Italské ozbrojené síly

Italské ozbrojené síly; Forze armate italiane
	Erb italského Hlavního obranného štábu
Založeno	4. května 1861
Stát	Itálie
Složky armády	Aeronautica Militare; Italská armáda; Italské námořnictvo; Karabiniéři
Velitelství	Řím
Úloha	ozbrojené síly
Velení
prezident republiky	Sergio Mattarella
ministr obrany	Guido Crosetto
náčelník Hlavního obranného štábu	admirál Giuseppe Cavo Dragone
Stav
Aktivních vojáků	165 500 (2019); Armáda: 96 700; Letectvo: 39 950; Námořnictvo: 28 850
Rezervistů	18 300 (2019)
Výdaje
Rozpočet	28,9 miliardy $ (2020)
Podíl na HDP	1,6 % (2020)
Průmysl
Domácí dodavatelé	Avio; Beretta; Breda; CNH Industrial; Fincantieri; Fiocchi Munizioni; Intermarine; Leonardo; Piaggio
Zahraniční dodavatelé	Evropská unie; Izrael; Spojené státy americké
Roční import	2,202 miliardy € (2011)
Roční export	3,06 miliardy € (2011)
	; Výsostný znak italských vojenských letadel

Italské ozbrojené síly (italsky Forze armate italiane) jsou ozbrojené síly Itálie. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a karabiniérského sboru.^{[p 1]} Jejich vrchním velitelem je prezident Itálie, který je současně předsedou Nejvyšší rady obrany.

V roce 2019 byl počet příslušníků italské armády, námořnictva a letectva 165 500 osob^[1] ve srovnání s 230 050 na konci 90. let 20. století.

Ozbrojené síly Itálie používají jak zbraně vyráběné domácím zbrojním průmyslem, tak dovážené, zejména z ostatních členských zemí EU a NATO. Země se například podílí na mezinárodním programu výroby víceúčelového bojového letounu páté generace F-35 Lightning II.

Složení

Politickou a administrativní kontrolu a řízení ozbrojených sil Itálie vykonává ministerstvo obrany. V čele organizační struktury ozbrojených sil stojí Hlavní obranný štáb (italsky Stato maggiore della difesa), jehož náčelníkovi^{[p 2]} jsou podřízeny jednotlivé složky.

Armáda

Italská armáda (italsky Esercito Italiano) jsou pozemní síly, představující početně druhou nejsilnější složku ozbrojených sil. Vznikla na základě armády Sardinského království po sjednocení Itálie v roce 1861 pod názvem Italská královská armáda (Regio Esercito) jako složka ozbrojených sil nově vzniklého Italského království.

Armáda disponuje i vlastními podpůrnými vzdušnými jednotkami, známými jako Aviazione dell'Esercito.

Letectvo

Vojenské letectvo (italsky Aeronautica Militare) představuje vzdušné síly země. Jako nezávislá složka ozbrojených sil původně vzniklo roku 1923 pod názvem Italské královské letectvo (Regia Aeronautica).

Námořnictvo

Vojenské námořnictvo (italsky Marina Militare) je námořní složkou ozbrojených sil. Původně vzniklo po sjednocení země v roce 1861 pod názvem Italské královské námořnictvo (Regia Marina) na základě loďstev Sardinie a Obojí Sicílie.

Součástí námořnictva jsou i pobřežní stráž (italsky Corpo delle Capitanerie di porto – Guardia costiera), jednotky námořního letectva Aviazione Navale a námořní pěchota, zejména brigáda „San Marco“.

Karabiniéři

Karabiniérský sbor (italsky Arma dei Carabinieri) je italské četnictvo, jehož některé útvary plní roli vojenské policie. Formace původně vznikla pod názvem Corpo dei Reali Carabinieri (Sbor královských karabiniérů) v roce 1814 jako armádní útvar střežící bezpečí a pořádek ve venkovských oblastech Sardinského království, a po sjednocení Itálie se jeho působnost rozšířila na území celého nově vzniklého státu. V roce 2000 se sbor stal na armádě nezávislou složkou ozbrojených sil Itálie a formálně představuje jejich nejpočetnější součást.^{[p 1]} Ve své civilní policejní funkci, kterou vykonává v malých městech a na venkově, je administrativně podřízen ministerstvu vnitra, ministerstvu obrany podléhá jen v oblasti úkolů vojenské povahy.

Odkazy

Poznámky

↑ ^a ^b Pokračující zařazení mezi složky ozbrojených sil je primárně dáno historickým vývojem a tradicemi tohoto bezpečnostního sboru - úkoly v rámci ozbrojených sil pravidelně plní jen okolo 5 000 osob, dalších okolo 100 000 příslušníků působí v režimu běžné policejní služby.
↑ Funkce je střídavě zastávána představiteli z řad armády, letectva i námořnictva.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Збройні сили Італії na ukrajinské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c IISS. The Military Balance 2020. London: Routledge, 2020. ISBN 978-0367466398. S. 118. (anglicky)
↑ ^a ^b Tian, Nan; Fleurant, Aude; Kuimova, Alexandra; Wezeman, Pieter D.; Wezeman, Siemon T. Trends in World Military Expenditure, 2020 [online]. Stockholm: Stockholm International Peace Research Institute, 2021 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Vláda Itálie. Rapporto sui lineamenti di politica del Governo in materia di esportazione, importazione e transito dei materiali d'armamento [online]. 2011 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (italsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské ozbrojené síly na Wikimedia Commons
(italsky) Oficiální stránky italského ministerstva obrany

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[karb-4] Pokračující zařazení mezi složky ozbrojených sil je primárně dáno historickým vývojem a tradicemi tohoto bezpečnostního sboru - úkoly v rámci ozbrojených sil pravidelně plní jen okolo 5 000 osob, dalších okolo 100 000 příslušníků působí v režimu běžné policejní služby.

[5] Funkce je střídavě zastávána představiteli z řad armády, letectva i námořnictva.

[MilB-1] IISS. The Military Balance 2020. London: Routledge, 2020. ISBN 978-0367466398. S. 118. (anglicky)

[SIPRI-2] Tian, Nan; Fleurant, Aude; Kuimova, Alexandra; Wezeman, Pieter D.; Wezeman, Siemon T. Trends in World Military Expenditure, 2020 [online]. Stockholm: Stockholm International Peace Research Institute, 2021 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky)

[It-3] Vláda Itálie. Rapporto sui lineamenti di politica del Governo in materia di esportazione, importazione e transito dei materiali d'armamento [online]. 2011 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (italsky)

[p 1]

[1]

[2]

[3]

[p 2]