Indira Gándhíová

indická politička

Indira Prijadaršiní Gándhíová, nepřechýleně Indira Prijadaršiní Gándhí (इन्दिरा प्रियदर्शिनी गान्धी) (19. listopadu 191731. října 1984) byla indická politička.

Indira Gándhíová
Stranická příslušnost
ČlenstvíIndický národní kongres

Narození19. listopadu 1917
Prajágrádž
Úmrtí31. října 1984 (ve věku 66 let)
Nové Dillí
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníRaj Ghat (Nové Dilí)
ChoťFerózé Gándhí (1942–1960)
RodičeDžaváharlál Néhrú a Kamala Nehru
DětiRádžív Gándhí
Sanjay Gandhi
PříbuzníSonia Gándhíová (snacha)
Ráhul Gándhí[1] a Prijanka Gándhí[1] (vnoučata)
SídloNové Dillí a Raebareli
Alma materSomerville College (od 1937)
Badminton School
Univerzita Visva-Bharati
Patha Bhavana
Profesepolitička a spisovatelka
Náboženstvíhinduismus
OceněníBharat ratna (1971)
honorary doctor of the Sorbonne Nouvelle University (1981)
Zlatý olympijský řád (1983)
Leninova mírová cena (1984)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1984)
… více na Wikidatech
PodpisIndira Gándhíová, podpis
CommonsIndira Gandhi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Indira Gándhíová byla dvakrát indickou ministerskou předsedkyní. Poprvé od 19. ledna 1966 do 24. března 1977 a podruhé od 14. ledna 1980 do roku 1984, kdy byla zavražděna.

 
Indira Gándhíová s rodinou (1927)

Indira Gandhíová se narodila v roce 1917 v malém indickém městečku. Jejím otcem byl indický politik Džaváharlál Néhrú. Vystudovala nejprve bengálskou, poté Oxfordskou univerzitu (Somerville College) a roku 1942 se vdala za jednoho z funkcionářů strany, Feroze Gándhího. Pod otcovou patronací se Indira zapojila do politického života a zastávala významné funkce ve straně, až se roku 1964 stala ministryní informací indické vlády. O dva roky později, na jaře 1966, byla zvolena předsedkyní strany, díky čemuž se téměř automaticky stala také ministerskou předsedkyní. Již v následujícím roce však došlo k vnitrostranické krizi a Indira se musela funkce vzdát. Až indické vítězství ve válce s Pákistánem a reorganizace strany jí přinesly na jaře 1972 přesvědčivé volební vítězství, kterým dokázala své schopnosti političky. Úspěšně překonala několik volebních porážek, vícekrát byla svými protivníky zatčena a uvězněna, vždy se však dokázala po několika měsících či letech opět vrátit do čela země.

Za její vlády pokračovala Indie úspěšně v takzvané politice neangažovanosti, jejíž základy položil Néhrú. Jeho dcera však daleko více inklinovala ke spolupráci s Moskvou, což bylo dáno mimo jiné i čínsko-indickými spory. Populační exploze v zemi vedly premiérku k úvahám o zvýšení mezinárodní prestiže. Prostředkem k tomu se stala nejen podpora proindických hnutí v okolních zemích, ale i koketování s atomovou zbraní a kosmickým výzkumem. Neřešené domácí problémy, ať nacionální nebo náboženské, však byly rubem úspěšné zahraniční politiky. Pokusy Sikhů o získání nezávislosti Paňdžábu byly potlačovány armádou, secesionistickým záměrům mělo být definitivně zabráněno dobytím nejvýznamnější svatyně Sikhů, Zlatého chrámu, což vedlo v červnu 1984 k masakru v Amritsaru.

Dne 31. října 1984 byla zastřelena příslušníky své sikhské ochranky Beantem Singhem a Satwantem Singhem. Důvodem k atentátu byla operace Modrá hvězda vedená indickou armádou proti sikhským separatistům, kteří obsadili Zlatý chrám v Amritsaru.

Za dalších sedm let se stal obětí atentátu i její nejstarší syn a nástupce ve funkci indického premiéra Rádžív Gándhí, čímž skončila vláda rodiny Néhrúů v Indii.

Její jméno nese mírová Cena Indiry Gándhíové udělovaná od roku 1986.

Indira Gándhíová a Československo

editovat

Indira Gándhíová několikrát navštívila Československo. Nejprve jako doprovod svého otce 9. srpna 1938.[2] Ve dnech 6. a 7. června 1955 ho doprovázela už na oficiální návštěvě jako indického premiéra. Oba se setkali s prezidentem Antonínem Zápotockým a předsedou vlády Viliamem Širokým.[3]

Ve dnech 17.–20. června 1972 navštívila Československo jako ministerská předsedkyně.[4] Mimo jiné se setkala s prezidentem Ludvíkem Svobodou, předsedou vlády Lubomírem Štrougalem, ministrem zahraničí Bohuslavem Chňoupkem či generální tajemníkem ÚV KSČ Gustávem Husákem. První den navštívila Národní památník na Vítkově, v Národním divadle shlédla operu Prodaná nevěsta a se setkala se zde s umělci Jaroslavem Krombholcem, Eduardem Hakenem, Ivem Žídkem či Gabrielou Beňačkovvou. Druhý den vedla v Hrzánském paláci oficiální jednání s Lubomírem Štrougalem a pak navštívila zámek Konopiště a divadlo Laterna magika. Večer byla na slavnostní recepci v Černínském paláci. V Karolinu jí byla udělena čestná hodnost doktora právních věd Univerzity Karlovy.

V pražských Dejvicích u budovy stavební fakulty ČVUT a podél ulice Thákurova je Park I. Gándhíové.

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. a b Rajiv Gandhi. In: CulturalIndia.net. Dostupné online. [cit. 2018-07-05].
  2. Vůdce indického nacionalismu v Praze. Národní listy. 1938-08-10, roč. 78, čís. 218, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. ISSN 1214-1240. 
  3. Indický ministerský předseda Džavaharlal Nehru v Praze. Rudé právo. 1955-06-07, roč. 35, čís. 156, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. 
  4. Srdeční přivítání I. Gándhíové. Rudé právo. 1972-06-19, roč. 52, čís. 142, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. 
  5. 1985: Granma Archives Index – LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
  NODES
admin 1
Idea 1
idea 1