Anton Vrančič
Antonín I. Vrančič (chorvatsky Antun Vrančić, maďarsky Verancsics Antal, v latinské podobě Antonius I. Verancius, 29. května 1504, Šibenik – 16. června 1573, Prešov) byl chorvatsko-uherský šlechtic, diplomat, královský místodržitel, uherský primas, ostřihomský arcibiskup a kardinál.
| Anton Vrančič | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. května 1504 Šibenik |
| Úmrtí | 15. června 1573 (ve věku 69 let) Prešov |
| Místo pohřbení | Bazilika sv. Mikuláše v Trnavě |
| Povolání | katolický kněz, diplomat, spisovatel, historik, básník, archeolog a katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Příbuzní | Mihovil Vrančić[1] (sourozenec) Ivan Statilić (strýc z matčiny strany)[2] |
| Funkce | diecézní biskup (1554–1560) diecézní biskup (1560–1570) lord-lieutenant of Esztergom County (1569–1573) katolický arcibiskup (1570–1573) kardinál (1573) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v dalmatském Šibeniku v chorvatské šlechtické rodině. Svá univerzitní studia absolvoval v Padově.
V roce 1530 se stal tajemníkem uherského krále Jana Zápolského, jehož zájmy zastupoval na svých diplomatických mísích u polského krále Zikmunda, u bosenského beglerbega, na anglickém a francouzském královském dvoře. Po smrti Jana Zápolského zůstal po boku královny Isabely, a to až do roku 1549, kdy se přidal na stranu Habsburků a podporoval krále Ferdinanda I. V jeho službách působil jako vyslanec v Cařihradě na dvoře Sulejmana I.
Už od mladého věku zastával i vysoké církevní úřady, na kněze byl však vysvěcen až 8. prosince 1551 a na biskupa 21. září 1561 a svou první mši svatou odsloužil až v roce 1569. Byl rozhodným odpůrcem reformace. V letech 1553 - 1557 byl jmenován biskupem v Pécsi, v tomto období však působil v diplomatické misi v Osmanské říši. Po návratu v roce 1557 byl jmenován do funkce jágerského biskupa.
Největším diplomatickým úspěchem Vrančiče bylo uzavření Drinopolského míru mezi císařem Maxmiliánem II. a sultánem Selimem II. v roce 1568. Touto smlouvou se začalo přibližně 25leté období míru.
V roce 1569 byl jmenován ostřihomským arcibiskupem, nejvyšším církevním hodnostářem v Uhrách (Primas Hungariae) a v roce 1572 se stal královským místodržícím. 25. září 1572 korunoval v bratislavské katedrále sv. Martina Rudolfa II. na uherského krále.
5. července 1573 ho papež Řehoř XIII. jmenoval kardinálem, Vrančič však zemřel 16. června 1573 v Prešově, dříve, než se o svém jmenování dozvěděl.
Pochován je v trnavské bazilice sv. Mikuláše.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Vrančič na slovenské Wikipedii.
- ↑ Dalibor Brozović, Tomislav Ladan: Hrvatska enciklopedija. Miroslav Krleža Lexicographical Institute. 1999. Dostupné online.
- ↑ Dalibor Brozović, Tomislav Ladan: Hrvatska enciklopedija. Miroslav Krleža Lexicographical Institute. 1999. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Vrančič na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Jiří Tompa |
|
biskup péčský 1554–1557 |
|
Nástupce: Jiří II. Drašković |
| Předchůdce: František II. Ujlaky |
|
biskup jágerský 1560–1570 |
|
Nástupce: Štěpán II. Radeczy de Zemche |
| Předchůdce: Mikuláš Oláh |
|
arcibiskup ostřihomský a primas uherský 1569–1573 |
|
Nástupce: Mikuláš Telegdy |
