Bělení textilií

Bělení textilií je chemická úprava, jejímž hlavním účelem je odstranění (přirozeného) zbarvení, odstranění rostlinných nečistot a tuků a zvýšení savosti zušlechťovaného materiálu.

Bělení textilií z celulózových vláken (bavlna, len, konopí příp. juta) se provádí různými louhy, živočišná vlákna se bělí kombinací redukčních a oxidačních prostředků.

Bělení v Německu v roce 1695 (mědirytina)

Z historie bělení

Bělení textilií slunečními paprsky bylo známé již ve 3. tisíciletí před n. l. V 11. a 12. století byli platili nizozemští odborníci v celém tehdejším světě za nejlepší výrobce bělených lněných tkanin. Jejich metoda bělení, po dlouhou dobu přísně tajená, spočívala v kombinaci účinků slunečního světla s louhováním a namáčením textilie v podmáslí. Celá procedura trvala asi 8 týdnů. V roce 1746 začal Angličan Roebuck používat zředěnou kyselinu, později kyselinu sírovou, namísto podmáslí a tím se krátila doba na bělení na cca 1 den. Koncem 18. století zavedl Skot Tennant jako bělící prostředek chlorové vápno. Od konce 20. let 20. století se k bělení používá převážně peroxid vodíku, který v 21. století z ekologických důvodů téměř zcela nahradil dosavadní chlornan sodný

Způsob zpracování

Bavlna a směsi s chemickými vlákny

Schéma vzniku peroxidu vodíku (z antracenu)

se bělí oxidací peroxidem vodíku $H_{2}O_{2}$ a (z ekologických důvodů stále méně) chlornanem sodným $NaClO$ v alkalickém prostředí. Při chemických reakcích spolupůsobí různé pomocné prostředky (aktivátory, stabilizátory).

Průřez vyvářecím kotlem (nákres ze začátku 20. století)

Vlákenné vločky a příze se bělí v aparátech.

Tkaniny se zpracovávají většinou jako předúprava k barvení za široka nebo v provazci, pleteniny v kádích (nebo pěchovacích aparátech) nebo podobně jako tkaniny obvykle za následujících podmínek:

Způsob zpracování	Materiál k bělení
	snadno bělitelný	předúprava k barvení / tisku	těžce bělitelný
Vyvářka	---	---	xxx
1. stupeň bělení	xxx	xxx	xxx
2. stupeň bělení	---	xxx	xxx
Poznámka:	nižší bělost	pro tkaniny i pleteniny	případně s předbělením a předmáčením

Strojní zařízení:

Kontinuální linky často obsahují vyvářku, několikanásobné bělení, praní a sušení

Diskontinuální zařízení (např.: napouštěcí oddíl – ždímací válce - propařovací šachty – reakční komory) s výhodou podstatně nižší spotřeby energie

Staré bělidlo v Babiččině údolí u Ratibořic

Bělení lýkových vláken

je velmi podobné jako u bavlny. Zde se rozlišují 1 až 4 bělicí pochody, plně bělený materiál ztrácí nejméně 20 % váhy.

U juty se dá jen velmi obtížně dosáhnout úplné bělosti, vlákna pozbývají bělením až 40 % pevnosti.

Vlna

se nebělí tak často jako rostlinné materiály. Bělicí úpravou se nedá dosáhnout stejný efekt jako u rostlinných vláken, výsledkem je často jen podstatně světlejší barevný odstín. Provádí se zpravidla kombinací redukce (s $NaHSO_{3}$ a $Na_{2}S_{2}O_{5}$) a oxidace ($H_{2}O_{2}$ v mírně alkalickém prostředí).

Bělení přírodního hedvábí

je vlastně odkližování v mydelní nebo mírně alkalické lázni. Tím se odstraní z vlákna sericin a uvolní přirozené barvivo, které je na něj vázáno.

Syntetická vlákna

se bělí jen zcela výjimečně. K zušlechťování se připravují pouze praním a případně optickým zjasňováním.

Literatura

• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 77-78

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bělení textilií na Wikimedia Commons