Halucinace

Halucinace je klamný vjem vzniklý bez reálného podnětu v bdělém stavu. Halucinující člověk ji považuje za realitu. Tímto se liší od pseudohalucinace, při níž si je člověk vědom, že je klamán. Pokud člověka nelze ani po odeznění halucinace přesvědčit, že šlo o klam, může z halucinace vzniknout blud. Dochází ke změně smyslového vnímání.

Meine Augen zur Zeit der Erscheinungen (August Natterer, 191x)

Pravé halucinace jsou zpravidla známkou poruchy duševního stavu. Vznikají u schizofrenie, psychotických poruch, afektivních poruch, duševních poruch vyvolaných psychoaktivními látkami (zejména delirianty a jinými halucinogeny) a mohou se vyskytnout u množství onemocnění s organickým podkladem v centrálním nervovém systému (epilepsie, nádory, cévní postižení, neurodegenerativní změny, stavy po úrazech). Při smyslové deprivaci (omezení smyslových podnětů) je lze však vyvolat i u jinak zdravého člověka.

Od iluze se halucinace liší tím, že je vyvolána bez podnětu, zatímco základem iluze je vždy podráždění smyslového receptoru, které je chybně interpretováno.

Blud se v základním vymezení od halucinace liší tím, že halucinace je poruchou vnímání, přičemž blud je poruchou myšlení.

Rozdělení halucinací

• Podle složitosti se halucinace dělí na:
  • elementární – jednotlivé podněty jako tóny, záblesky,
  • komplexní – celé postavy, předměty, srozumitelné věty,
  • kombinované – halucinace „vnímané“ více smysly současně, např. mluvící postava.
• Podle domnělé lokalizace smyslovým orgánem se halucinace dělí na:
  • zrakové – často jsou komplexní (lidé, zvířata, celé scény):
    • makropsie – objekty se zdají být větší,
    • mikropsie – objekty se zdají být menší,
    • flashbacky – u lidí, co v minulosti požili halucinogenní drogu, návrat zrakových halucinací např. i po dvou letech po posledním požití. Ovšem jen na pár sekund, jako vzpomínka na stav prožitý pod vlivem drogy. Většinou je vyvolán nějakým podnětem připomínající onu zkušenost.
  • sluchové – nejčastěji ve formě hlasů jedné či více osob. Mohou náležet známým i neznámým lidem. Halucinace více hlasů současně patří k typickým příznakům schizofrenie.
    • imperativní – hlas či hlasy nemocnému něco přikazují,
    • teleologické – hlas či hlasy nemocnému radí,
    • antagonistické – protichůdné, např. jeden hlas nemocného chválí, jiný ho kritizuje.
  • čichové a chuťové – často jsou spojeny s bludy (pocit, že někdo usiluje člověku o život ve spojení s čichovou halucinací dráždivého plynu)
  • tělové:
    • hmatové – pocity kontaktu na povrchu svého těla, např. svědění, štípnutí vosy, mohou mít také sexuální obsah,
    • pohybové – pocity neexistujícího pohybu, nemocný je přesvědčen, že létá, vznáší se, padá, atd.,
    • verbálně motorické – nemocný je přesvědčený, že někdo mluví jeho ústy,
    • grafomotorické – nemocný je přesvědčený, že někdo jiný píše jeho rukou,
    • orgánové – vnímání vlastních útrob, často se zcela konkrétní představou o jejich změně vlastností či velikosti (zkamenění, odumření),
    • virtuální orgánové (řazeno též mezi inadekvátní halucinace) – při bludech týkajících se vlastní anatomie orgánové halucinace v domnělých orgánech (žena stěžující si na testikulární bolest působenou nesestouplými varlaty)
    • negativní – nemocný popírá určitou část svého těla, nebo ji umisťuje mimo tělo, tzn. že si ukládá játra pod polštář, atd.
  • intrapsychické – slyšení vlastních myšlenek (ozvučování myšlenek), vkládání cizích myšlenek, odnímání a vysílání myšlenek. Lze je také nazvat bludnými produkcemi vyvolanými reakcí mozku na halucinace, které reagují na aktuální děj on-line a dotyčný má pocit, že je napojen na nějaké dálkové přístroje, sám s těmito halucinacemi komentujícími i to, co vidí a dělá komunikuje pomocí jím vyvolaných myšlenek… – nemocný má pocit odnímání nebo vkládání myšlenek nebo pocit, že jsou vlastní myšlenky zveřejňovány, ozvučovány nebo komentovány. Opět jde o typický příznak schizofrenie.
  • inadekvátní – nemocný má pocit, že vnímá okolní svět jinými orgány, než je běžné (vidí zuby, slyší kolenem apod.)
    • fantomové – vjemy lokalizované do bývalé části těla (typicky bolest v amputované končetině, fantomová končetina), dotyčný si zpravidla po chvíli uvědomí nereálnost vjemů (konec pravé halucinace), ale vjemy zpravidla trvají (pseudohalucinace), téměř vždy se jedná o čistě neurologickou poruchu působenou organickým poškození v důsledku přerušení nervových drah, proto se psychiatrická literatura fantomovými halucinacemi obvykle nezabývá

Definice

Pro bližší vyjádření je dobré mít k dispozici několik definic. Ty nám umožní, za pomoci jejich srovnávání s ostatními, udělat si jasnější představu o tom, co je to halucinace.

• „Halucinaci lze definovat jako vjem, který vzniká, aniž by na lidské smysly působil podnět, který odpovídá povaze těchto vjemů.“
• „Sluchové či zrakové halucinace způsobené požitím drogy nebo duševní chorobou jsou rovněž vjemy, i když ovšem vjemy zvláštního druhu.“
• „Halucinace jsou klamy vnímaní, u nichž pociťujeme realitu, i když chybí vnější podnětová energie.“
• „Při halucinacích jsou vnímány určité objekty, hlasy, děje, které ve skutečnosti nejsou v percepčním poli subjektu přítomny.“
• „Halucinace je klamný vjem, který vznikl chorobně bez příslušného podnětu a nemocný je přesvědčen o jeho existenci.“
• „Halucinace, vnímání předmětu nebo jevu, který ve skutečnosti neexistuje, osobou v bdělém stavu.“

Související články

• Iluze
• Představa
• Blud
• Fotopsie
• Fata morgána

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu halucinace na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo halucinace ve Wikislovníku

Autoritní data	NKC: ph208673 PSH: 12920 BNF: cb11931997d (data) GND: 4137656-0 LCCN: sh85058489 NDL: 01034723 NLI: 987007548387005171