Bohemund II. z Antiochie

Bohemund II. z Antiochie
Bohemund II. z Antiochie
Narození	1108; Bari
Úmrtí	únor 1130 (ve věku 21–22 let); Kilíkie
Příčina úmrtí	zabitý v boji
Povolání	voják
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Alice Jeruzalémská (od 1126)
Děti	Konstancie Antiochijská
Rodiče	Bohemund z Tarentu a Konstancie Francouzská
Rod	Hautevillové
Příbuzní	Robert Guiscard (děd); Roger Borsa (strýc); Vilém II. z Apulie (bratranec); Bohemund III. Antiošský, Marie z Antiochu, Filipa z Antiochu, Balduin z Antiochu, Rajmund z Antiochu, Anežka ze Châtillonu a Jana z Antiochu (vnoučata)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohemund II. z Antiochie (1108–1131) byl normanský válečník, kníže z Tarentu a Antiochie. Byl synem zakladatele obou států, Bohemunda z Tarentu a Konstancie, dcery francouzského krále Filipa I. Titul tarentského knížete Bohemund II. ztratil roku 1128, kdy bylo knížectví dobyto sicilským králem Rogerem II.

Život

Když jeho otec Bohemund zemřel, byl Bohemund II. ještě dítě a žil s matkou v Apulii. Vládu nad Antiochií zatím převzal jeho bratranec Tankred Galilejský. Když regent Tankred roku 1112 zemřel, vlády se ujal jeho krajan Roger ze Salerna, který roku 1119 padl v bitvě na Ager Sanguinis, kde byla celá antiochijská normanská armáda zničena. Zbylí antiochijští rytíři si za nového regenta zvolili jeruzalémského krále Balduina II.

Bohemund II. dosáhl dospělosti roku 1124, ve věku šestnácti let. Následující dva roky ještě strávil v jižní Itálii a teprve v říjnu roku 1126 připlul do Levanty, aby se ujal svého dědictví v Antiochii.

„	… A když přicházel do Antiochie, všickni radostně ho uvítali. A král vyšel slavnostně mu v ústrety s velikým průvodem a chvalami lidu a vroucně ho přivítal. A po spěšné domluvě král ihned odevzdal mu všecku svou zemi a z dcer svých jednu dal mu za manželku. Přistrojena byla svatba a zákonitě slavena. I zasedl Bohemond na svoje křeslo jakožto kníže a oděv se přestkvoucím pláštěm, svolal všecky velmože, i přísahali mu za přítomnosti královy a s jeho úchvalou, že od toho dne na vždy zachovají mu poddanskou věrnost…	“
— Fulcher ze Chartres^[3]

Po svém příjezdu se oženil s dcerou krále Balduina Alicí, která se ukázala být velice energickou a ctižádostivou kněžnou.

Roku 1127 Bohemund oblehl a dobyl město Kafartab a jeho vojáci následně povraždili všechno obyvatelstvo. Poté Normané zaútočili na pevnost Šajzar, kterou bránil Usáma Ibn Munkiz, jeden z nejvýznamnějších arabských historiků a kronikářů, se kterým se Bohemund nejspíše setkal v bitvě. Následujícího roku se antiochijský kníže soustředil na konflikty se svým severním sousedem, křižáckým hrabstvím Edessou a jeho vládcem Joscelinem z Courtenay. Nicméně později oba dva zaútočili na muslimské mocenské centrum Aleppo, avšak při útoku odmítali spolupracovat a koordinovat obléhání. Předchozí antiochijský vládce Roger ze Salerna ztratil mnohá území ve prospěch Edessy, ale Bohemund měl nyní ambice je získat zpět. Konflikt mezi Antiochií a Edessou se vyostřil natolik, že se Joscelin z Courtenay spojil proti Bohemundovi s muslimy. Následně poté latinský patriarcha v Antiochii vyhlásil nad Edessou interdikt.

Antiochijské knížectví
a Blízký východ roku 1135

V roce 1128 se Bohemundův bratranec, sicilský král Roger II. vylodil na italské pevnině a dobyl Bohemundovo panství Tarento. Bohemund proti tomu nemohl udělat vůbec nic. Toho roku do severní Sýrie vpochodoval jeruzalémský král Balduin II., aby zprostředkoval mír mezi oběma znepřátelenými křižáckými panovníky. Jeho agitace měla úspěch a Joscelin se vzdal svých územních nároků vůči Antiochijskému knížectví. Mezitím turecký atabeg Zengí sjednotil muslimská centra Aleppo a Mosul v Džezíře a křižáci již nikdy neměli dostat šanci dobýt Aleppo.

Poté, co byl spor králem urovnán, Bohemund podpořil Balduinův plán útoku na Damašek a připojil se k němu. Avšak v bitvě u Mardž es-Súffár byli křižáci poraženi. Bohemund se poté obrátil zpět na sever, aby znovudobyl město Anazarbus, které obsadili Arméni. Arménský král Lev I. se proti křižákům spojil s danišmendonským emírem Gází Gümüshtiginem a společně v lednu 1131 vlákali Bohemundovu armádu do léčky. Bohemund II. v bitvě padl, stejně jako většina jeho vojáků. Emír nařídil Bohemundovu tělu useknout jeho plavou hlavu, která byla ve stříbrné skříňce poslána abbásovskému chalífovi do Bagdádu.

V Antiochii se poté chopila vlády kněžna-vdova Alice za dvouletou dědičku knížectví Konstancii a odrazila pokus normanských rytířů o palácový převrat. Antiochii držela, dokud nepřitáhl král Balduin a své dceři vykázal vyhnanství v Latakii. Antiochijským regentem se stal samotný Balduin II., ten však o několik měsíců později zemřel. Novým knížetem se stal Raimond z Poitiers, kterého do Antiochie dosadil nový jeruzalémský král Fulko z Anjou.

Vývod z předků

Fressenda

Reginald I. Burgundský

Ermentruda de Roucy

Alberada z Buonalberga

Richard II. Normandský

Alice Normandská

Judita Bretaňská

Bohemund II. z Antiochie

Robert II. Francouzský

Jindřich I. Francouzský

Konstancie Francouzská

Othelindis

Eilika ze Schweinfurtu

Odkazy

Reference

↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Charles Cawley: Medieval Lands. Dostupné online.
↑ CHATRESSKÝ, Fulcher. Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě. Praha: Družstvo přátel studia, 1920. 158 s. S. 158. Dále jen Historie Jerusalémská.

Literatura

BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. (anglicky)
HOUBEN, Hubert. Roger II of Sicily : a ruler between East and West. Cambridge University Press: Cambridge, 2002. 260 s. ISBN 0-521-65573-0. (anglicky)
CHATRESSKÝ, Fulcher. Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě. Praha: Družstvo přátel studia, 1920. 158 s.
RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100–1187. London: Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky)
Vilém z Tyru, A History of Deeds Done Beyond the Sea, trans. E. A. Babcock and A. C. Krey. Columbia University Press, 1943
Philip K. Hitti, trans., An Arab-Syrian Gentleman and Warrior in the Period of the Crusades; Memoirs of Usamah ibn-Munqidh (Kitab al i'tibar). New York, 1929

Související články

Externí odkazy

(německy) genealogie-mittelalter.de
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohemund II. z Antiochie na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bohemond II of Antioch na anglické Wikipedii.

Předchůdce:
Bohemund z Tarentu

Kníže z Antiochie
Bohemund II.
1111–1131

Nástupce:
Raimond z Poitiers

Předchůdce:
Bohemund I.

Tarentský kníže
1111–1128

Nástupce:
Roger I.

[8421a14477fc6d721f942817ff86869a5ec8b7c9-1] Dostupné online. [cit. 2020-08-07].

[bdc7b8a3ed9b48631687614c51a2de08620a88a0-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Charles Cawley: Medieval Lands. Dostupné online.

[3] CHATRESSKÝ, Fulcher. Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě. Praha: Družstvo přátel studia, 1920. 158 s. S. 158. Dále jen Historie Jerusalémská.

[1]

[2]

[3]

Bohemund II. z Antiochie

Narození	1108 Bari
Úmrtí	únor 1130 (ve věku 21–22 let) Kilíkie
Příčina úmrtí	zabitý v boji
Povolání	voják
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Alice Jeruzalémská (od 1126)^[1]
Děti	Konstancie Antiochijská
Rodiče	Bohemund z Tarentu a Konstancie Francouzská
Rod	Hautevillové
Příbuzní	Robert Guiscard (děd) Roger Borsa (strýc) Vilém II. z Apulie (bratranec) Bohemund III. Antiošský^[2], Marie z Antiochu^[2], Filipa z Antiochu^[2], Balduin z Antiochu^[2], Rajmund z Antiochu^[2], Anežka ze Châtillonu^[2] a Jana z Antiochu^[2] (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.