Děložní sliznice
Děložní sliznice (endometrium z řec. endo–uvnitř, métra–děloha[1]) je vnitřní slizniční výstelka děložní dutiny savců. Jedná se o jednoduchý cylindrický epitel (uspořádaný do velkého množství záhybů), pod nímž je ještě slizniční vazivo (lamina propria mucosae). Endometrium v prvních fázích těhotenství umožňuje přichycení zárodku, podílí se na tvorbě placenty a samo vylučuje určité látky důležité pro vývoj embrya. U člověka a některých dalších savců se děložní sliznice během každého menstruačního cyklu odlučuje.[2]
Lidské endometrium
editovatŠířka ženského endometria se mění podle fáze menstruačního cyklu, v níž se nachází. V sekreční fázi se dají rozlišit tři vrstvy: povrchová pars compacta (cylindrický epitel a vyústění žláz), prostřední pars spongiosa (řídká vazivová vrstva a těla žláz) a hlouběji umístěná tenká vrstva pars basalis (se spodními konci děložních žláz). Třetí jmenovaná vrstva je z nich jediná, která se ani při menstruaci neodlučuje.[1] Dvě svrchní (odlučující se) vrstvy se společně označují jako pars functionalis (též zona functionalis) a mají samostatné cévní zásobení.[3]
Endometrium má šedorůžovou barvu a srůstá s níže položeným myometriem, svalovou vrstvou. Kromě epitelových buněk v svrchní vrstvě a fibroblastů ve střední vrstvě obsahuje ještě tubulární žlázy obsahující epiteliální a sekreční buňky. Navíc jsou v epitelu roztroušeny i buňky endokrinní. V oblasti přiléhající k čípku plynule přechází endometrium v dlaždicový epitel.[3]
Reference
editovat- ↑ a b Richard Jelínek, et al. Histologie embryologie [online]. 3. lékařská fakulta UK. Dostupné online.
- ↑ SCHATTEN, Heide; CONSTANTINESCU, Gheorghe M. Comparative Reproductive Biology. [s.l.]: Blackwell Publishing, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-8138-1554-1.
- ↑ a b ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1988. 80-060-88.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu děložní sliznice na Wikimedia Commons
