Dixit
Dixit je francouzská společenská karetní hra určená pro široké publikum. Hra má rozvíjet fantazii[1] a je jazykově nezávislá – karty neobsahují žádný text, pouze obrázky. Díky tomu lze hru hrát již s dětmi od 8 let. Hra trvá asi 30 minut a je vhodná pro 3 až 6 hráčů.
| Dixit | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Autor | Jean-Louis Roubira |
| Ilustrátoři | Marie Cardouat Pierre Lechevalier Xavier Collette Clément Lefèvre Franck Dion Carine Hinder Jérôme Pélissier Marina Coudray Paul Echegoyen Sébastien Telleschi |
| Vydavatel | Libellud |
| Datum vydání | 2008 |
| Počet hráčů | 3 až 6 (s rozšířením až 12) |
| Délka hry | cca 30 minut |
| Ocenění | |
| Spiel des Jahres 2010 Hra roku 2010 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatHru vytvořil Jean-Louis Roubira, dětský psychiatr, který na návrhu hry začal pracovat v roce 2002. Inspiraci k obrázkům na kartách autor našel mj. v tvorbě surrealistických malířů či filmech Tima Burtona. Kolem roku 2005 hru přinesl na své pracoviště ve vzdělávacím centru, aby s její pomocí zdokonalil komunikační schopnosti dětí. O hru se následně začala zajímat další podobná zařízení. Široké veřejnosti byla hra představena v roce 2008, kdy ji vydala firma Libellud. V první fázi bylo vyrobeno pět tisíc kusů, z toho čtyři tisíce mířily do volného prodeje a 1 tisíc do organizací.[2] V roce 2010 byla hra oceněna cenou Spiel des Jahres. Stala se také českou „Hrou roku 2010“.[3]
Název hry „dixit“ pochází z latiny a v překladu znamená „řekl“.
Způsob hry
editovat
Podstata hry spočívá ve „vyprávění příběhů“. Každý hráč obdrží šest karet s obrázky v surrealistickém stylu. První hráč v roli vypravěče si vybere jednu z karet a popíše ji jedním slovem, případně větou, ale může ji i znázornit pantomimou, zazpívat písničku nebo popsat jakýmkoli jiným způsobem, a položí ji lícem dolů před sebe, aby ji ostatní hráči neviděli. Ti vyberou ze svých šesti karet tu, která nejlépe odpovídá popisu vypravěče. Ten je společně se svojí kartou zamíchá a lícem nahoru položí na stůl. Ostatní hráči s pomocí očíslovaných hlasovacích žetonů hlasují, která karta je vypravěčova.
Bodování
editovatPokud vypravěčovu kartu neuhodne nikdo nebo naopak všichni, nezíská vypravěč nic a ostatní získávají po 2 bodech. V jiném případě získá vypravěč a každý, kdo jeho kartu uhodl, po 3 bodech. Hráč, pro jehož kartu někdo hlasoval, získá 1 bod.
Konec hry
editovatPo každém tahu hráči obdrží novou kartu. Hra končí v okamžiku vyčerpání všech 84 karet v balíčku.
Rozšíření
editovatRozšíření Dixit 2: Quest z roku 2010 obsahuje 84 nových karet, které hráči mohou přimíchat k předchozím, nebo s nimi hrát samostatně (je však potřeba příslušenství ze základní hry).
Dixit Odyssey z roku 2011 opět přinesla 84 karet. Nejvyšší možný počet hráčů se zdvojnásobil na dvanáct. Krom základních pravidel shodných s předchozími verzemi nově nabídla příručka hru v týmech (dvojice) a varianty zacházení s kartami. V příslušenství se objevily dřevěné žetony k vyznačování bodového postupu a skládací hrací pole. Toto rozšíření lze hrát i bez vlastnictví původní hry Dixit (1). K variantě Odyssey se dodává krabice, která pojme všechny v té době vydané karty Dixit (základní hra a dvě rozšíření).
| Číslo | Název | Rok vydání | Umělec karet | Přidané karty |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Dixit (původní hra) | 2008 | Marie Cardouat | 84 |
| 2 | Quest | 2010 | Marie Cardouat | 84 |
| 3 | Journey | 2012 | Xavier Collette | 84 |
| 4 | Origins | 2013 | Clément Lefèvre | 84 |
| 5 | Daydreams | 2014 | Franck Dion | 84 |
| 6 | Memories | 2015 | Carine Hinder a Jérôme Pélissier | 84 |
| 7 | Revelations | 2016 | Marina Coudray | 84 |
| 8 | Harmonies | 2017 | Paul Echegoyen | 84 |
| 9 | Anniversary | 2018 | (kolektiv umělců) | 84 |
| 10 | Mirrors | 2020 | Sébastien Telleschi | 84 |
