Enrjakudži
Enrjakudži (japonsky 延暦寺) je klášter buddhistické sekty Tendai na hoře Hiei v Ócu nad Kjótem v Japonsku. Byl založen v roce 788 mnichem Saičóem (767–822), známým také jako Dengjó Daiši, který do Japonska přivezl učení sekty Tendai z Číny.[1] Enrjakudži je ústředím sekty Tendai a jedním z nejvýznamnějších klášterů v japonských dějinách. Buddhismus tu studovali pozdější zakladatelé sekty Čisté země (Hónen), Pravé sekty Čisté země (Šinran), zenových sekt Rinzai (Eisai) a Sótó (Dógen) a sekty Hokke (Ničiren).[2]
| Enrjakudži | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 788 |
| Pojmenováno po | Enryaku |
| Poloha | |
| Adresa | Sakamotohonmachi,  Japonsko |
| Pohoří | Higashiyama |
| Souřadnice | 35°4′14″ s. š., 135°50′28″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Enrjakudži Památky starobylého Kjóta (města Kjóto, Udži a Ócu) | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
Konpon čúdó (根本中堂), hlavní síň Enrjakudži | |
| Smluvní stát | Japonsko |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iv |
| Odkaz | 688 (anglicky) |
| Oblast | Asie |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1994 (18. zasedání) |
Od roku 1994 je klášter spolu s několika dalšími památkami v Kjótu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“.
Historie
editovatPodporován císařem Kammuem vysvětil buddhistický mnich Saičó v roce 807 sto žáků. Jeho mniši udržovali na hoře Hiei přísnou kázeň a dvanáct let žili v ústraní a věnovali se studiu a meditaci. Po uplynutí této doby byli nejlepší studenti ponecháni v klášteře, zatímco ostatní nastoupili do funkcí ve státní správě. Na vrcholu své moci klášter tvořil obrovský komplex až 3000 různých svatyní a budov a patřila k němu rovněž početná armáda válčících mnichů neboli sóhei (僧兵).
V 10. století vypukly mezi mnichy Enninovy a Enčinovy linie (Sanmon a Džimon) spory o nástupnictví, které vyústily ve vytvoření dvou proti sobě stojících center školy Tendai v chrámu Enrjakudži a v sesterském chrámu Miidera na úpatí hory Hiei ve městě Ócu v prefektuře Šiga.[3]. K urovnání sporů mezi nimi byli využíváni válčící mniši. Vůdci sekty Tendai začali najímat armády žoldnéřů, které zastrašovaly soupeře, a dokonce pochodovaly na hlavní město, aby prosadily mnišské požadavky.[4]
V roce 1336 se sesazený císař Go-Daigo odmítl smířit s obsazením Kjóta a uprchl do chrámu Enrjakudži.
Roku 1571 klášter oblehl daimjó Nobunaga Oda v rámci svého tažení za sjednocení země (a s ním souvisejícím odstraněním všech případných rivalů) a v bitvě, která se strhla 30. září, jeho vojsko klášter vypálilo a mnichy pobilo.[4] Současná podoba kláštera Enrjakudži je výsledkem rekonstrukce, která probíhala koncem 16. a v 1. polovině 17. století. Řádění Odova vojska přestála pouze jedna menší stavba, Lapisová síň Ruridó (るり堂), jež pochází z 13. století.[5] Ve 20. století musela být dvakrát opravována kvůli pádu stromů v nepříznivému počasí.[5] Při rekonstrukci kláštera sem byly některé stavby přeneseny z jiných chrámů, zejména ze sesterského chrámu Miidera (三井寺) na úpatí hory Hiei.[4] Proto jsou některé budovy starší než by měly podle doby rekonstrukce být.
Dnes je většina staveb v klášteře seskupena do tří oblastí: Tótó (東塔 ─ Východní pagoda), Saitó (西塔 ─ Západní pagoda) a Jokokawa (横川). Nejvýznamnější budovy kláštera jsou soustředěny v oblasti Tótó. Oblast Saitó je od Tótó vzdálena asi 20 minut chůze a nachází se zde rovněž několik významných budov. Oblast Jokokawa je izolovanější a méně navštěvovaná, vzdálená od Saitó asi hodinu chůze.
Galerie
editovat-
Lapisová síň Ruridó (るり堂) -
Velká studijní síň Daikódó (大講堂) -
Síň Kandžódó (灌頂堂) -
Brána Mondžuró (文殊楼) -
Zvonice Šóró (鐘楼) -
Východní pagoda Tótó (東塔) -
Amidova síň Amidadó (阿弥陀堂) -
Ordinační síň Kaidan'in (戒壇院) -
Hlavní síň Jokokawa čúdó (横川中堂)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ 延暦寺について・歴史 [online]. 比叡山延暦寺 [cit. 2013-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Enryaku-ji Temple [online]. KYOTO Prefectural Government Tourism Division [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-23.
- ↑ IWAO, Seiichi. Dictionnaire historique du Japon. [s.l.]: Librairie Kinokuniya, 1963. Dostupné online. ISBN 978-2-7068-1632-1. S. 2134.
- ↑ a b c Sansom, George (1984) A History of Japan. ([1]) Claredon, Vermont: Charles E. Tuttle Co
- ↑ a b 瑠璃堂 [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrjakudži na Wikimedia Commons - (japonsky) Oficiální stránky
- (anglicky) Turistický průvodce prefektury Kjóto – Kózandži
