Wikipedie

Cyrilice

písmo

Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor velká řecká abeceda. V češtině se označení „cyrilice“ často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. „abeceda“, „alfabeta“, „alefbet“, „abugida“ nebo „bopomofo“.

Cyrilice
TypAbeceda
Mluvené jazykyNárodní písmo:
BulharskoBulharsko Bulharsko
Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
BěloruskoBělorusko Bělorusko
Černá HoraČerná Hora
KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán
MongolskoMongolsko Mongolsko
RuskoRusko Rusko
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
SrbskoSrbsko Srbsko
TádžikistánTádžikistán Tádžikistán
UkrajinaUkrajina Ukrajina
PodněstříPodněstří Podněstří
Časové období~od 940 n. l. — současnost
Předchůdce
SestryLatinka
Koptské písmo
Arménské písmo
Gruzínské písmo
Hlaholice
Rozsah unicodeU+0400–U+04FF
U+0500–U+052F
U+2DE0–U+2DFF
U+A640–U+A69F
ISO 15924Cyrl
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.

Cyrilice se používá pro zápis sedmi živých slovanských jazyků: bulharštiny, makedonštiny, srbochorvatštiny (resp. srbštiny, černohorštiny a částečně i bosenštiny), ukrajinštiny, běloruštiny, rusínštiny a ruštiny; jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1989 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou.[1] Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština, uzbečtina a kazaština.

Historie

editovat

Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se sice připisuje Metodějovu žáku Klimentovi Ochridskému, důkazy však chybí. Pravděpodobnější ale bude, že autorem byl žák sv. Metoděje Konstantin zvaný Presbyter, který působil v novém hlavním městě První bulharské říše v Preslavi jako biskup. Tady bylo hlaholské písmo nahrazené cyrilikou.

V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále.

Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708–1711, kdy byla některá písmena upravena (Ѧ na Я) a jiná méně používaná písmena vypuštěna (Ѯ, Ѱ, Ѡ). Toto písmo nazývané graždanka („občanské písmo“) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v letech 1917–1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena (I/i, Ѣ/ѣ, Ѳ/ѳ, Ѵ/ѵ) z azbuky vypuštěna.

Znaky

editovat
 
Mapa rozšíření cyrilice v Evropě
 
Mapa rozšíření cyrilice celosvětově

Původní cyrilice

editovat

Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:

 

Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:

 
Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce.

Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az – buki – vedi – glagol’ – dobro – jesť – živjote – dzelo – zemlja – iže – i – kako – ljudi – myslete – naš – on – pokoj – rcy – slovo – tvjordo – uk – fert – cher – omega – červ’ – cy – ša – šta – jer – jery – jer’ – jať – ju – ja – jotované jesť – malý jus – jotovaný malý jus – velký jus – jotovaný velký jus – ksi – psi – fita – ižica.

Moderní cyrilice

editovat

Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (tj. azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje. Znaky, které se nevyskytují v ruské azbuce, anebo mají jinou výslovnost, jsou doplněné v závorce o informaci o významu (nejdříve český či nejbližší ekvivalent, a pak popis v IPA, je-li ovšem k dispozici).

Běloruská А Б В Г (H) Д Е Ё Ж З І Й К Л М Н
Bulharská А Б В Г Д Е Ж З И Й К Л М Н
Makedonská А Б В Г Д Ѓ (đ) Е Ж З Ѕ (Dz) И Ј К Л Љ (Lj) М Н
Ruská А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н
Srbská А Б В Г Д Ђ (đ) Е Ж З И Ј К Л Љ (Lj) М Н
Ukrajinská А Б В Г (H) Ґ (G) Д Е Є (Ě) Ж З И (Y) І Ї (ji) Й К Л М Н
Běloruská О П Р С Т У Ў (Ł) Ф Х Ц Ч Ш Ы Ь Э Ю Я
Bulharská О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ (Št/ʃt) Ъ (ă/ə) Ь Ю Я
Makedonská Њ (Ň) О П Р С Т Ќ (Ć) У Ф Х Ц Ч Џ (Dž) Ш
Ruská О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
Srbská Њ (Ň) О П Р С Т Ћ (Ć) У Ф Х Ц Ч Џ (Dž) Ш
Ukrajinská О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ь Ю Я

Zde je přehled základní, majuskulní podoby („velká písmena“):

písmeno název přepis výslovnost výslovnost v ruské církevní slovanštině
А azъ A [a] [a]
Б buky B [b] [b]
В vědi V [v] [v]
Г glagoľь G [g] [γ]
Д dobro D [d] [d]
Е estь E [ɛ] [jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є)
Ж živěte Ž [ʒ] [ʒ]
Ѕ dzělo Dz [ʣ] [z]
З zemlja Z [z] [z]
И iže I [i] [i] (s variantou Й [j])
І ї Ï [i] [i]
К kako K [k] [k]
Л ljudje L [l] [l]
М myslite M [m] [m]
Н našь N [n] [n]
О onъ O [o] [o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ)
П pokojь P [p] [p]
Р rьcy R [r] [r]
С slovo S [s] [s]
Т tvrьdo T [t] [t]
Ѹ ukъ U [u] [u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ)
Ф frьtъ F [f] [f]
Х chěrъ Ch [x] [x]
Ѡ otъ Ō [o:] [o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot])
Ц cy C [ʦ] [ʦ]
Ч červь Č [ʧ] [ʧ]
Ш ša Š [ʃ] [ʃ]
Щ šta Šč [ʃt] [ʃʧ]
Ъ jerъ Ъ [ʌ] nevyslovuje se
Ы jery Y [y] [y]
Ь jerь Ь [ɪ] měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se
Ѣ jatь Ě [jæ] [je], na začátku slova [ja]
Ю ju Ju [ju] [ju]
Я ja Ja [ja] [ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus - Ѧ)
Ѥ je Je [je] nepoužívalo se
Ѧ ęsъ (malý jus) Ę [ɛ̃] [ja]
Ѩ jęsъ (jotovaný malý jus) Ję [iɛ̃] nepoužíval se
Ѫ ǫsъ (velký jus) Ǫ [ɔ̃] nepoužíval se
Ѭ jǫsъ (jotovaný velký jus) Jǫ [iɔ̃] nepoužíval se
Ѯ ksi Ks, Ξ [ks] [ks]
Ѱ psi Ps, Ψ [ps] [ps]
Ѳ fita Th, Θ [t,θ,f] [f]
Ѵ ižica Ÿ [ɪ,y] [i]

Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém jazyce „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.

Co do počtu uživatelů je dnes nejrozšířenější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:

А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й
К Л М Н О П Р С Т У Ф
Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
  • Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ё, Ъ, Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
  • Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; Ў se čte podobně jako polské Ł; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H přesněji jako ostré CH [ɣ]
  • Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj) a Џ (Dž) –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v srbské/chorvatské latince.
  • Černohorština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj), Џ (Dž), С́ (Ś), З́ (Ź) –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v černohorské latince.
  • Makedonština po vzoru srbštiny používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Љ (Lj), Њ (Nj), Ѕ (Dz) a Џ (Dž), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v latince.
  • Bulharština čte Щ jako Št, ne Šč; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.
  • Mongolština má navíc znaky Ө/ө, Ү/ү (někdy se píše jako V/v). Písmena Ж (Ž) a З (Z) se čtou a vyslovují jako Dž a Dz.

Následující tabulka minuskulní azbuky („malá písmena“) ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.

а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
 
Porovnání písmen v ruské kurzivě (vlevo), v bulharské (uprostřed) a v srbské a makedonské kurzivě (vpravo).

V bulharštině se často vyskytují v tištěném textu písmena v tzv. „rukopisném stylu“[2], ve kterém jsou některá písmena naprosto odlišná i v základním (kolmém) typu písma a který je podobný kurzivě. V tomto stylu se písmeno д píše podobně jako malé „g“ v latince, písmeno т jako malé „m“ v latince, písmeno и jako malé „u“ v latince, písmeno п jako malé „n“ v latince, písmeno г jako zrcadlově otočené „s“ v latince, písmeno к jako malé „k“ v latince a písmeno л se píše podobně jako vzhůru nohama obrácené „v“ tedy podobně jako řecká Λ.[3][4]

Číslice cyrilice

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Číslice cyrilice.

Číslice cyrilice je číselná soustava odvozená od cyrilice, která vznikla v První bulharské říši na konci 10. století. Soustava se používala v První bulharské říši a u jižních a východních Slovanů.[5] Tento systém byl používán v Rusku nejpozději až do počátku 18. století, kdy ho Petr Veliký nahradil v rámci své iniciativy občanské reformy písma arabskými číslicemi.[6][7] Číslice cyrilice hrály také roli v plánech měnové reformy Petra Velikého, stříbrné kopějky vydané po roce 1696 a strojně ražených mincí vydaných mezi 1700 a 1722 s vepsaným datem pomocí číslic cyrilice.[8] Do roku 1725 byly ruské imperiální mince převedeny na arabské číslice.[9] Číslice cyrilice lze stále nalézt v knihách napsaných v jazyce církevní slovanštiny.[10]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat


Reference

editovat
  1. ↑ FAUCHEUX, Chase. Language classification and manipulation in Romania and Moldova [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Richard Watkins, Christopher Deliso: Bulharsko. Praha : Svojtka & Co., 2008, 356 s.
  3. ↑ Varovný nápis „Pušeneto vredi seriozno na Vas i na drugite okolo Vas“ na cigaretách P Prestige (Bulgarian version) (Silver) KS-20-H - Bulgaria
  4. ↑ Bulgarian MPs pass bill introducing graphic tobacco packaging
  5. ↑ DEJIĆ, Mirko. How the old Slavs (Serbs) wrote numbers. BSHM Bulletin: Journal of the British Society for the History of Mathematics. 2013, s. 2–17. ISSN 1749-8430. DOI 10.1080/17498430.2013.805559. 
  6. ↑ CHRISOMALIS, Stephen. Numerical Notation: A Comparative History. Cambridge, England: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-139-48533-3. S. 180–182. 
  7. ↑ YEFIMOV, Vladimir. Language Culture Type: International Type Design in the Age of Unicode. Redakce Berry John D.. New York City: Graphis Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1932026016. Kapitola Civil Type and Kis Cyrillic, s. 369–147. 
  8. ↑ TEPLYAKOV, Sergei. How To Identify & Interpret Cyrillic Dates on Russian Coins of Peter I The Great [online]. 2011 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ LORKOVIĆ, Tatjana. Coins and Medals of Imperial Russia [online]. Yale University Library, 2003 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ LOOIJEN, Maarten. Over Getallen Gesproken/Talking About Numbers. 2nd. vyd. Zaltbommel, Netherlands: Van Haren Publishing, 2015. Dostupné online. ISBN 978-94-018-0601-5. S. 59–60. (Dutch & English) 

Literatura

editovat
  • Bringhurst, Robert (2002). The Elements of Typographic Style (version 2.5), pp. 262–264. Vancouver, Hartley & Marks. ISBN 0-88179-133-4.
  • Vladimír Vavřínek: Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem, s. 340, nakl. Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-344-3

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cyrilice&oldid=23687753“
  NODES
Idea 1
idea 1
Intern 1
mac 3
os 38
text 3
web 2