Fumarola

sopečný otvor vypouštíjící horké plyny

Fumaroly (z latinského slova fumus – kouřit) jsou jedním z projevů vulkanické činnosti, při němž dochází k výronu vodních par a horkých plynů z puklin a průduchů.

Popis a výskyt

editovat
 
Fumaroly na Islandu – Hverarönd-pjt

Fumarola je otevřená spojnice zemského povrchu a zemského podloží, která produkuje páru a plyny. Vyskytují se pouze tam, kde je stále aktivní magmatická činnost. Sopečné plyny se uvolňují při odplynění magmatu.

Tzv. fumaroly primární se nacházejí v kráteru nebo v jeho okolí, fumaroly sekundární vznikají na povrchu lávových proudů nebo nesouvislých sopečných vyvřelin a mají obvykle krátkodobé působení.[1]

 
Systém několika fumarol v Řecku

Fumaroly se často objevují v celých pásech, či v tzv. polích, neuspořádaně, mnohdy v místech hojného výskytu termálních pramenů, které jsou doprovázeny výrony plynů. Životnost fumarol je různá a může se pohybovat od dnů, přes týdny, roky až po celá staletí v závislosti na síle doznívání vulkanické aktivity. Fumarola je aktivní tak dlouho, dokud má tepelný zdroj schopný ji napájet plyny a párou.

Vyskytují se ve vulkanicky aktivních oblastech. V Evropě jsou hojné na Islandu, v Itálii v oblasti Flegrejských polí (Campi Flegrei) a na ostrově Vulcano. V USA je známý Yellowstonský národní park, kde se nachází více než 4000 fumarol. Mnoho fumarol vzniklo po erupci sopky Novarupta v roce 1912 na Aljašce, které byly zasypány padajícím prachem a postupem času většina z nich přestala být aktivní.

Druhy a složení

editovat
 
Fumaroly (solfatary) na ostrově Vulcano

Teplota a chemické složení fumarol se mění se vzdáleností od ohniska sopečné činnosti a také časově do doby posledního výbuchu. Nejchladnější, obsahující velké množství sirných par, se nazývají také solfatary.[2]

Dle francouzského geologa z 19. století Fouquého se rozlišují různé typy fumarol:[1]

  • Fumaroly I. řádu – unikají ze žhavotekuté lávy – teplota kolem 800 °C, tvořeny hlavně parami chloridů s malým množstvím vodní páry
  • Fumaroly II. řádu – teplota 400–500 °C, tvořeny vodní párou, chlorovodíkem, oxidem uhličitým a těkavými chloridy
  • Fumaroly III. řádu – teplota 100–200 °C, tvořeny vodní párou, parami salmiaku a uhličitanu amonného, oxidem siřičitým a oxidem uhličitým
  • Fumaroly IV. řádu – teplota okolo 100 °C, tvořeny vodní párou, sirovodíkem a oxidem uhličitým

Jevem podobným fumarolám jsou mofety, což jsou suché a studené výrony oxidu uhličitého.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fumarole na anglické Wikipedii.

  1. a b SVOBODA, Josef. Encyklopedický slovník geologických věd, Sv. 1, A–M. Praha: Academia, 1983. S. 391–392. 
  2. BOUČEK, Bedřich; KODYM, Odolen. Geologie.1. díl: Všeobecná geologie. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1958. S. 188. 

Externí odkazy

editovat
  NODES
Idea 1
idea 1