Antoine Bourdelle
Antoine Bourdelle, plným jménem Émile-Antoine Bourdelle (29. října 1861 v Montauban – 1. října 1929 v Le Vésinet) byl francouzský sochař a malíř. Pracoval v ateliérech A. J. Daloua a Augusta Rodina. Sám ovlivnil několik umělců jako byli Henri Matisse, Aristide Maillol nebo Alberto Giacometti. Je znám především svým monumentálním sochařstvím. Jeho syn Pierre Bourdelle (1901–1966) byl rovněž sochařem.
Antoine Bourdelle | |
---|---|
Rodné jméno | Émile-Antoine Bordelles |
Narození | 30. října 1861 Montauban |
Úmrtí | 1. října 1929 (ve věku 67 let) Le Vésinet |
Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
Alma mater | Národní vysoká škola krásných umění (1884–1886) |
Povolání | sochař, malíř, kreslíř, výtvarník a umělec |
Zaměstnavatelé | Auguste Rodin (1893–1908) Académie de la Grande Chaumière (od 1909) |
Ocenění | komandér Řádu čestné legie rytíř Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie |
Choť | Stéphanie Vanparÿs (1904–1910)[1] Cléopâtre Bourdelle-Sevastos (1918–1929) |
Děti | Pierre Bourdelle[2] Rhodia Dufet-Bourdelle |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatVe věku třinácti let opustil školu, aby mohl pomáhat otci v tesařské dílně. Kromě otce ovlivnil mladého Bourdella i strýc-kameník a oba dědové. Zaměřoval se na sochařství a v roce 1876 získal stipendium na Akademii výtvarných umění v Toulouse. Začal studovat i na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži, kde se jeho učitelem stal Alexandre Falguière. V roce 1886 školu opustil, živil se jako kreslíř a své kresby prodával u umělecké firmy Goupil & Cie. Pracoval také u obchodníka Theodora van Gogha, bratra Vincenta van Gogha.
V roce 1893 nastoupil jako praktikant v ateliéru Augusta Rodina a zúčastnil se konkursu na pomník mrtvým z prusko-francouzské války v jeho rodném Montaubanu. Členové výboru přijali jeho návrh nepříznivě, ale na Rodinovu přímluvu Bourdelle zakázku v roce 1897 získal. V roce 1908 Bourdelle opustil Rodinův ateliér a odcestoval do Polska, kde získal zakázku na Mickiewiczův pomník v Paříži, na kterém pracoval až do své smrti.
Založil uměleckou výstavu Salon des Tuileries. V roce 1924 byl oceněn nejvyšším francouzským státním vyznamenáním Řádem čestné legie.
V roce 1929 nemocný Antoine Bourdelle odjel na zotavenou do venkovského domu svého přítele, slévače Eugèna Rudiera v Le Vésinet u Paříže, kde 1. října zemřel. Antoine Bourdelle je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.
Československé vyznamenání
editovatV roce 1925 byl Antoine Bourdelle vyznamenán prezidentem T. G. Masarykem řádem Bílého lva III. třídy.[3]
Dílo
editovatBourdelle hledal podněty v archaickém umění, ve výzdobě románských bazilik a rané francouzské gotice. Svou uměleckou práci chtěl naplnit velkými ideami a jako umělec devatenáctého století směřoval k monumentálnímu výrazu. Bourdellova socha Hérakles zosobňuje fyzickou sílu a odvahu lidstva.
Pro jeho způsob modelace je charakteristická skladba povrchu z tuhých, ostře řezaných ploch, často stylizovaných až ornamentálně. Bourdelle sám vysvětloval svým žákům, že formu, pokud to uzná za vhodné a prospěšné celku, je možné tvarově měnit až k nadsázce, deformaci a expresi – k vnitřnímu výrazu, který je významnější než bezprostřední zrakový vjem nebo zušlechťující idealizace.[4]
Československý válečný kříž 1914–1918
editovatAntoine Bourdelle je uváděn jako autor návrhu československého vyznamenání Československý válečný kříž 1914–1918. (Autorství se připisovalo malíři Františku Kupkovi.)[5][6]
Vliv na české umělce
editovatBourdelle ovlivnil řadu českých umělců. Patřili k nim například Otto Gutfreund, Otakar Španiel, Josef Mařatka, Jan Štursa, Jakub Obrovský nebo Jaroslav Horejc. Na jaře roku 1909 se konala v Praze v pavilonu Mánesu na úpatí Kinského zahrady pod Petřínem výstava jeho děl. Pomáhal ji organizovat malíř Jan Dědina, který se s Bourdellem (a Rodinem) seznámil při pobytu v Paříži; pojilo je celoživotní přátelství.[7][8] (Při tvorbě sochy Penelope, kterou Antoine Bourdelle tvořil v letech 1905–1912, si jako model vybral Dědinovu francouzskou manželku Jean Anceaux, matku sedmi dětí; dílem vyjádřil v plné síle něhu a mateřství.[9]) Bourdelle měl v Praze též přednášku o Augustu Rodinovi a o sochařství obecně.
Významná díla
editovat- 1900 reliéfy na portálu Musée Grévin, Paříž
- 1902 pomník Aux Morts de Montauban
- 1909 bronzová socha Herkula jako lučištníka
- 1910–1912 série mramorových vlysů na fasádě, Théâtre des Champs-Élysées
- 1910–1912 vlysy lemující jeviště, Opéra de Marseille
- 1909, realizováno 1929, pomník Adama Mickiewicze poblíž Pont de l'Alma, Paříž
- 1922 pomník La France, prostranství před Musée d'art moderne de la Ville de Paris
- 1920–1930 dva andělé v kryptě památníku 1. světové války, Hartmannswillerkopf, (architekt Robert Danis)
- 1920–1930, realizováno 1999, tympanon s Pietou (bronz), Église Notre-Dame du Raincy
- jezdecká socha generála Carlose María de Alvear, Recoleta, Buenos Aires
- válečný památník, Capoulet-et-Junac
Sochařská díla
editovat-
Antoine Bourdelle, Den a noc (1903)
-
Antoine Bourdelle, La Liberté, Osaka
-
Antoine Bourdelle, pomník generála Carlose María de Alvear, Buenos Aires
Zastoupení ve sbírkách
editovat- Národní galerie v Praze Hérakles – Lučištník
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine Bourdelle na francouzské Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Union List of Artist Names. 23. srpna 2019. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
- ↑ Bílý Lev. Národní politika. 3. 1. 1925, s. 5. Dostupné online. ISSN 1805-2444.
- ↑ ZHOŘ, Igor. Hledání tvaru: čtení o moderním sochařství s historickým prologem. Praha: Mladá fronta, 1967, s. 28.
- ↑ MAREK, Martin. Pro slávu hrdinů republiky – Československý válečný kříž 1914–1918. In: Martin Marek [online]. 23.08.2019 [cit. 3. 4. 2023]. Dostupné z: https://martinmarek.eu/pro-slavu-hrdinu-republiky-ceskoslovensky-valecny-kriz-1914-1918
- ↑ BIEDERMAN, Jan a HALADA, Andrej. Milióny vyznamenání z Velké války aneb „Byl jsem u toho…“ In: VHÚ Praha [online]. 10. 04. 2014 [cit. 3. 4. 2023]. Dostupné z: http://www.vhu.cz/miliony-vyznamenani-z-velke-valky-aneb-byl-jsem-u-toho/
- ↑ MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014, s. 19–20, 22. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
- ↑ DĚDINA, Jan. Moji přátelé umělci: vzpomínky. Praha: Karel Voleský, 1940. 86 s.
- ↑ MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014, s. 21. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
Literatura
editovat- DĚDINA, Jan. Moji přátelé umělci: vzpomínky. Praha: Karel Voleský, 1940. 86 s.
- MACHÁČEK, Vladimír a AMORT, Václav. Československé řády a vyznamenání. V Praze: Naše vojsko, 1964. [27] s. 18 barev. obr. příl.
- MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014. 42 s., dokumentace, obr. příl. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D., oponent prof. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
- WITTLICH, Petr. E. A. Bourdelle a jeho výstava r. 1909 v Praze. Umění, roč. 9, 21961, č. 5, s. 476-484, obr.
- ZHOŘ, Igor. Hledání tvaru: čtení o moderním sochařství s historickým prologem. Praha: Mladá fronta, 1967. 93 s., 173 obr. příloh.
Externí odkazy
editovat- Galerie Antoine Bourdelle na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine Bourdelle na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antoine Bourdelle