Žďár nad Sázavou 3
Žďár nad Sázavou 3, zvaná Stalingrad, je část města Žďáru nad Sázavou.
| Žďár nad Sázavou 3 | |
|---|---|
 Sídliště Stalingrad, Brodská ulice | |
| Lokalita | |
| Charakter | městská čtvrť |
| Obec | Žďár nad Sázavou |
| Okres | Žďár nad Sázavou |
| Kraj | Kraj Vysočina |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°33′52″ s. š., 15°55′50″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 4 764 (2021)[1] |
| Katastrální území | Město Žďár (19,84 km²) |
| PSČ | 591 03 |
| Počet domů | 399 (2011)[2] |
  Žďár nad Sázavou 3 | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 412821 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čtvrť vznikla jako obytné zázemí pro zaměstnance nově vzniklých Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS) založených v roce 1952. Byla zvolena lokalita s páteřní komunikaci, vycházející z města směrem na Havlíčkův Brod, která dříve nesla jméno Ptáčkův kopec. Západně od Stalingradu prochází železniční trať Brno – Havlíčkův Brod, vybudovaná v téže době.
Hlavní, překotný stavební ruch zde probíhal v letech 1950–1960. Nejstarší zástavbou je 32 domků tzv. Dagmarků z roku 1950. Název vznikl zkomolením názvu montovaných domků Danmark, určených pro jednu generaci.
Hlavní charakter daly čtvrti cihlové domy ve stylu socialistického realismu. První jednoduché bloky vyrostly na ul. Revoluční (původně s číslováním Stalingrad 1–6). Podél tehdejší třídy Pionýrů (dnes ul. Brodská) byla postavena řada bloků s malometrážními byty, tzv. svobodárny. Kvůli svým nepřizpůsobivým obyvatelům si celá čtvrť vysloužila špatnou pověst. Bytové domy na ul. Komenského byly údajně – na rozdíl od dělnických částí – určeny inženýrům a stranickým funkcionářům ze ŽĎASu, proto dostaly lidový název Pánov.[zdroj?!]
V části „U Věžičky“ tvoří několik dvorů a společně s architektonickými prvky historických slohů jim dodávají alespoň určitou osobitost. V posledních letech[kdy?] většina z nich prošla opravami. Při zateplování a instalaci betonových lodžií tento soubor přichází o římsy, sgrafita a mění se i původní barevná jednota.
V 50. letech 20. století bylo toto socialistické „horní město“ vybaveno jako samostatná jednotka s poštou, kulturním zařízením (tehdy agitační středisko), knihovnou, lékaři, zubaři, lékárnou atd. Byly zde postaveny budovy jeslí (dnes Dům pokojného stáří), 2 školek, tzv. 2. a 3. základní školy, učiliště ŽĎASu a internátu. Nescházely obchody a restaurace, řadové garáže a zahrádkářská osada.
V roce 1963 bylo otevřeno širokoúhlé kino Vysočina se značným počtem 530 sedadel. Jeho návštěvnost vyvrcholila v roce 1971 počtem 220 tisíc diváků. Je jediným kinem ve městě, v roce 2011 byla instalována digitální technologie a v roce 2017 následovala úprava interiéru spojená s redukcí počtu sedadel na 250. [3][4][5]
V 90. letech 20. století bylo zrušeno nejdříve dospělé, pak i dětské oddělení knihovny, byly uzavřeny zubařské ordinace a zrušeno bylo agitační středisko. Většina dalších institucí a zařízení však je zachována dodnes.
Název
editovatČtvrť získala název Stalingrad hned při její výstavbě. Tento název byl formou pocty a připomínky významné bitvy u Stalingradu, která byla jednou z největších a nejkrvavějších bitev v dějinách a znamenala rozhodující obrat v druhé světové válce. Vítězství v této bitvě bylo symbolem odvahy a odolnosti.
Podobně pojmenovaná místa lze najít i v dalších evropských městech:
- Paříž, Francie: Stanice metra Stalingrad a náměstí Place de la Bataille-de-Stalingrad.
- Brusel, Belgie: Čtvrť Stalingrad a Avenue de Stalingrad.
- Rotterdam, Nizozemsko: Ulice Stalingradlaan.
- Řím, Itálie: Náměstí Piazza Stalingrado.
- Alžír, Alžírsko: Ulice Avenue de Stalingrad.
- Tunis, Tunisko: Ulice Avenue de Stalingrad.
- Lyon, Francie: Čtvrť a stanice metra Stalingrad.
- Le Havre, Francie: Ulice Avenue Stalingrad.
- Rouen, Francie: Ulice Rue de Stalingrad.
- Drancy, Francie: Ulice Boulevard de Stalingrad.
- Grenoble, Francie: Ulice Rue de Stalingrad.
- Haute-Vigneulles, Francie: Jezero Étangs de Stalingrad.
Sídliště s názvem Stalingrad existovala také v Ostravě (vzorové sídliště Ostrava-Zábřeh – Stalingrad) a v Karviné (dnes Nové Město). V Sofii, hlavním městě Bulharska, bylo náměstí Bulevard Stalingrad.
I poté, co bylo město Stalingrad přejmenováno na Volgograd, si čtvrť neoficiálně ponechala své jméno a nadále se používá[6][7], neboť odkazuje na historickou událost, nikoliv na jméno sovětského města nebo sovětského diktátora.
Reference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ REDAKCE. Kino Vysočina ve Žďáře slaví výročí. Promítá už padesát let. Žďárský deník [online]. 2013-08-13 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online.
- ↑ ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, Helena. Kino Vysočina bude znovu otevřeno už 14. června. Žďárský deník [online]. 2017-05-27 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online.
- ↑ BÁRTA, Jiří. Nejnavštěvovanější „nemultiplex“ kino Vysočina dostane nový zvuk i plátno. iDNES.cz [online]. 2019-07-04 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online.
- ↑ viz např. Zlata Ptáčková: Po sídlišti Stalingrad se oko kamery rozhlédne v listopadu, Žďárský deník, 21. 8. 2013 („Obyvatelé Stalingradu po kameře volali,“ „Střeženo bude okolí problémové lokality zvané U Věžičky na Stalingradě,“ „Ještě před spuštěním samotné kamery se do terénu ve čtvrti Stalingrad vydají dva romští asistenti prevence kriminality…“
- ↑ Sídliště Stalingrad začne hlídat koordinátor, Deník.cz, 6. 4. 2011
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žďár nad Sázavou 3 na Wikimedia Commons - Žďár nad Sázavou 3 v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
