Ivan Franko
Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyči u Drohobyče – 28. května 1916 Lvov) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filozof a překladatel. Již od studentských let byl aktivně činný v revolučním hnutí, za tuto svoji aktivitu byl nejednou vězněn a byl pod stálým policejním dozorem.[1]
| Ivan Franko | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. srpna 1856 Nahujevyči |
| Úmrtí | 28. května 1916 (ve věku 59 let) Lvov |
| Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov (49°49′59″ s. š., 24°3′11″ v. d.) |
| Pseudonym | Джеджалик |
| Povolání | spisovatel, novinář, básník, kulturní historik, dramatik, překladatel, ekonom, literární kritik, politik a povídkář |
| Alma mater | Lvovská univerzita (od 1875) Černovická univerzita (od 1891) Vídeňská univerzita |
| Žánr | poezie, novela, román, novela, povídka a divadelní hra |
| Významná díla | Kameniari |
| Politická příslušnost | Ukrajinská radikální strana |
| Manžel(ka) | Olha Franko |
| Děti | Petro Ivanovyč Franko Anna Klyuchko Taras Ìvanovyč Franko Andriy Franko |
| Vlivy | Taras Hryhorovyč Ševčenko |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Vystudoval gymnázium v Drohobyči (zde jeho učitelem byl ukrajinský politik Ksenofont Ochrymovyč[2]), později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).
Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.
Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství, od sociálně kritického, přes historické (novela Zachar Berkut, v českém překladu též jako Horský orel) a buditelské, až po filosoficko-reflexivní a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.
V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na paláci Žofín, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově.
Pomník či pamětní deska Ivana Franka je v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo v roce 1961 přejmenováno na Ivano-Frankivsk. Frankův portrét je také motivem ukrajinské bankovky v hodnotě 20 hřiven.
Dílo
editovatFrankova díla vydaná v češtině:
- Franko, Ivan. Manipulantka a jiné novely. Překlad. Hrušková K. Českomor. podn. tisk. a vyd. Praha, 1920
- Franko, Ivan. Horský orel. Fr. Rebec. Praha, 1931
- Franko, Ivan. Haličské obrázky. Překlad. Burian J. V. J. Otto. Praha, 1907
- Franko, Ivan. Boa constrictor. Překlad. Hlaváček Fr. J. Otto. Světová knihovna. Praha, 1898
- Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Rozvoda J. J. Otto. Světová knihovna 59. Praha, 1898
- Franko, Ivan. Na Čeremoši. Překlad. Hůlka R. Melantrich. 1. vyd. Praha, 1951
- Franko, Ivan. Zachar Berkut. Překlad. Hůlka R. MF. Květnice 23. 1. vyd. Praha, 1956
- Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Martínek K., Digrin Z. Orbis. Hry lidového jeviště 3. 1. vyd. Praha, 1956
- Franko, Ivan. Boryslav. Překlad. Hůlka R. Ilustr. Turek Fr. Práce. Živé dědictví 14. Praha, 1951
- Franko, Ivan. Povídky. Překlad. Lebeda A. A. Slovanské nakladatelství. Knihovna světových klasiků 4. 1. vyd. Praha, 1951
- Franko, Ivan. Poesie. Překlad. Hanusová Z., Jechová H. SNKLHU. 1. vyd. Praha, 1956
- Franko, Ivan. Když zvířátka ještě mluvila. Překlad. Zilynská L. Ilustr. Šindler J. Svět sovětů. 1. vyd. Praha, 1963
- Franko, Ivan. Rubač. Překlad. Hůlka R. Svoboda. Světová četba 35. 1. vyd. Praha, 1951
- Franko, Ivan. Uvadlé listí. Překlad. Jan Vladislav. BBart. VERSUS. 1.vyd. Praha 2006
Odkaz
editovatPo Ivanu Frankovi bylo pojmenováno:
- Město Ivano-Frankivsk, Sídlo městského typu Ivano-Frankive
- Lvovská univerzita (Lvovská národní univerzita Ivana Franka), Národní akademické divadlo v Kyjeve
- Ulice v městech Bučač, Lvov, Stryj, Ternopil, Zoločiv, Kramatorsk a Kremenčuk
Galerie
editovat-
Ivan Franko (1886) -
Jeho manželka, Olha Khoruzhynska (Ольга Франко), v roce 1886 -
Ivan Franko -
Ivan Franko (1913) -
Hrob Ivana Franka ve Lvově -
Ivan Franko na dvacetihřivnové bankovce (2003) -
Ivan Franko na ukrajinské poštovní známce (2006)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Mamedov, s. 355.
- ↑ Учитель Івана Франка, бургомістр Дрогобича Ксенофонт Охримович (1846–1916) [online]. protruskavets.org.ua [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (ukrajinsky)
Literatura
editovat- DANIŠ, Miroslav. Ivan Franko: život a dielo, 1856–1916. Prešov: Vydavatel̓stvo M. Vaška, 2009. 334 s. ISBN 978-80-7165-725-5.
- MAMEDOV, Šejdabek, 1976. Filosofické a sociologické myšlení národů SSSR v XIX. století. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 353–363.
- NEVRLÝ, Mikuláš. Ivan Franko, ukrajinský básník, revolucionář. [s.l.]: Práce, 1952. 171 s.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Franko na Wikimedia Commons 
Autor Ivan Franko ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Franko
- (česky) Český kontext Ivana Franka
- (česky) Recenze na české vydání sbírky "Uvadlé listí"
- (polsky) *Władysław Makarski, Iwan Franko jako onomasta [Ivan Franko as onomastik ]
