Wikipedie

Žytomyr

sídlo v Žytomyrské oblasti na Ukrajině

Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (česky zastarale Žitoměř, ukrajinsky Житомир, Žytomyr; rusky Житомир, Žitomir; polsky Żytomierz) je historické město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. Žije zde přes 260 tisíc obyvatel.

Žytomyr
Житомир
Žytomyr – znak
znak
Žytomyr – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice50°15′16″ s. š., 28°39′28″ v. d.
Nadmořská výška221 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastŽytomyrská
RajónŽytomyrský
Administrativní dělení2 městské rajóny: Bohunskyj, Korolovskyj
Žytomyr
Žytomyr
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha65 km²
Počet obyvatel261 624 (2022)
Hustota zalidnění4 025 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (90 %), Rusové, Poláci
Náboženské složeníPravoslavné křesťanství, katolictví
Správa
StarostaSergij Suchomlin
Vznik884
Oficiální webzt-rada.gov.ua
Telefonní předvolba412
PSČ10000–10499
Označení vozidelAM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny

editovat

Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy, roku 1569 pak sjednoceného Polsko-litevského státu. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.

Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941–1944. Ovšem už v letech 1937 až 1939 se zde popravilo mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Dokonce byla stanovena kvóta, 500 popravených denně, která byla ještě navýšena na žádost popravčích. V roce 2003 byl na místě poprav postaven skromný památník. Mezi tehdy odhadem 15 000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V zimě 1917–1918 , po bitvách u Zborova a Tarnopole,[1] ubytoval ve městě a okolí profesor T. G. Masaryk již od září 1917 většinu z 50 000 československých legionářů. Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).

Kultura

editovat

V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.

 
Koroljovovo museum

Koroljovovo museum

editovat

Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.[2]

Pamětihodnosti

editovat
  • římskokatolická katedrála sv. Žofie (18. století)
  • „Polský hřbitov“ (založený v 18. století)
  • budova divadla (1858)
  • pravoslavný katedrální chrám Proměnění Páně (1864)
  • bývalý luterský kostel (1896)
  • zříceniny jezuitské koleje (18. století)
  • synagoga (19. století)

Rodáci Žytomyru

editovat
 
Preobraženskyj sobor v Žytomyru.
 
Náměstí Vítězství.

Hospodářství

editovat

Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.

Doprava

editovat

Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Je zde letiště, ale v současné době neslouží osobní dopravě. Uvažuje se o jeho využití pro bombardéry.

V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Zvjahel.

Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 zavedena tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Vratislav Preclík. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 40 - 42
  2. ↑ HAJLA, Pavol. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86–87. ISSN 0024-1156. (slovensky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žytomyr&oldid=24225481“
  NODES
Idea 1
idea 1
os 41
text 1
web 1