Jan Marek z Aldringenu
Jan IV. Marek hrabě z Aldringenu nebo též z Altringenu (německy Johannes Marcus Graf von Altringen, Johann Mark nebo Johann Max Altringen, 5. listopadu 1592, Lucemburk – 3. února 1664, Seckau im Murtal) byl německý šlechtic z rodu Aldringenů. Působil jako římskokatolický duchovní, kníže-biskup diecéze sekavské.[1]
| Jeho biskupská milost Jan Marek z Aldringenu | |
|---|---|
| Biskup sekavský | |
 Rodový erb | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | sekavská |
| Jmenování | 25. srpna 1633 |
| Emeritura | 3. února 1664 |
| Svěcení | |
| Biskupské svěcení | 28. srpna 1633 světitel Paris z Lodronu 1. spolusvětitel Guidobald z Thun-Hohensteinu |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1592 |
| Místo narození | Lucemburk |
| Datum úmrtí | 3.jul. / 13. února 1664greg. (ve věku 71–72 let) |
| Místo úmrtí | Seckau im Murtal |
| Rodiče | Linhart z Aldringenu |
| Příbuzní | Jan z Aldringenu a Anna Marie z Aldringenu (sourozenci) |
| Povolání | komorník, kanovník a katolický biskup |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v Lucemburku jako syn Linharta z Aldringenu a jeho manželky Markéty Klautové. Měl bratry Jana z Aldringenu (1588-1634), který sloužil jako generál císařské armády za třicetileté války a Pavla z Aldringenu, který byl duchovním ve Štrasburku a sestru Annu Marii (1608–1661 v Praze), provdanou za Jeronýma z Clary (1605-1671).[2]
Jan Marek z Altringenu studoval v Kolíně nad Rýnem.[3] Od roku 1628 byl komorníkem (konsistorním ředitelem) v Salcburku a od roku 1629 kanovníkem v Olomouci a poté byl 25. srpna 1633 jmenován biskupem sekavským. Biskupské svěcení přijal 28. srpna téhož roku z rukou salcburského arcibiskupa Parida z Lodronu, za přítomnosti kardinála Guidobalda z Thun-Hohensteinu.
Po smrti svého bratra v roce 1643 zdědil knihovnu vévodů z Mantovy, kterou uloupil. Ta vytvořila základ pro diecézní knihovnu v Sekavě.[4]
Dne 17. ledna 1660 sepsal závěť[5], v níž stanovil, že jeho soukromá knihovna má být začleněna do diecézní knihovny.[3]
Literatura
editovat- Carl Schmutz: Johann IV. Max Aldringen. In: Historisch Topographisches Lexicon von Steyermark. N – Se. Andreas Kienreich, Graz 1822, S. 572 f.
- Johann IV. Marcus Graf von Aldringen. In: Reihe aller bisherigen Erzbischöfe zu Salzburg, wie auch der Bischöfe zu Gurk, Seckau, Lavant und Leoben, sammt einer kurzen Geschichte dieser Bisthümer vom Jahre 582–1817. 1818, S. 115 (eingeschränkte Vorschau in der Google-Buchsuche) [5. prosince 2017].
Externí odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Markus von Altringen na německé Wikipedii.
- ↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. portal.dnb.de [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Aldringen, Anna (1608–1661) – Kaiserhof. kaiserhof.geschichte.lmu.de [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online.
- ↑ a b Rainald Becker: Lesepraktiken im tridentinischen Episkopat – Geistliches und Weltliches in der Bibliothek des Seckauer Bischofs Johannes Markus von Aldringen. In: Bernhard Löffler, Karsten Ruppert (Hrsg.): Religiöse Prägung und politische Ordnung in der Neuzeit. Festschrift für Winfried Becker zum 65. Geburtstag. Köln u. a. 2006, S. 83ff.
- ↑ Carl Schmutz: Historisch Topographisches Lexicon von Steyermark. Band N – Se, S. 572.
- ↑ Carl Schmutz: Historisch Topographisches Lexicon von Steyermark. Band N – Se, S. 573.
| Předchůdce: Jakub Eberlein |
|
biskup sekavský 1633–1764 |
|
Nástupce: Max Gandolf z Kuenburgu |
