Felix z Orsini-Rosenbergu
Hrabě Felix z Orsini-Rosenbergu (německy Felix Graf von Orsini und Rosenberg, 22. června 1846 Maria-Loretto u Klagenfurtu – 15. července 1905 Čakovec) byl rakouský šlechtic a generál rakousko-uherské armády. V armádě sloužil od roku 1865, působil jako štábní důstojník a v císařské vojenské kanceláři, uplatnil se také jako diplomat. Jako posádkový velitel několik let sloužil v Čechách, v armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1897). Krátce před smrtí zastával funkci zemského velitele v Chorvatsku (1905).
| Felix hrabě Orsini-Rosenberg | |
|---|---|
 Erb rodu Orsini-Rosenberg | |
| Zemský velitel v Chorvatsku (13. armádní sbor v Záhřebu) | |
| Ve funkci: 1. května 1905 – 15. července 1905 | |
| Předchůdce | Hugo von Klobus |
| Nástupce | Antonín Malovec z Malovic |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní podmaršál (1897), generálmajor (1893) |
| Narození | 22. června 1846 Maria Loretto |
| Úmrtí | 15. července 1905 (ve věku 59 let) Čakovec |
| Titul | hrabě |
| Rodiče | Bedřich z Orsini-Rosenbergu |
| Děti | Felix z Orsini-Rosenbergu |
| Příbuzní | Lothar z Orsini-Rosenbergu (sourozenec) Felix Orsini-Rosenberg (vnuk) |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, narodil se do početné rodiny hraběte Bedřicha Orsini-Rosenberga (1801–1887) a jeho manželky Johanny, rozené baronky Jöchlingerové (1815–1892).[1][2] Felixovým rodištěm byl starobylý zámek Maria-Loretto na břehu jezera Wörthersee v Korutansku, který byl majetkem rodu až do 21. století. Studoval na ženijní akademii a jako poručík začal službu u pěšího pluku č. 50 (1865). V letech 1868–1870 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti rytmistra nastoupil službu u generálního štábu, v roce 1876 získal titul c. k. komořího.[3] Jako plukovník (1887) se stal náčelníkem štábu 11. armádního sboru ve Lvově (1886–1890) a poté 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci (1890–1893).[4] V roce 1890 byl členem diplomatické mise, která přispěla k uzavření příměří mezi Srbskem a Bulharskem. V hodnosti generálmajora (1893) se stal velitelem 32. pěší brigády v Sibiu, později velel 9. pěší divizi v Praze.[5] Na této pozici setrval i po povýšení na polního podmaršála (1898),[6][7] poté přešel jako velitel 36. pěší divize do Záhřebu.[8] V roce 1905 byl jmenován velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive zemským velitelem v Chorvatsku, zemřel však krátce poté.[9]
Rodina
editovatV roce 1875 se ve Vídni oženil s baronkou Františkou (Fanny) Václavou Hennigerovou ze Seebergu (1853–1932), dcerou c. k. majora Leopolda Hennigera. Františka se později stala dámou Řádu hvězdového kříže.[10] Z jejich manželství se narodily tři děti. Nejstarší dcera Hedvika (1877–1931) byla manželkou hraběte Guidobalda Consolatiho (1870–1935), který působil jako státní úředník v Tridentu. Mladší dcera Gabriela (1879–1951) se provdala za hraběte Pavla Černína z Chudenic (1879–1938), který sloužil v c. k. armádě a zastával nižší posty v diplomacii. Jediný syn Felix (1886–1962) vstoupil do diplomatických služeb Rakouské republiky, v meziválečném období byl rakouským vyslancem v Nizozemí a Egyptě, po druhé světové válce zakončil svoji kariéru jako vyslanec v Belgii a Bulharsku.
Na přelomu 19. a 20. století sloužilo v armádě více členů rodiny Orsini-Rosenbergů, Felixův bratranec Maxmilián Orsini-Rosenberg (1846–1922) byl generálem jízdy a působil jako dlouholetý nejvyšší hofmistr arcivévody Rainera.
Řády a vyznamenání
editovatZa zásluhy byl nositelem několika vysokých státních vyznamenání, jako příslušník vysoké rakouské šlechty se službou u generálního štábu, v císařské vojenské kanceláři a příležitostný diplomat obdržel také řadu ocenění od zahraničních panovníků. [11]
rytíř Leopoldova řádu (Rakousko-Uhersko)
Řád železné koruny II. třídy (Rakousko-Uhersko)
Vojenský záslužný kříž (Rakousko-Uhersko)- Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
Řád červené orlice III. třídy (Prusko)
Řád koruny II. třídy (Prusko)
komandér Řádu Spasitele (Ŕecko)
Řád rumunské koruny (Rumunsko)
Řád Takova (Srbsko)
Řád Isabely Katolické (Španělsko)
Řád meče (Švédsko)
komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
Řád Fridrichův (Württembersko)
Řád württemberské koruny (Württembersko)
Řád zähringenského lva (Bádensko)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg na webu almanachdegotha dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 197 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1893; s. 197–198 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer; Vídeň, 1898; s. 98 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1900; Vídeň 1899; s. 127, 155 dostupné online
- ↑ Služební postup Felixe Orsini-Rosenberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 153 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 153 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2014; Praha, 2011; s. 156 (heslo Henniger ze Seebergu) ISBN 978-80-904241-5-9
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Felixe Orsini-Rosenberga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 276 dostupné online
Literatura
editovat- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Orsini-Rosenberg s. 1132–1142 dostupné online
