Arnošt Chotek z Chotkova
Arnošt hrabě Chotek z Chotkova (Arnošt Antonín Karel Boromeus Jan Nepomuk Nicephorus říšský hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína; 13. března 1844 Praha – 24. ledna 1927 Veltrusy) byl český šlechtic a rakouský generál ze starého rodu Chotků. Od mládí sloužil v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, souběžně působil ve vysokých dvorských hodnostech u různých členů habsburské dynastie. Do roku 1918 byl dědičným členem Panské sněmovny a předposledním soukromým majitelem zámku ve Veltrusech.
| Arnošt hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína | |
|---|---|
 Portrét hraběte Arnošta Chotka v uniformě c. k. generála jízdy (Jan Vochoč, 1919, zámek Veltrusy) | |
| 6. majitel chotkovského majorátu Veltrusy[pozn. 1] | |
| Ve funkci: 1911 – 1927 (v Československu byly rodinné fideikomisy zrušeny v roce 1924) | |
| Předchůdce | Emerich Chotek |
| Nástupce | Karel Chotek |
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1911 (?) – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Předchůdce | Emerich Chotek z Chotkova |
| Nástupce | zánik monarchie |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1895 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Alžběty | |
| Ve funkci: 1895 – 1903 | |
| Nástupce | arcivévodkyně zemřela |
| Pobočník arcivévody Albrechta Rakousko-Těšínského | |
| Ve funkci: 1890 – ? | |
| Člen tělesné gardy císaře Františka Josefa I. | |
| Ve funkci: ? – ? | |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1874 – 1918 | |
| Nástupce | zánik monarchie |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství a  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | plukovník (1897), generálmajor (1903) |
| Narození | 13. března 1844 Praha Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. ledna 1927 (ve věku 82 let) Veltrusy  Československo |
| Místo pohřbení | Chotkovská hrobka v Nových Dvorech |
| Rodiče | Jindřich Chotek z Chotkova (1802–1864) a Karolína z Eltzu (1810–1862) |
| Příbuzní | bratr: Emerich Chotek (1833–1911) bratr: Ferdinand Chotek (1838–1913) bratr: Rudolf Chotek (1832–1894) |
| Profese | voják a politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kariéra v armádě a u dvora
editovat
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Chotků, narodil se v Chotkovském paláci v Praze na Malé Straně jako čtvrtý a nejmladší syn hraběte Jindřicha Chotka (1802–1864) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky von und zu Eltz (1810–1862). Dětství trávil střídavě na rodových sídlech v Kačině a ve Veltrusech. Stejně jako další členové rodu Chotků vynikal v kresbě a jeho dětské kresby i práce z pozdějšího věku jsou dnes uloženy ve sbírkách Národní galerie. Základní vzdělání získal v Kutné Hoře (poblíž hlavního rodového sídla v Kačině), poté dálkově studoval gymnázium v Praze a odmaturoval v roce 1866. I když byl jako příslušník vlivného šlechtického rodu v roce 1864 zproštěn vojenské služby (po zaplacení předepsané taxy), za prusko-rakouské války v roce 1866 vstoupil jako dobrovolník do armády. I když se po maturitě zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po válce již jako podporučík zůstal v armádě.
Jako důstojník sloužil v 60. a 70. letech nejprve v Pardubicích, poté strávil několik let v Horních Uhrách a následně působil u několika posádek na různých místech v Čechách. V roce 1874 byl jmenován c. k. komořím, v té době byl též členem tělesné gardy císaře Františka Josefa I. Souběžně postupoval v hodnostech a od roku 1890 byl jako major pobočníkem arcivévody Albrechta. V letech 1895–1903 byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty a v roce 1895 získal titul tajného rady. Arcivévodkyni Alžbětu doprovázel na cestách za jejími potomky a pobýval díky tomu mimo jiné v Bavorsku, Itálii nebo Španělsku. V roce 1897 byl povýšen na plukovníka, při pobytech ve Vídni měl k dispozici vlastní byt. Z titulu hofmistrovské funkce organizoval ještě pohřeb arcivévodkyně Alžběty a především pobyt její dcery, španělské královny Marie Kristiny ve Vídni. Při odchodu na penzi byl povýšen na generálmajora,[2] obdržel Řád železné koruny a byla mu přiznána penze ve výši 6 600 korun ročně (1903). Ve výslužbě žil nadále ve Vídni a byl členem řady spolků a institucí. Řadu let si vedl pečlivé deníkové záznamy, díky nimž je podrobně zmapován jeho soukromý život i profesní kariéra.[3]
Rodinné a majetkové poměry
editovat
V roce 1911 po smrti staršího bratra Emericha (1833–1911) zdědil velkostatek Veltrusy, kam se hned nastěhoval. K veltruskému velkostatku v té době patřilo 2 064 hektarů půdy[4]. Druhou část Emerichova dědictví (Kačina, Nové Dvory) převzali spříznění Thun-Hohensteinové, s nimiž Arnošt Chotek vedl několikaletý spor o finanční vyrovnání. Po bratru Emerichovi převzal Arnošt také dědičné místo v rakouské Panské sněmovně a příležitostně zajížděl do Vídně, převážně ale pobýval ve Veltrusech. Měl zájem na vyrovnaném hospodaření velkostatku, realizoval také četné stavební úpravy zámku. V červenci 1914 se zúčastnil pohřbu své vzdálené sestřenice Žofie Chotkové zavražděné při atentátu v Sarajevu, za první světové války poskytl část veltruského zámku pro potřeby Červeného kříže. I když byl věrným stoupencem Habsburků, překvapivě dobře se vyrovnal se zánikem monarchie a vznikem Československa. Se zapojením do veřejného života ve Veltrusech mu mimo jiné pomohla dobrá znalost češtiny, kterou ovládal již od dětství (a také z českého jazyka maturoval). Do chodu veltruského velkostatku zasáhla pozemková reforma, ale Pozemkový úřad přihlédl k uměleckým hodnotám komplexu veltruského parku a zámku. Bylo ve veřejném zájmu, aby ochranu kulturních památek mohli Chotkové nadále financovat z výnosů velkostaku. Od roku 1921 žil ve Veltrusech Arnoštův předurčený dědic Karel Chotek (1887–1970) z velkobřezenské větve rodu, který později částečně převzal i správu velkostatku.
Arnošt Chotek zemřel na zámku Veltrusy 24. ledna 1927 ve věku 82 let. Čistá hodnota jeho majetku byla v dědickém řízení vyčíslena na necelých šest miliónů korun. Univerzálním dědicem se stal poslední potomek rodu Chotků Karel Chotek (1887–1970), který již v předešlém roce zdědil také Velké Březno.
Řády a vyznamenání
editovatBěhem vojenské služby získal několik ocenění, vzhledem ke své dlouholeté službě u arcivévodkyně Alžběty obdržel i vyznamenání od zahraničních panovníků. Kromě toho byl čestným rytířem Maltézského řádu.[5]
Rakousko-Uhersko
editovat
Řád železné koruny III. třídy
Jubilejní pamětní medaile
Válečná medaile
Služební odznak pro důstojníky
Zahraničí
editovat
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
Záslužný řád bavorské koruny I. třídy (Bavorsko)
komandér Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
Řád červené orlice III. třídy (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
Řád lva a slunce IV. třídy (Persie)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
rytíř Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Fideikomis byl zřízen hrabětem Rudolfem Chotkem (1706–1771), který neměl mužského potomka, dne 1. března 1770 na základě císařského povolení z 11. května 1755 a 13. února 1770 pro prvorozené svého rodu. Svěřenství tvořily statky Jeviněves, Ouholice č. Ostrova, Všestudy, Dušníky, Vepřek, Vojkovice, Kozomín a Chlumín (Klomín), dále pak dvůr Lhota s pozemky u Dědibab (Jedibab), dům U Zlatého melounu a k němu přistavený Kaplanovský dům na Starém Městě v Praze. V době vzniku byl fideikomis oceněn na 296 600 zlatých.[1] Nové Dvory byly alodiálním statkem.
Reference
editovat- ↑ LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Studie rodopisná. Kutná Hora: Josef Ledr (vlastním nákladem), 1886. S. 43.
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generälitat; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online
- ↑ HRADECKÁ, Vladimíra: Poklidné dny venkovského šlechtice v neklidné době. Z deníkových záznamů Arnošta hraběte Chotka in: Chotkové a Kutnohorsko; Státní oblastní archiv v Praze, Praha, 2015 s. 65–70 ISBN 978-80-86772-92-9 dostupné online
- ↑ PROCHÁZKA, J. F.: Topographisch-Statistischer Schematismus des Grossgrunbesitzes in Königreiche Böhmen; Praha, 1894 s. 79–82 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Arnošta Chotka in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 45 dostupné online
Literatura
editovat- CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008 756 s. ISBN 978-80-7106-977-5
- NAČERADSKÁ, Petra: Poslední Chotkové ve Veltrusech; Národní památkový ústav, Praha, 2015 144 s. ISBN 978-80-7480-044-3
Externí odkazy
editovat- Seznam prací o Arnoštu Chotkovi z Chotkova a Vojnína v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Rodokmen Chotků na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
