Islandské království

historický státní útvar

Islandské království (islandsky Konungsríkið Ísland, dánsky Kongeriget Island) byl předchůdce dnešní republiky Island, v letech 19181944. Jednalo se o nezávislý stát v personální unii s Dánským královstvím. Jediným islandským králem po celou existenci byl dánský král Kristián X.

království Island
Konungsríkið Ísland (is)
Kongeriget Island (dn)
 Dánsko 1918–1944 republika Island 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Islandské království (1942)
103 000 km²
Obyvatelstvo
127 791 (roku 1944)
Státní útvar
Vznik
1918 - akt o unii, vyhlášení nezávislosti
Zánik
1944 - vyhlášena republika
Státní útvary a území
Předcházející
Dánsko Dánsko
Následující
republika Island republika Island

Cesta k nezávislosti

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Islandské hnutí za nezávislost.

V roce 1397 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. Až v roce 1874 byla dosažena autonomie. V roce 1814 se po Kielském míru rozpadlo Dánsko-Norsko; Island i když původně norská država (stejně jako Grónsko a Faerské ostrovy), zůstal v područí Dánska. V roce 1874 konečně přiznalo Dánsko Islandu ústavu a domácí vládu, čímž získal vnitřní autonomii.

Osamostatňování Islandu pokračovalo v roce 1918 vytvořením společné dánsko-islandské komise, která se po dvou týdnech shodla na úplné autonomii pro Island. A tak po schválení dánským a islandským parlamentem byl přijat návrh, pro nějž se v referendu vyslovila většina (90%) obyvatel Islandu. Přijetím tohoto návrhu se stal 1. prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem, oslavy ale zhatila krutá zima. Island měl s Dánskem společného krále, a tudíž s ním byl v personální unii. Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islanďanům 2 miliony korun do fondu na Islandu a v Dánsku, jelikož s nezávislostí byly zrušeny dánské příspěvky. Na islandskou žádost také mohlo Dánsko zastupovat Island v zahraničí. Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo, pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo, mohl jakýkoli z obou států smlouvu jednostranně vypovědět.[1]

Island za druhé světové války

editovat
 
Jednotky americké armády přijíždějí do Reykjavíku, Leden 1942

Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet. Pro válečné období byla utvořena tzv. válečná a také regentská rada (jelikož král Kristián X. žil v Němci obsazeném Dánsku). Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany. Proto Britové ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podnikli bleskovou operaci "Fork" a 10. května 1940 Island obsadili. Roku 1941 převzaly obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístily na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.

Vyhlášení republiky

editovat

Už od začátku 30. let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem. I obrana islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná. Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení. Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944. Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum, kterého se zúčastnilo 98% voličů, 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice. 17. června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Alting zvolil za 1. prezidenta Sveinna Björnssona. Král Kristián X. poslal k tomuto dni telegram, v němž vyjádřil politování nad tím, že se s ním islandský lid rozchází za těchto poměrů, ale popřál mu vše nejlepší. Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident.

Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky, ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel, z čehož Islandu plynuly peníze. Island stále zůstával neutrální a bez armády. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala, ovšem pod podmínkou, že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska. V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky.

V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 19481960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. Dějiny Islandu - Helena Kadečková; Nakladatelství Lidové noviny, 2001, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-408-4

Literatura

editovat
  • Dějiny Islandu - Helena Kadečková; Nakladatelství Lidové noviny, 2001, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-408-4
  NODES