanec Likudu Tally Gotliv. Ministr komunikací Šlomo Kar'i (Likud) oznámil, že „není potřeba, aby veřejnost financovala vysílání, protože na trhu existuje dostatek soukromých stanic“. FPA také připomenula, že již dříve izraelská vláda zakázala vysílání Al-Džazíry a nyní útočí na izraelská média.[108]

Vláda si v říjnu 2024 v Knesetu schválila také věcný záměr zákona, který jí má předat dohled nad údaji o sledovanosti vysílání. Návrh zákona předložil poslanec Šalom Danino (Likud). Televizní společnosti tak nově budou mít povinnost poskytovat státní agentuře strukturovaná data o sledovanosti. Proti návrhu se vymezila generální prokurátorka Gali Baharavová-Miaraová, podle které by šlo o porušení svobody tisku a základních ústavních práv. Ministr komunikací Šlomo Kar'i (Likud) uvedl, že legislativu řídí vláda, nikoliv prokuratura.[109]

Seznam členů vlády

editovat

Ministři

editovat

Ministři vlády:[110]

Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Benjamin Netanjahu
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr financí Becal'el Smotrič
 
 Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr při ministerstvu obrany
Ministr energetiky Jisra'el Kac
 
 Likud 29. prosince 2022 1. ledna 2024
Eli Kohen
 
 Likud 1. ledna 2024 úřadující
Ministr obrany Jo'av Galant
 
 Likud 29. prosince 2022 5. listopadu 2024
Jisra'el Kac
 
 Likud 5. listopadu 2024 úřadující
Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir
 
 Ocma jehudit 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro posílení a rozvoj komunity 9. ledna 2023 úřadující
Ministr výstavby a bydlení Jicchak Goldknopf
 
 Sjednocený judaismus Tóry 29. prosince 2022 úřadující
Ministr při úřadu předsedy vlády
Ministr zdravotnictví Arje Deri
 
 Šas 29. prosince 2022 24. ledna 2023
Jo'av Ben Cur
 
 Šas 24. ledna 2023 19. dubna 2023
Moše Arbel
 
 Šas 19. dubna 2023 12. října 2023
Uriel Buso
 
 Šas 12. října 2023 úřadující
Ministryně ochrany životního prostředí Idit Silman
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně bez portfeje při úřadu předsedy vlády Galit Distel-Atbarjan
 
 Likud 29. prosince 2022 16. ledna 2023
Ministryně informací 16. ledna 2023 říjen 2023[111]
Ministr(yně) pro vědu, technologie a vesmír Ofir Akunis
 
 Likud 29. prosince 2022 18. března 2024
Gila Gamli'el
 
 Likud 18. března 2024 úřadující
Ministr zahraničních věcí Eli Kohen
 
 Likud 29. prosince 2022 1. ledna 2024
Jisra'el Kac
 
 Likud 1. ledna 2024 5. listopadu 2024
Gid'on Sa'ar
 
 Nová naděje 5. listopadu 2024 úřadující
Ministr školství Jo'av Kiš
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr regionální spolupráce Jo'av Kiš
 
 Likud 29. prosince 2022 12. února 2023
David Amsalem
 
 Likud 12. února 2023 úřadující
Ministr při ministerstvu školství Chajim Biton
 
 Šas 29. prosince 2022 úřadující
Ministr zemědělství a rozvoje venkova Avi Dichter
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro Jeruzalém a židovské tradice Me'ir Poruš
 
 Sjednocený judaismus Tóry 22. ledna 2023 úřadující
Ministr ekonomiky a průmyslu Nir Barkat
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr(yně) zpravodajských služeb Jariv Levin
 
 Likud 29. prosince 2022 2. ledna 2023
Gila Gamli'el
 
 Likud 2. ledna 2023 13. března 2024
Ministr Jeruzaléma a kulturního dědictví Amichaj Elijahu
 
 Ocma jehudit 29. prosince 2022 22. ledna 2023
Ministr kulturního dědictví 22. ledna 2023 úřadující
Ministr spravedlnosti Jariv Levin
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně osídlení Orit Strook
 
 Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr bez portfeje při ministerstvu sociální péče a sociálního zabezpečení Jo'av Ben Cur
 
 Šas 29. prosince 2022 30. ledna 2023
Ministr práce 30. ledna 2023 úřadující
Ministr imigrace a integrace Ofir Sofer
 
 Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr rozvoje Negevu a Galileje a národní odolnosti Jicchak Wasserlauf
 
 Ocma jehudit 29. prosince 2022 úřadující
Ministr sociální péče a sociálního zabezpečení Ja'akov Margi
 
 Šas 29. prosince 2022 úřadující
Ministr vnitra Arje Deri
 
 Šas 29. prosince 2022 24. ledna 2023
Micha'el Malchi'eli
 
 Šas 24. ledna 2023 19. dubna 2023
Moše Arbel
 
 Šas 19. dubna 2023 úřadující
Ministr náboženských služeb Micha'el Malchi'eli
 
 Šas 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro sociální rovnost Amichaj Šikli
 
 Likud 29. prosince 2022 1. ledna 2024
Ma'i Golan   Likud 1. ledna 2024 úřadující
Ministr diaspory Amichaj Šikli
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu Miri Regev
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr turismu Chajim Kac
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr komunikací Šlomo Kar'i
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr kultury a sportu Miki Zohar
 
 Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer
 
 nestraník 20. února 2023 úřadující
Ministr bez portfeje 29. prosince 2022 20. února 2023
Ministryně bez portfeje pro úřad premiéra Ma'i Golan   Likud 16. ledna 2023 květen 2023

Náměstci

editovat
Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Náměstek ministra při úřadu předsedy vlády Avi Ma'oz
 
 No'am 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu Uri Maklev
 
 Sjednocený judaismus Tóry 4. ledna 2023 úřadující
Náměstkyně ministra financí Michal Waldiger
 
 Náboženský sionismus 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministra zdravotnictví

Náměstek ministra vnitra

Moše Arbel
 
 Šas 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministra zemědělství a rozvoje venkova Moše Abutbul
 
 Šas 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministra kultury a sportu Ja'akov Tesler
 
 Sjednocený judaismus Tóry 4. ledna 2023 úřadující

Zásady a priority

editovat

Podle dohod podepsaných mezi Likudem a jednotlivými koaličními partnery a podle zveřejněných hlavních zásad nastupující vlády jsou jejími deklarovanými prioritami boj s rostoucími životními náklady, další centralizace ortodoxní kontroly nad státními židovskými službami, přijetí soudních reforem, které zahrnují zákony omezující soudní kontrolu výkonné a zákonodárné moci, rozšiřování osad na Západním břehu Jordánu a zvážení politiky anexe Západního břehu Jordánu.[112][113]

Před hlasováním o důvěře nové vládě v Knesetu Netanjahu představil tři hlavní priority nové vlády; konkrétně vnitřní bezpečnost a správu země, zastavení íránského jaderného programu a rozvoj infrastruktury se zaměřením na další propojení centra země s tzv. periferií.[112]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat


Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Thirty-seventh government of Israel na anglické Wikipedii a ממשלת ישראל השלושים ושבע‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ a b KELLER-LYNN, Carrie. ‘I’ve done it’: Netanyahu announces his 6th government, Israel’s most hardline ever. The Times of Israel [online]. 2022-12-21 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ PICHETA, Rob; GOLD, Hadas; TAL, Amir. Benjamin Netanyahu sworn in as leader of Israel’s likely most right-wing government ever [online]. CNN, 2022-12-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ Do izraelské vlády se vrací pravicový lídr Saar, posílí Netanjahuovu pozici - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-09-30 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ Israel election: Final results show Netanyahu bloc at 64 seats [online]. i24NEWS, 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ KERSHNER, Isabel; KINGSLEY, Patrick. Israel Election: Exit Polls Show Netanyahu With Edge in Israel's Election. The New York Times [online]. 2022-11-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ MALTZ, Judy. Will Israel Become a Theocracy? Religious Parties Are Election's Biggest Winners. Ha'arec [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ BACHNER, Michael. With 86% of votes tallied, Netanyahu headed for decisive comeback victory. The Times of Israel [online]. 2022-11-02 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ RAICE, Shayndi. Benjamin Netanyahu Wins Another Shot at Leading Israel as Lapid Concedes. The Wall Street Journal [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ RAVID, Barak. Israel's Lapid congratulates Netanyahu on election win. Axios [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Final results give Likud bloc 64 seats; ADL: Far right will hurt Israel globally. The Times of Israel [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ ETTINGER, Amir; SHLEZINGER, Yehuda. Israel to swear in 25th Knesset ahead of Netanyahu's 6th term as PM. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ BACHNER, Michael. As 25th Knesset sworn in, president urges MKs to end ‘addiction’ to toxic discourse. The Times of Israel [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ REICH, Eleanor H. Israel swears in new parliament, most right-wing in history [online]. Jeruzalém: Associated Press, 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ With 97% of votes tallied, Netanyahu launches government talks. Ynet [online]. 2022-03-11 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ HOROVITZ, Michael. Deri and Goldknopf meet, agree to cooperate after Netanyahu-bloc victory. The Times of Israel [online]. 2022-11-04 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b SPIRO, Amy. As Netanyahu begins coalition talks, Smotrich and Ben Gvir vow to remain united. The Times of Israel [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ BARUCH, Hezki. Gafni to ask for Finance Committee chairmanship in coalition talks. Aruc ševa [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Ben Gvir after talks, 1st picture with Netanyahu: ‘Full right’ coalition on its way. The Times of Israel [online]. 2022-11-07 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ UTJ insisting no government without High Court override commitment first — reports. The Times of Israel [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ BREUER, Eliav. Anti-LGBTQ+ MK Avi Maoz, Netanyahu meet ahead of coalition negotiations. The Jerusalem Post [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  21. ↑ Israel’s Election Results Certified, President Begins Consultations. The Media Line [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b Netanyahu to be mandated to form new Israeli government [online]. Al-Džazíra, 2022-11-11 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ BREUER, Eliav. Shas, Likud meet for coalition negotiation talks. The Jerusalem Post [online]. 2022-11-10 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  24. ↑ LIEBER, Dov. Israeli President Hands Mandate to Benjamin Netanyahu to Form Government. The Wall Street Journal [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  25. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Separating from Religious Zionism, Otzma Yehudit and Noam now independent parties. The Times of Israel [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  26. ↑ Ben Gvir to get newly created role of national security minister in deal with Likud. The Times of Israel [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  27. ↑ אחרי ההסכם: מי יכהן כשר ומי יו"ר ועדה? כל הפרטים [online]. Srugim, 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  28. ↑ Gantz blasts Netanyahu for making Ben Gvir ‘the real PM’ with expanded security role. The Times of Israel [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  29. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu puts extremist homophobic politician in charge of Israel’s Jewish identity. The Times of Israel [online]. 2022-11-27 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  30. ↑ Far-right homophobe Maoz given authority over outside programming in schools. The Times of Israel [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  31. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu gives Smotrich broad powers over settlements, Palestinian construction. The Times of Israel [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  32. ↑ BREUER, Eliav. Smotrich gets finance ministry, authority over West Bank in coalition deal. The Jerusalem Post [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  33. ↑ As Netanyahu’s coalition deadline nears, Likud signs interim deal with UTJ. The Times of Israel [online]. 2022-12-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  34. ↑ BREUER, Eliav. Israel's incoming government will be a bureaucratic puzzle - Analysis. The Jerusalem Post [online]. 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  35. ↑ Likud inks deal with Shas, finishes doling out government posts to coalition allies. The Times of Israel [online]. 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  36. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Key vote on Knesset speaker pushed to Tuesday after Lapid camp threatens filibuster. The Times of Israel [online]. 2022-12-12 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  37. ↑ ARNAOUT, Abdelraouf. Israeli lawmakers elect interim Knesset speaker [online]. 2022-12-13 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  38. ↑ Netanyahu secures parliament majority, seeks more time to form government [online]. Jeruzalém: Reuters, 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  39. ↑ Israeli President grants Netanyahu 10-day extension to form government. The National [online]. 2022-12-09 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  40. ↑ Netanjahu odvolal ministra obrany Galanta kvůli. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  41. ↑ ŠVEC, Michael. „Je to zrádce!“ Netanjahu šokoval Izrael odvoláním ministra obrany, do ulic vyšly tisíce lidí. Deník N [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  42. ↑ Izraelský parlament schválil kontroverzní soudní reformu. Omezí pravomoci nejvyššího soudu. iROZHLAS [online]. 2023-07-24 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  43. ↑ ČTK. Izraelský nejvyšší soud zrušil hlavní část Netanjahuovy reformy. Odmítl omezení svých pravomocí. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  44. ↑ Jan Fingerland: Izraelská ústavní krize nezmizela, zase se vrací. ČRo Plus [online]. 2024-09-10 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. 
  45. ↑ SHARON, Jeremy. Constitutional crisis flares as Levin given deadline to appoint new Supreme Court chief. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-12 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ MKs file bill to enable police probes against AG amid growing campaign to oust her. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-04 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ STAFF, ToI. Letter seeking AG’s ouster has 13 ministers’ signatures so far, Likud lawmaker says. www.timesofisrael.com [online]. 2024-11-28 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ SOKOL, Sam. Resolution compelling MKs to discuss firing AG passes 51-0 after opposition boycott. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ ČTK. Protivládní demonstrace v Jeruzalémě byla zřejmě největší od začátku války Izraele s Hamásem. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-03-31 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  50. ↑ Ultraortodoxní musí do armády, nařídil izraelský soud. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-07-01]. Dostupné online. 
  51. ↑ Haredi minister’s car attacked as violence erupts at anti-draft protest in Jerusalem. timesofisrael.com [online]. 2024-07-01 [cit. 2024-07-01]. Dostupné online. 
  52. ↑ IDF says it will begin drafting ultra-Orthodox from Sunday; protesters block road. timesofisrael.com [online]. 2024-07-16 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. 
  53. ↑ ‚Radši umřít, než jít na vojnu.‘ Izraelské armádě se nedaří naverbovat ultraortodoxní židy. iROZHLAS [online]. 2024-08-15 [cit. 2024-08-16]. Dostupné online. 
  54. ↑ IDF to issue 7,000 more draft orders to Haredim after unsuccessful first phase. timesofisrael.com [online]. 2024-11-04 [cit. 2024-11-07]. Dostupné online. 
  55. ↑ Angering coalition ally, new defense chief Katz okays 7,000 more Haredi draft orders. timesofisrael.com [online]. 2024-11-15 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  56. ↑ Soud v Haagu nařídil Izraeli: Udělejte vše, abyste zabránili genocidě v Gaze - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-01-26 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  57. ↑ Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli zastavit ofenzivu v Rafahu. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-05-24 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. 
  58. ↑ Hlavní prokurátor ICC usiluje o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. 
  59. ↑ Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in the State of Palestine [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 
  60. ↑ Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in the State of Palestine [online]. Haag: 2024-05-20 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. 
  61. ↑ Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na Netanjahua a Galanta. Viní je z válečných zločinů. iROZHLAS [online]. 2024-11-21 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online. 
  62. ↑ ČTK. Izraelské ministerstvo řeší vysídlení Palestinců z Gazy do Egypta. Premiér to označuje za úvahu. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2023-10-30 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  63. ↑ Podle Izraele je deset procent lidí z UNRWA napojeno na palestinské radikály. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. 
  64. ↑ PELAEZ, Luis. UPDATED: List of Countries Suspending and Reinstating UNRWA Funding. UN Watch [online]. 2024-05-26 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ SCHARF, David. Izrael stále nedodal důkazy o vazbách humanitární agentury OSN na Hamás [online]. 2024-04-24 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. 
  66. ↑ Israeli parliament votes to label UN relief agency a terror organisation. reuters.com [online]. 2024-07-22 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  67. ↑ EU foreign policy chief calls Israeli move to outlaw UNRWA ‘nonsense’. timesofisrael.com [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  68. ↑ US defends UNRWA after Israel moves to deem it terror group. euractiv.com [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  69. ↑ Israel: New law blocking UNRWA ‘would be a catastrophe’, Guterres warns. news.un.org [online]. 2024-10-08 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ GRYGAR, Lukas. Česko opět s Izraelem proti EU: Spolu s Orbánem zablokovalo prohlášení k UNRWA [online]. 2024-10-16 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  71. ↑ Israel/Palestine: Statement by the High Representative on a draft legislation that could stop UNRWA operations in the Occupied Palestinian Territory. www.eeas.europa.eu [online]. [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Izrael zakázal působení agentury pro uprchlíky UNRWA. Rozhodnutí kritizuje Londýn, Berlín i OSN. iROZHLAS [online]. 2024-10-29 [cit. 2024-10-29]. Dostupné online. 
  73. ↑ US urges Israel to rethink anti-UNRWA laws, warning millions at risk of ‘catastrophe’. timesofisrael.com [online]. 2024-10-29 [cit. 2024-10-29]. Dostupné online. 
  74. ↑ Izrael oficiálně ukončil spolupráci s UNRWA. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-11-04 [cit. 2024-11-04]. Dostupné online. 
  75. ↑ Smotrich said pushing to start legalization process for 68 illegal West Bank outposts. timesofisrael.com [online]. 2024-04-21 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  76. ↑ ‘We have stopped turning the other cheek’: Far-right basks in apparent outpost legalization. timesofisrael.com [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  77. ↑ Smotrich: cabinet authorized 5 West Bank outposts, sanctions against PA. The Jerusalem Post [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Izrael schválil největší zábor půdy na Západním břehu za 30 let. Rozhodnutí nejspíš zvýší napětí v oblasti. iROZHLAS [online]. 2024-07-03 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. 
  79. ↑ Israel recognizes 3 illegal West Bank outposts, advances construction of 5,295 homes. timesofisrael.com [online]. 2024-07-04 [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  80. ↑ At least 43 illegal outposts established throughout West Bank in year since Oct. 7 onslaught. timesofisrael.com [online]. 2024-10-15 [cit. 2024-10-16]. Dostupné online. 
  81. ↑ ‚Jednání Izraele se de facto rovná anexi.‘ Okupace palestinských území je podle soudu OSN nezákonná. iROZHLAS [online]. 2024-07-19 [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 
  82. ↑ Soud v Haagu: Izrael musí ukončit okupaci palestinských území a platit reparace. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-07-19 [cit. 2024-07-22]. Dostupné online. 
  83. ↑ Do roka ukončete okupaci, vyzvala OSN Izrael. Česko hlasovalo proti. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-09-18 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. 
  84. ↑ Světoví lídři uvítali pád Asadovy vlády. ‚Barbarský stát padl. Konečně,‘ reagoval Macron. iROZHLAS [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  85. ↑ Izrael oznámil, že v Sýrii za 48 hodin uskutečnil přibližně 480 úderů. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-12-11]. Dostupné online. 
  86. ↑ Izrael „odzbrojuje“ Sýrii. Stovkami úderů decimuje základny i techniku. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-12-10 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online. 
  87. ↑ Qatar, Turkey, Egypt condemn Israel’s activity across Syrian border; US, UK supportive. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-10 [cit. 2024-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ France calls on Israel to exit Syria buffer zone as Spain, Germany urge restraint. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-11 [cit. 2024-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ AFP. Saudi Arabia accuses Israel of sabotaging Syria with plan to double Golan Heights’ population. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-15 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ BEAUMONT, Peter. Turkey condemns Israel plan to double Golan Heights population. The Guardian. 2024-12-16. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  91. ↑ Several countries slam Israeli plans to expand settlements in Syria’s Golan. Al Jazeera [online]. 2024-12-16 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ Germany, Turkey criticize Israel’s plan to step up its Golan Heights population. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-16 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ Netanjahu bude poprvé svědčit v soudním procesu korupce. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-12-09 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online. 
  94. ↑ Izraelská prokuratura nařídila vyšetřování manželky Netanjahua. Podezírá ji z obtěžování svědků. iROZHLAS [online]. 2024-12-26 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online. 
  95. ↑ STAFF, ToI. Far-right minister says firing AG more important than freeing hostages, Iran nukes. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-27 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ Falšování záznamů, vydírání, úniky. Na Netanjahua se valí skandály. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-11-13 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online. 
  97. ↑ Šéf Netanjahuova kabinetu čelí vyšetřování kvůli falšování záznamů ze 7. října. www.novinky.cz [online]. 2024-11-14 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online. 
  98. ↑ High Court says Ben Gvir violating ruling not to interfere with policing of protests. timesofisrael.com [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  99. ↑ Petition submitted to High Court seeks Ben-Gvir's removal as National Security Minister. The Jerusalem Post [online]. 2024-09-17 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ Attorney general said set to order Ben Gvir sacked unless he stops meddling in police. timesofisrael.com [online]. 2024-11-11 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  101. ↑ ČT24. Izraelský ministr svými kauzami dostal Netanjahua na křižovatku. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. 
  102. ↑ ‘Constitutional crisis’: Netanyahu warns AG against reported bid to fire Ben Gvir. timesofisrael.com [online]. 2024-11-11 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  103. ↑ Ben Gvir accuses AG of ‘attempted coup’ against him, calls on PM to fire her. timesofisrael.com [online]. 2024-11-14 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  104. ↑ Ben Gvir’s texts show him conspiring with aides to exert power over police – report. timesofisrael.com [online]. 2024-11-13 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  105. ↑ Haaretz in government crosshairs after publisher calls terrorists ‘freedom fighters’. www.timesofisrael.com [online]. 2024-10-31 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. ↑ Government says it’s severing ties with Haaretz after publisher called terrorists ‘freedom fighters’. www.timesofisrael.com [online]. 2024-11-24 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ SOKOL, Sam. ‘Scared for freedom of speech’: Journalists accuse government of muzzling press. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-04 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ MKs advance controversial bill to privatize or shutter Kan public broadcaster. www.timesofisrael.com [online]. 2024-11-27 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. ↑ AG-panned bill giving government control of TV viewership data advances in Knesset. www.timesofisrael.com [online]. 2024-10-30 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. ↑ All Governments of Israel [online]. Kneset [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  111. ↑ SPIRO, Amy. Public diplomacy minister quits post amid war, citing ‘waste of public funds’. The Times of Israel [online]. 2023-10-13 [cit. 2024-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. ↑ a b KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu returns as PM, wins Knesset support for Israel’s most hardline government. The Times of Israel [online]. 2022-12-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  113. ↑ KELLER-LYNN, Carrie; BACHNER, Michael. Judicial reform, boosting Jewish identity: The new coalition’s policy guidelines. The Times of Israel [online]. 2022-12-28 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šestá_vláda_Benjamina_Netanjahua&oldid=24512902“
  NODES
Association 1
Idea 1
idea 1
todo 15