Bantuové jsou početná etno-lingvistická skupina populací mluvících bantuskými jazyky; žijících od rovníkové Afriky až po jih Afriky.

Tmavě žlutá je území, kde žijí kmeny Bantu

Historie

editovat

Původní černošské kmeny hovořící bantuskými jazyky po populační explozi ve staletích před n. l. začaly svou cestu z oblasti rovníkových pralesů na jih a východ za novými oblastmi vhodnými k usídlení. Tehdy používali jazyky skupin sotho a tswana. Jsou uchovány památky z období 3 – 5. století našeho letopočtu na jejich nabytou schopnost v oblasti řemesel, znali hrnčířství, těžbu a zpracování kovů. Zhruba kolem roku 1000 měly jejich osady ve vnitrozemí kamenné domy a tisíce obyvatel.[1] Protože tyto kmeny neovládaly písmo, získání informací o jejich historii a životě je velice obtížné.

Část kmenů se podél východního pobřeží Indického oceánu dostala více na jih. V Jihoafrické republice jsou dnešními jejich potomky Zuluové a Xhosové. Bantuové tvoří významnou část obyvatelstva jak v JAR, tak i v Rovníkové Guineji, Kamerunu, Demokratické republice Kongo, Mosambiku či Tanzanii.

Dnešní území

editovat

Většina bantuských kmenů po své cestě z centra Afriky zůstala ve východní části jižní Afriky, kde je dostatek vláhy. Ze severu jejich území ohraničovala řeka Limpopo, ze západu poušť Kalahari.

Stavba obydlí

editovat

Staví si kruhové domy s kulatou, případně kuželovitou střechou. Používají hlínu, proutí, traviny, dřevo. Domy jsou seřazeny do kruhu a celá osada je obehnána hradbou. Uvnitř osady je ohrada pro dobytek, kde se odehrávají i náboženské obřady, vedené šamany.

 
Děti z kmene Bantu na Floridě

Obživa

editovat

Živí se sběrem a lovem, chovem dobytka, ovcí a koz. Z plodin pěstují sorgo (čirok), ze kterého umí vařit pivo, dále proso, hrách, dýně a melouny.

Řízení kmenů

editovat

Růst obyvatelstva a vznik mnoha vesnic vedly k složité vnitřní struktuře. Rodinné klany měly své starší představitele a náčelníky a také svá shromáždění. Mnohé klany se spojily do kmenů.[2]

Náboženství

editovat

V současné době se většina Bantuů hlásí ke křesťanství[3] nebo islámu.[4] V subsaharské Africe je mezi Bantuy běžná vícečetná náboženská identita, kdy kombinují křesťanství nebo islám s původními bantuskými náboženstvími.[5] Přestože existují stovky bantuských etnických skupin žijících na obrovském území střední a jižní Afriky, lze vysledovat některé společné znaky jejich původních náboženství.[6] Bantuská náboženství se vyznačují vírou v nejvyššího Boha, který je však často charakterizován nejasně. Jména pro nejvyššího Boha jsou napříč etniky různá, většinou souvisí se slovem obloha nebo s jeho kořenem.[7] Nejvyšší Bůh žije na nebesích, může se ovšem vyskytovat i na nejvyšších horách. V bantuských mýtech se opakuje motiv sdělující, že původně si nebe a země byly blíže, avšak kvůli neposlušnosti lidí se nebe a s ním i Bůh vzdálili.[7]

Se smrtí jsou mezi Bantuy spojeni chameleon a ještěrka. Podle ústně tradovaného příběhu nejvyšší Bůh vyslal chameleona, aby lidem zvěstoval jejich nesmrtelnost, ovšem chameleon šel velmi pomalu a předběhla jej ještěrka, která nesla opačné poselství, totiž, že lidé jsou smrtelní a čeká je hořký konec, a protože ještěrka doručila svou zprávu dříve, stalo se, že lidská přirozenost se stala smrtelnou.[7] Chameleon i ještěrka jsou v bantuských kulturách zlými znameními, obě zvířata jsou spojována se smrtí.

V bantuské náboženské tradici hraje významnou úlohu také kult předků: Bantuové věří, že duchové zemřelých předků setrvávají ve světě živých a ten mohou ovlivňovat. Duch má existovat, dokud si jej lidé pamatují, hovoří o něm, obětují mu. Jakmile na něho lidé zapomenou, duch se vytratí do sféry mrtvých. Lidé oslovují duchy prostřednictvím věštců a často žádají o radu, požehnání či přímluvu v božské sféře, přičemž rozhněvaní duchové mohou způsobit lidem neštěstí nebo přivolat nemoc.[7] Říše mrtvých je lokalizována do podzemí.[8]

Reference

editovat
  1. ZIMÁK, Alexandr. Jihoafrická republika. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. Kapitola Bantuové, s. 12. 
  2. Zimák, s.18
  3. HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309. 
  4. HAVELKA, Ondřej. Islám v Africe: Pevná tradice, výjimečné univerzity i synkretismy. Dingir. 2023, roč. 26, čís. 1, s. 2–6. Dostupné online. 
  5. ROSS, Kenneth R. Christianity in Sub-Saharan Africa. 1. vyd. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2017. Dostupné online. S. 3–6. 
  6. Religious Composition by Country, 2010-2050 | Pew Research Center. web.archive.org [online]. 2020-06-15 [cit. 2023-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-15. 
  7. a b c d HAVELKA, Ondřej. Méně známá africká náboženství 2/4: střední Afrika [online]. Dingir, 2022-06-10 [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. 
  8. RUEL, Malcolm. Belief, Ritual and the Securing of Life: Reflective Essays on a Bantu Religion. Leiden: Brill, 1997. S. 135–191. 

Externí odkazy

editovat
  NODES
Done 1
eth 1