Wikipedie

Jan Rychlík (historik)

český historik a vysokoškolský pedagog

Jan Rychlík (* 26. listopadu 1954 Praha) je český historik, odborník na moderní dějiny slovanských národů.

prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc.,
dr. h. c.
Jan Rychlík v roce 2009
Jan Rychlík v roce 2009
Narození26. listopadu 1954 (70 let)
Praha
Povoláníhistorik, pedagog a spisovatel
StátČeskoČesko Česko
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
OceněníŘád bílého dvojkříže 3. třídy (2024; Reduta)
RodičeJan Rychlík
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval dějepis – národopis, další vzdělání absolvoval na Univerzitě sv. Klimenta Ochridského v Sofii. V roce 2014 mu tato univerzita udělila čestný doktorát historických věd. Mezi léty 1979 a 1991 postupně pracoval v Ústavu pro folklór Bulharské akademie věd, v Záhorském muzeu ve slovenské Skalici a v Zemědělském muzeu Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství (ÚVTIZ) v Praze. Poté se stal vědeckým pracovníkem Ústavu T. G. Masaryka a později Masarykova ústavu a archivu Akademie věd České republiky, kde působí dodnes. V roce 1992 působil jako poradce premiéra České republiky Petra Pitharta. Mezi léty 2006 a 2012 působil na Filozofické fakultě Univerzity Sv. Cyrila a Metoda ve slovenské Trnavě. Od roku 1992 přednáší také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Ústav českých dějin) a na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci. Je spolupředsedou Česko-slovenské komise historiků a členem několika redakčních či vědeckých rad.[1]

Badatelsky se specializuje na moderní české a slovenské dějiny a na problematiku vývoje balkánských národů. Mezi akcentovaná témata jeho prací náleží formování národů, česko-slovenské potýkání ve společném státě, otázka pozemkových reforem a některé problémy etnografie.

Je synem hudebního skladatele Jana Rychlíka.

Žije v Česku s manželkou slovenského původu. Má české i slovenské občanství.[2]

Ocenění

editovat

Publikace

editovat
  • R.W. Seton-Watson and his Relations with the Czechs and Slovaks. Documents 1906–1951 I, II, Ústav T.G. Masaryka / Matica slovenská : Praha / Martin. ISBN 80-901478-9-5, 80-901971-3-2 (spoluautoři T. D.Marzik a M.Bielik).
  • Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1914–1945. Academic Electronic Press, Bratislava, 1997. ISBN 80-88880-10-6
  • Etnos i folklor. Balgarsko-češki folklorni paraleli. Vezni 4, Sofia 1997 (bulharsky)
  • Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1945–1992. Academic Electronic Press, Bratislava, 1998. ISBN 80-88880-02-5
  • Rozpad Československa. Česko-slovenské vztahy 1989–1992. Academic Electronic Press, Bratislava, 2002. ISBN 80-88880-02-5
  • Dějiny Bulharska. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2000. ISBN 80-7106-404-1
  • Dějiny Makedonie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2003. (spoluautor M. Kouba) ISBN 80-7106-642-7
  • Dějiny Chorvatska. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2007. ISBN 978-80-7106-885-3 (spoluautor M. Perenčević).
  • Dějiny Slovinska. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2011. ISBN 978-80-7422-131-6 (společně s. M. Tonkovou, L. Hladkým, A. Kozárem).
  • Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha, 2007. ISBN 978-80-7285-081-5.
  • Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914-1992. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012. 677 s. ISBN 978-80-87211-59-5. 
  • Hospodářský, sociální, kulturní a politický vývoj Podkarpatské Rusi 1919-1939. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2013. ISBN 978-80-86729-86-2 (s M. Rychlíkovou).
  • Od minulosti k dnešku. Dějiny českých zemí. Vyšehrad, Praha, 2013. ISBN 978-80-7429-387-0 (s V. Penčevem).
  • Historie, mýty a jízdní řády. Vyšehrad, Praha, 2015. ISBN 978-80-7429-637-6 (kniha rozhovorů s Vladimírem Kučerou).
  • Dějiny Ukrajiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2015. ISBN 978-80-7106-409-1 (společně s Paulem Magocsim a Bohdanem Zilynským).
  • Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918-1946. Vyšehrad, Praha, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0 (s M. Rychlíkovou).
  • Československo v období socialismu 1945-1989. Vyšehrad, Praha, 2020. ISBN 978-80-7601-334-6.

Členství v odborných komisích a profesních organizacích

editovat
  • Česko-slovenská komise historiků
  • Slovenská historická spoločnosť
  • Sdružení historiků České republiky
  • Polsko-česká vědecká společnost
  • Národopisná společnost při AV ČR
  • DURANCIA – historický spolek (místopředseda)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Česko-slovenská komise historiků. www.hiu.cas.cz [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ BARTONÍČEK, Radek. Dělá to z naivity, nebo zlé vůle? Oceňovaný historik se diví Ficově proruské politice [online]. Aktualne.cz, 2024-03-26 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK. Biskup Malý a historik Rychlík dostali od Čaputové vysoká státní vyznamenání | ČeskéNoviny.cz. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2024-01-14 [cit. 2024-06-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Akademici a akademička z FF UK obdrželi Ceny Miroslava Ivanova za literaturu faktu. ff.cuni.cz [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2024-06-19 [cit. 2024-06-26]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Rychlík_(historik)&oldid=24038245“
  NODES
mac 3
os 31
text 3