Etymologická pověst
Etymologická pověst je pověst snažící se o vysvětlení vzniku nějakého pomístního názvu. K tomuto účelu slouží lidová etymologie, která s tou vědeckou většinou nemá mnoho společného.
Lidová etymologie
editovatPřed vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadovali původ slova. Člověk si chtěl vysvětlit různé názvy míst vyskytujících se v jeho okolí, a protože neznal vědeckou etymologii, používal k tomu účelu různé vnější podobnosti s rozličnými osobami, s jejich činností či s příběhy, jež se podle jeho obrazivosti mohly stát.
Tato svérázná lidová etymologie se stávala odrazovým můstkem k rozvinutí smyšleného příběhu. V různých pomístních názvech se tak spatřovaly nejrůznější události.
- Například k názvu „Na zabitém“ se vytvořily různé etymologické pověsti plné tragických příhod. Ať již podle pravdy, nebo nikoli.
V literatuře
editovatEtymologické pověsti ovšem nenalezneme jen v lidovém prostředí.
- Do této kategorie můžeme řadit i známou pověst o založení Prahy kněžnou Libuší (podle muže tesajícího práh).
Ve středověké literatuře si nejvíce oblíbil etymologickou pověst Václav Hájek z Libočan, který jimi doslova prošpikoval svou kroniku. Nutno dodat, že tyto pověsti ponejvíce sám vytvářel. Podle něj například:
- název obce Peruc vznikl, když našel Oldřich Boženu „perúcí“,
- Postoloprty prý vznikly tak, že zakladatel si usmyslel dát název osadě podle slov toho obyvatele, ke kterému jako prvnímu vkročí; byl to náhodou člověk, který si zašíval škorně zvané postoly, a když byl dotázán, co dělá, odpověděl „postoly prtuji“ (prták bylo staré pojmenování ševce).
Etymologické pověsti nemají zpravidla se skutečným jazykovým vysvětlením nic společného, jde však o pozoruhodnou ukázku lidské fantazie a vynalézavosti. Případů, kdy se lidová etymologie shoduje s vědeckou, je opravdu málo.
