Jezevec lesní
Jezevec lesní (Meles meles) je šelma z čeledi lasicovitých. Obývá kromě severní Skandinávie celou Evropu, Krétu, Blízký východ a odtud je rozšířen až na Dálný východ. Na lovení jezevců bylo vyšlechtěno speciální psí plemeno – jezevčík.
 Jezevec lesní | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | lasicovití (Mustelidae) |
| Podčeleď | jezevci (Melinae) |
| Rod | jezevec (Meles) |
| Binomické jméno | |
| Meles meles Linnaeus, 1758 | |
 Mapa rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stavba těla
editovatNa území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. V porovnání s ostatními lasicovitými šelmami má jezevec zcela odlišný tvar těla, je zavalitý. Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla (ploskochodec) a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé. Pohybuje se pomalu.
Z jiných než lasicovitých se jezevci podobá nejvíc psík mývalovitý (psovití), jehož populace jsou trvalé již i v ČR. Má však jiný tvar hlavy, větší uši a jinou kresbu na obličeji – tmavé skvrny kolem očí nemají tvar pruhů.[2]
Způsob života
editovat
Vyhrabává si noru ve vyvýšeném terénu. Chodby o průměru 20–25 cm vedou do hloubky až pěti metrů a mohou být dlouhé několik desítek až 100 metrů.[3] Nora je vždy hodně členitá, s mnoha chodbami a komorou ve středu, kde jezevec spí. Přes zimu omezuje aktivitu, hodně spí, ale do skutečného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou neupadá[4] (tzv. nepravý zimní spánek).[5] Je velmi čistotný – trus ukládá mimo noru, neobjevují se zde ani zbytky potravy na rozdíl třeba od nor lišek.[3]
Potrava
editovatJezevec je typický všežravec. Živí se hmyzem a jeho larvami, jinými bezobratlými, žížalami, měkkýši, drobnými savci (např. hraboši), ptačími mláďaty a vejci, obojživelníky, plody a semeny rostlin, houbami, kořínky a různými zdechlinami.[3][6] V čelisti má 38 zubů. Trháky a všechny zadní zuby postrádají ostré řezací korunky, což naznačuje, že jezevec je spíše všežravec než masožravec. Hrbolky třenáků a stoliček jsou tupě zaoblené, a proto umožňují lepší žvýkání a drcení rostlinné potravy.[7]
Jezevec opouští brloh za soumraku a vydává se za potravou. Protože nemá příliš dobrý zrak, využívá výborný čich a dobrý sluch.
Rozmnožování
editovatJezevčí páření se nazývá chrutí. Mláďatům, kterých se rodí 1–5, se otevírají oči po třech týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po pěti měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5–2 let.[8] Jezevci se dožívají věku až 15 let,[4] v zajetí až 20 let.
Početnost
editovat
Počet jedinců v posledních desetiletích na většině míst výskytu buď vzrůstá, nebo je stabilní, což je dáno například redukcí vztekliny. Druh je tedy IUCN veden jako málo dotčený.[9] V Česku populace rovněž roste a pro roky 1996–1999 byla odhadnuta na 13 500 jedinců.[10]
Rozšíření
editovatJezevec obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Írán, Tibet a jižní Čínu na jihu. Rád vyhledává lesy prostoupené poli a loukami, kde nachází dostatek potravy a možnost budovat své složité nory.[11]
Jezevec a člověk
editovat
Jezevci se objevují již v počátcích našeho letopočtu v keltské a germánské mytologii. Jezevec byl v Evropě pokládán za symbol odvahy a zmužilosti. V době renesanční byl ochočován a chován jako domácí zvíře na vodítku.
Tradiční skotská tobolka, zvaná sporran, bývá vyráběna z jezevčí kůže. Z chlupů jezevce se vyráběly také holicí štětky. Jezevčí maso je poživatelné, oblíbené bylo hlavně v Rusku.
Jezevci se loví především norováním.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ GAISLER, Jiří a DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002, s. 102, 108. ISBN 80-200-1026-2.
- ↑ a b c GAISLER, Jiří a DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002, s. 102. ISBN 80-200-1026-2.
- ↑ a b REICHHOLF, Josef. Savci. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-85944-37-5. S. 146-149.
- ↑ GAISLER, Jiří a DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002, s. 103. ISBN 80-200-1026-2.
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Jezevec lesní, s. 284.
- ↑ WANG, Annie. Meles meles (Eurasian badger). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PELIKÁN, Jaroslav; GAISLER, Jiří a RÖDL, Pavel. Naši savci. Praha: Academia, 1979, s. 83. Živou přírodou.
- ↑ KRANZ, A. a kol. Eurasian Badger Meles meles [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2015 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
- ↑ ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2019194. S. 194–195.
- ↑ MATYÁŠTÍK, Tomáš; BIČÍK, Vítězslav; ŘEHÁK, Libor. Jezevec lesní: jeho biologie a význam v ekosystému. 1. vyd. Praha: Venator, 2000. 191 s. ISBN 80-902849-1-4.
Literatura
editovat- GAISLER, Jiří a DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002. 150 s. ISBN 80-200-1026-2.
- MATYÁŠTÍK, Tomáš; BIČÍK, Vítězslav; ŘEHÁK, Libor. Jezevec lesní, jeho biologie a význam v ekosystému. Praha: Venator, 2000. 200 s. Dostupné online. ISBN 80-902849-1-4. Se svolením autorů.
- PELIKÁN, Jaroslav, GAISLER, Jiří a RÖDL, Pavel. Naši savci. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1979. 163 s., 24 nečísl. s. obr. příloh. Živou přírodou.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu jezevec lesní na Wikimedia Commons - Galerie jezevec lesní na Wikimedia Commons
Taxon Meles meles ve Wikidruzích- Jezevec v ZOO Děčín Archivováno 6. 8. 2020 na Wayback Machine.
- Jezevec lesní v myslivosti
- jezevec lesní na BioLibu
