Diváky

Obec Diváky (německy Diwak) se nachází v okrese Břeclav, v Jihomoravském kraji. Žije zde 513 obyvatel. Obec je známa jako bydliště bratří Mrštíků a pod jménem Habrůvka figuruje v jejich románovém díle Rok na vsi. Obec je součástí Mikroregionu Hustopečsko a Velkopavlovické vinařské podoblasti.

Diváky
pohled od jihu
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Hustopeče
Obec s rozšířenou působností	Hustopeče (správní obvod)
Okres	Břeclav
Kraj	Jihomoravský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°59′19″ s. š., 16°47′30″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	513 (2024)
Rozloha	8,49 km²
Katastrální území	Diváky
Nadmořská výška	233 m n. m.
PSČ	691 71
Počet domů	209 (2021)
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Diváky 110 691 71 Diváky oudivaky@divaky.cz
Starosta	Libor Veverka
Oficiální web: www.divaky.cz
Diváky
Další údaje
Kód obce	584401
Kód části obce	26131
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní poměry

Rozkládá se v hlubokém úvalu Ždánického lesa, obklopena z jihozápadu kopcem Nedánov (s rozhlednou, 368 m), z jihu Holým vrchem (401 m) a ze západu Starou Horou a Liščím vrchem (374 m). Jihovýchodním cípem katastru protéká potok Haraska, do něhož ústí Divácký potok, protékající obcí.

Název

Jméno vsi zprvu znělo Diváci a jednalo se o množné číslo osobního jména Divák (jehož základem bylo divý). Význam místního jména byl "Divákovi, Divákova rodina". Vývoj jména v písemných pramenech: Diwaci (1210, 1237), Divax a Dywax (1262), Dywax (koncové -s označuje bezpředložkový lokativ: "v Divácích") (1287), Diwakh (1674), Dywak (1718), Diwak (1720, 1751), Diwak a Diwáky (1846), Diwak a Diváky (1872). Domovopisný sborník Hustopečsko z roku 1928 uvádí nepravděpodobnou teorii, že se jméno odvozuje od „diváka“, tj. hlídače nebo strážce, který stával na rozhledně nad obcí.

Historie

Starší dějiny

První písemná zmínka o obci pochází patrně z roku 1237. Počátkem 12. století vlastnil Klobouky a okolní vsi Lev z Klobouk, který se bez mužských potomků nejpozději v roce 1209 rozhodl založit zábrdovický klášter a věnovat mu část svých nemovitostí. V listině z roku 1237, kdy již byl Lev mrtev, stvrdil papež Řehoř IX. užívaný majetek kláštera, včetně Diváků. Listiny staršího data, které ves zmiňují, byla soudobými falzy. V roce 1262 souhlasil biskup Bruno ze Schaumburku s převodem obce tzv. herburskému klášteru Cella sanctae Mariae v Brně. Někdy před rokem 1351 byl na horním konci vesnice postaven kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Nejspíše ve stejné době se začala na svazích Staré hory pěstovat vinná réva. V druhé polovině 14. století byl pod Nedánovem zbudován rybník (později známý jako Starý), napájený Haraskou a s vodním mlýnem pod hrází.

Počátkem 16. století se na Moravu z Uher rozšířil mor, který patrně způsobil zánik sousední vsi Martinice, od roku 1532 uváděné již jako pusté. Diváky byly rovněž zasaženy a nedostatkem lidí mimo jiné zpustly vinohrady na Staré hoře. Naopak v průběhu století přibyly ke Starému rybníku také menší rybníky na rovině pod Rospily, u lesa Pohletně, v údolí při cestě do Šitbořic a také přímo na návsi. Největší, tzv. Nový rybník byl zřízen na rovině pod vesnicí. Zábrdovický klášter skomíral a dne 24. září 1578 daroval císař Rudolf II. Diváky včetně panského dvora, pivovaru, mlýna, vinohradů a lesa jezuitům. Úspěšná obnova vinic vedla roku 1591 k založení vinohradní knihy zvané „Registra vinohradů dědiny Divák“. Během uherských nepokojů byly v květnu 1605 Diváky spolu s dalšími okolními obcemi vypáleny. Také za třicetileté války byly v roce 1623 vypleněny sedmihradským vévodou Gáborem a v roce 1624 znovu vypáleny polskými vojsky.

V 70. letech 17. století již divácký kostel nepatřil ke vzdálené Vážanské faře, ale poté, co jezuité získali Boleradice, byl přifařen k nim. Vleklé spory však vedli se zábrdovickými premonstráty o Martinickou horu (již od roku 1592 až přinejmenším do roku 1717). Po prohlášení Jana Nepomuckého za blahoslaveného v roce 1721 byla v následujících letech (1722–1726) postavena v Divákách jeho socha, zhotovená brněnským sochařem Stangem. (Zprvu stála v zámeckém parku u potoka, ale po velké vodě v letech 1831 a 1841 byla přenesena ke kostelu.) Roku 1773 papež zrušil jezuitský řád a jeho majetek v habsburské monarchii převzal stát, který jej dal do správy náboženskému fondu.

Obec v 19. a 20. století

Roku 1789 převzal bývalý jezuitský statek od náboženského fondu do užívání dvorní rada Antonín Bedřich z Mayernů. Po roce 1784 byla v obci zřízena jednotřídní škola, která zprvu působila ve zdejším zámku. Později ale o ní nejsou zprávy a patrně až v roce 1805 byla na návsi vedle kostela vystavěna školní budova. Téhož roku vesnici vyrabovali příslušníci procházejících napoleonských vojsk a znovu se v kraji objevili roku 1809. Mezitím pán z Mayernů v červnu 1807 od náboženského fondu Diváky odkoupil a již v listopadu je prodal šlechtici Františku z Languedoc, jenž je v závěti odkázal Karolíně, kněžně z Lichtenštejna, rozené z Manderscheidu. Ta zde roku 1808 založila manufakturu na výrobu jemného sukna. Dne 28. října 1827 však postoupila své panství v Divákách a Boleradicích Karlovi hraběti z Fribertů (v té době již manufaktura v provozu nebyla, zatímco pivovar, palírna či cihelna ano). V dubnu 1833 majitel nechal vysvětit novou kapli s hrobkou v zámeckém parku. Roku 1837 byl poblíž martinického dvora vybudován cukrovar a ačkoli spadal pod kloboucké panství rytíře z Neuwalů, projevil se v Divákách zaměstnáním pracovní síly a pěstováním řepy.

Po roce 1848 skončila vrchnostenská vláda a Diváky i sousední Boleradice byly roku 1850 začleněny do tehdejšího Klobouckého okresu. Poštovně obec v 19. století náležela k Hustopečím. Prvním starostou obce se v novém politickém zřízení stal František Komárek († 1891). Karel vikomt Fribert zůstal vlastníkem diváckého velkostatku do roku 1872, kdy jej získala Otilie hraběnka Murrayová a po ní v roce 1889 převzal polovinu svobodný pán Levetzow a druhou svobodná paní Almerie Levetzowová, od níž statek roku 1920 převzal syn Pavel. Místní pivovar byl v roce 1895 přeměněn na lihovar, zatímco cihelna již v roce 1875 zastavila činnost a byla obnovena na stejném místě roku 1912. Pruská vojska roku 1866 zavlekla do vsi choleru s 48 civilními oběťmi, na tutéž nemoc se však umíralo už i v letech 1851 a 1855.

Hrob bratří Mrštíků na diváckém hřbitově

V roce 1892 byla přebudována zdejší škola. Alois Mrštík, který v ní od března 1889 učil (se zdravotními přestávkami až do roku 1916), založil v roce 1893 obecní knihovnu, v roce 1910 inicioval vznik místní pobočky Národní jednoty a v roce 1920 vznik včelařského spolku. Za Aloisem se záhy přestěhoval z Prahy i jeho otec Alois Mrštík starší a bratr Vilém Mrštík. Vilém zde ukončil svůj život v roce 1912 a po něm i otec v roce 1918. Alois oba přežil, ale koncem ledna 1925 ho spolu s dalšími obyvateli vsi zasáhla epidemie břišního tyfu a po převozu do brněnské nemocnice U svaté Anny 25. února 1925 zemřel.

Ačkoli již v roce 1845 byl v obci založen Spolek proti alkoholismu, v roce 1867 pěvecký spolek, v roce 1900 hasičský spolek a v roce 1909 z popudu faráře Lidová jednota, po vzniku Československa došlo k dalšímu rozmachu spolkového (a politického) života. Počátkem roku 1919 byla založena agrární strana a Domovina, v roce 1923 Československá strana lidová. Koncem března 1919 se konala ustavující schůze diváckého Sokola, od července 1926 zde působil i Orel a od září 1936 Sportovní klub. Roku 1927 došlo k založení Spolku chovatelů drobného hospodářského zvířectva. Dne 1. května 1926 byl na návsi odhalen pomník padlým z první světové války a 6. června 1937 na tehdejší škole pamětní deska bratří Mrštíků.

Kontribučenskou záložnu, která roku 1864 vznikla z dřívější kontribučenské obilní sýpky (původně z dob po roce 1788), a spořitelní a záloženský spolek zvaný Raiffeisenka z roku 1883 (znovu obnovený roku 1927) doplnila v roce 1925 Zemědělská (občanská) záložna. Od září 1928 byla obec postupně elektrifikována, od září 1932 byly melioračními pracemi vysoušeny bažiny a došlo k regulaci potoka Harasky. Vodní mlýn v obci roku 1923 vyhořel a po přestavbě pracoval jen do roku 1938. V lihovaru (někdejším pivovaru) se pálil líh do roku 1935 a cihelna byla uzavřena již v roce 1933. Baron Levetzow se zadlužil a jeho statek byl již v roce 1930 pod nucenou úřední správou. Z dražby v březnu 1933 nový majitel nevzešel, až v říjnu 1936 zámek s příslušenstvím koupil Viktor Stoupal pro Středomoravskou akciovou společnost cukrovarnickou a zemědělskou. V červenci 1937 byl při velkostatku vystavěn nový lihovar.

V pomnichovském období, když byl 9. října 1938 sousední Kurdějov i Hustopeče obsazeny německým vojskem, se staly Diváky hraniční vesnicí a obsadila je rota českého hraničního pluku. V roce 1941 byl pro tehdy 900hlavou obec v budově č. 152 zřízen poštovní úřad. Někteří diváčtí pěstitelé začali od roku 1941 s pěstováním tabáku. I přes prudký útlum protektorátního společenského života byly v hostinci u Komárků nebo u Štefanů uváděny ochotnické divadelní hry a v letech 1943–1944 byly v kině Hvězda (u Štefanů) třikrát týdně promítány filmy. Při postupu válečné fronty 15. dubna 1945 baron Levetzow opustil zámek spolu s ustupujícími německými vojsky. Dne 18. dubna do obce vstoupily první jednotky Rudé armády. Karel Levetzow a Marie Bornemiszová, rozená Levetzowá se spolu s Karlem Hořínkem stali diváckou součástí tzv. německého odsunu. V letech 1945 a 1946 se z obce odstěhovalo kolem 270 obyvatel, z nichž 20 rodin migrovalo do sousedního uprázdněného, dříve převážně německého Kurdějova.

V poválečném období byla zprvu obnovena činnost Sokola, Orla, Sportovního klubu i hasičského sboru, působil zde i Svaz české mládeže, Lidová myslivecká společnost (od r. 1947), včelařský spolek, zemědělský či chovatelský svaz a Sdružení pěstitelů vína. Od 3. srpna 1946 u Štefanů opět probíhaly pravidelné filmové projekce kina Máj. Zámek se stal v roce 1949 výcvikovým střediskem Strojní a traktorové stanice (STS) a od roku 1953 v něm byla otevřena i zemědělská učňovská škola (v 70. letech přestěhovaná do Tavíkovic na Znojemsku a nahrazená elektromontážním učilištěm z Brna). Od listopadu 1954 byl v provozu místní rozhlas. U příležitosti nedožitých 95. narozenin Viléma Mrštíka byla v květnu 1958 v jeho domě instalována výstava, roku 1960 byl odkoupen a v říjnu 1963 v něm byl otevřen památník bratří Mrštíků.

Obyvatelstvo

V roce 1861 žilo v obci 838 obyvatel, z toho 8 Židů. V roce 1869 zde bylo 105 domů a 878 obyvatel, v roce 1900 stejný počet domů s 816 obyvateli, v roce 1919 již 179 domů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 185 domech 800 obyvatel. 787 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 k německé. Žilo zde 786 římských katolíků, 1 evangelík a 5 příslušníků Církve československé husitské.

Struktura

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.

Místní části		1896	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2013
Počet obyvatel	část Diváky	792	749	791	816	751	779	800	689	606	559	529	445	478	519
Počet domů	část Diváky	165	171	178	181	176	171	185	186	174	170	162	183	194

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Divákách.

• Zámek Diváky vznikl ve 40. letech 18. století podle projektu Františka Antonína Grimma jako trojkřídlá patrová barokní rezidence brněnských jezuitů. Kolem zámku se nachází krajinářský park.
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie je pozdně barokní kostel romantického pojetí z roku 1873.
• Hrob Viléma Mrštíka
• Památník bratří Mrštíků v domě čp. 57
• Halštatské hradiště, archeologické naleziště asi 2 km jihozápadně od vesnice
• Smírčí kříž U Josífka, postavený na paměť zabití pana Konradta Schallera roku 1663 při tatarském vpádu

Osobnosti

• Eduard Sochor von Friedrichsthal (1833–1916), rakouský úředník státních drah a politik
• Alois Mrštík (1861–1925), český spisovatel
• Vilém Mrštík (1863–1912), český spisovatel

Galerie

• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  zámek
• 
  Památník Bratří Mrštíků
• 
  Obecní úřad a knihovna
• 
  Divácký dub, památný strom
• 
  smírčí kříž U Josífka

Odkazy

Literatura

• ČAPKA, František. Diváky: z dějin Habrůvky bratří Mrštíků. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1987. 222 s. 
• HACHLER, E. Bratři Mrštíkové a Diváky. Mikulov: Okresní vlastivědné muzeum, 1966. 41 s. 

Související články

• Římskokatolická farnost Diváky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Diváky na Wikimedia Commons
• Diváky v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky

Autoritní data	Biblio: c4f48781-0fd9-46af-bf5d-206b6f60b12c, f1c2dc2f-9914-4436-8c72-92c2b2c3950e NKC: ge400072

Portály: Morava