Johann Herbert von Herberstein
Johann Herbert hrabě z Herbersteinu (uváděn též jen jako Herbert, respektive Heribert) (německy Johann Herbert Graf zu Herberstein, Freiherr von Neuberg und Gutenhag) (3. dubna 1863 Vídeň – 30. října 1940 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1882 jako štábní důstojník u různých jednotek jezdectva. Uplatnil se také v diplomacii jako vojenský atašé ve Francii (1900–1909). Od roku 1912 byl nejvyšším hofmistrem vrchního velitele armády arcivévody Bedřicha. Za první světové války bojoval na východní frontě, kde byl velitelem divize a později armádního sboru jezdectva. V roce 1917 dosáhl hodnosti polního podmaršála, po rozpadu monarchie byl penzionován a žil v soukromí na rodových statcích ve Štýrsku.
Johann Herbert hrabě von Herberstein | |
---|---|
Polní podmaršál Herbert von Herberstein (1917) | |
Nejvyšší hofmistr arcivévody Bedřicha | |
Ve funkci: 1912 – 1918 | |
Předchůdce | Anatol hrabě Bigot de St. Quentin |
Nástupce | funkce zanikla |
Velitel armádního sboru jezdectva Herberstein | |
Ve funkci: 1915 – 1915 | |
Předchůdce | Otto Berndt |
Nástupce | Georg von Lehmann |
Velitel 10. jezdecké divize | |
Ve funkci: 1914 – 1915 | |
Předchůdce | Gustav Loserth |
Nástupce | Viktor Bauer von Bauernhthal |
Vojenský atašé ve Francii | |
Ve funkci: 1900 – 1909 | |
Předchůdce | Ferdinand Schneider |
Nástupce | Robert hrabě Lamezan-Salins |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní podmaršál (1917), generálmajor (1912) |
Narození | 3. dubna 1863 Vídeň |
Úmrtí | 30. října 1940 (ve věku 77 let) Štýrský Hradec |
Titul | hrabě |
Rodiče | Jan Zikmund z Herbersteinu a Julie Festeticsová z Tolny |
Příbuzní | Jan Albert z Herbersteinu a Jan Maxmilián z Herbersteinu (sourozenci) |
Profese | důstojník a hofmistr |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel ze staré šlechtické rodiny Herbersteinů,[1][2] narodil se jako mladší syn hraběte Jana Zikmunda Herbersteina (1831–1907), majitele velkostatků ve Štýrsku a na Moravě, a jeho manželky Julie, rozené hraběnky Feštetićové (1835–1898).[3][4] Jan Herbert vyrůstal na zámku Herberstein a ve vídeňském paláci Feštetićů, část dětství strávil také ve Štýrském Hradci. Studoval na vojenské kadetní škole v Hranicích, později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni. Mezitím sloužil u 14. pluku dragounů, jako absolvent Válečné školy byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu a přidělen k 6. dragounskému pluku. Později byl štábním důstojníkem u jezdecké divize ve Lvově a u 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci V letech 1898–1900 sloužil u 11. pěšího pluku ve Stockerau.
V letech 1900–1909 zastával funkci vojenského atašé v Paříži, zároveň plnil povinnosti vojenského diplomatického zástupce v Bruselu.[5][6] V roce 1901 byl povýšen na majora[7] a v roce 1906 na podplukovníka.[8] Z Francie mimo jiné vykonal studijní cestu do Alžírska, kde se měl seznámit s fungováním francouzské koloniální správy. Po návratu z Paříže byl roce 1909 povýšen na plukovníka a stal se velitelem 9. husarského pluku v Šoproni.[9][10][11] V prosinci 1912 byl jmenován do funkce nejvyššího hofmistra arcivévody Bedřicha, s nímž střídal pobyty v Albrechtově paláci ve Vídni, Grassalkovichově paláci v Prešpurku a na zámku v Židlochovicích.[12]
První světová válka
editovatK datu 31. května 1914 byl povýšen do hodnosti generálmajora[13] a na začátku první světové války následoval arcivévodu Bedřicha jako vrchního velitele ve funkci generálního pobočníka. V prosinci 1914 byl jmenován velitelem 10. jezdecké divize[14] a zúčastnil se bojů v Haliči. Jeho jednotka byla téměř zdecimována v bitvě u Limanow-Lapanowa, poté byla přidělena k armádní skupině Pflanzer-Baltin. Kvůli chronické bronchitidě se Herberstein na podzim 1915 dočasně vzdal velení a odjel na měsíční léčebný pobyt do Merana. V září 1915 byl jmenován velitelem jezdeckého sboru Herberstein[15] a v rámci 17. armádního sboru se zúčastnil dalších bojů na východní frontě. Již v listopadu 1915 byl z aktivní služby odvolán a jako generální pobočník arcivévody Bedřicha jej doprovázel na inspekčních cestách na východní a italské frontě. K datu 1. června 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[16] a v srpnu 1917 znovu převzal velení jezdeckého sboru, tentokrát na rumunské frontě. Po Brestlitevském míru byl v prosinci 1917 z rumunských hranic odvolán a do konce války nadále vykonával úřad nejvyššího hofmistra arcivévody Bedřicha. V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919.[17]
Rodina
editovatOženil se v roce 1896 na zámku Grafenegg, jeho manželkou se stala hraběnka Hilda Breunerová (1872–1960), jedna z dcer posledního mužského potomka starého rodu Breunerů, hraběte Augusta Breunera (1828–1896).[18][19] Hilda byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodili tři synové, Johann Otto (1897–1938), Johann Heribert (1898–?) a Johann Hans (1900–1950).[20][21]
Herbertův starší bratr Johann Maximilian (1862–1935) byl dědicem fideikomisu Herberstein ve Štýrsku, do roku 1918 byl členem Panské sněmovny.[22] Zemřel bez potomstva a majetek přešel na rodinu Johanna Herberta, která pak žila na zámku Herberstein. Další rodové sídlo zámek Eggenberg ve Štýrském Hradci byl prodán v roce 1939. Herbertův mladší bratr Johann Albert (1864–1945) byl majitelem velkostatku Střílky na Moravě a dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu.[23]
Díky své manželce a sňatkům jejích sester získal Johann Herbert příbuzenské vazby na několik osobností německé a rakouské šlechty, jeho švagry byli kníže Viktor Hohenlohe-Schillingsfürst (1847–1923), kníže Karel Auersperg (1859–1927), hrabě Kuno Coudenhove (1858–1915) a hrabě Camillo Stubenberg (1861–1950).[24]
Jeho strýc Johann Heinrich (1832–1894) dosáhl v armádě hodnosti generála jezdectva a byl také nejvyšším hofmistrem arcivévody Bedřicha.[25] Další strýc Johann Ludwig (1842–1902) byl majitelem velkostatku Velké Opatovice a poslancem moravského zemského sněmu.[26]
Tituly a ocenění
editovatJako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1887 jmenován c. k. komořím,[27] v roce 1912 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[28] Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku, jako dlouholetý nejvyšší hofmistr arcivévody Bedřicha a jeho generální pobočník byl také nositelem řady ocenění v zahraničí.[29][30]
Rakousko-Uhersko
editovat- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1907)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny III. třídy (1910)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1917)
- komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí
editovat- důstojník Řádu čestné legie (Francie)
- velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
- Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
- Železný půlměsíc (Osmanská říše)
- Řád červené orlice II. třídy (Německo)
- Železný kříž II. třídy (Německo)
- Železný kříž I. třídy (Německo)
- velkokříž Řád sv. Alexandra (Bulharsko)
- komandér Řádu Leopolda (Belgie)
- velkodůstojník Řádu Leopolda II. (Belgie)
- komandér Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
- komandér Řádu Fridrichova (Württembersko)
- Záslužný řád bavorské koruny (Bavorsko)
- Řád sv. Michaela (Bavorsko)
- rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 145–146 ISBN 80-7185-156-6
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2003; Praha, 2002; 473 s. ISBN 80-85955-25-3
- ↑ Rodina Johanna Sigmunda Herbersteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen Feštetićů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1901; Vídeň, 1901; s. 38 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1901; s. 240 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 203 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 211 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 796 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 16 dostupné online
- ↑ HOLEC, Roman: Bratislavskí Habsburgovci; Bratislava, 2019; s. 76–77 ISBN 978-80-569-0254-7
- ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 9 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů jezdeckých divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 7 dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Herberta Herbersteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 69 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 176–177 dostupné online
- ↑ Rodina Augusta Breunera na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Johanna Herberta Herbersteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1938; Gotha, 1938; s. 255 dostupné online
- ↑ Johann Maximilian Herberstein na webu Rakouského parlamentudostupné online
- ↑ MALÍŘ, Jiří: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2012; s. 249–250 ISBN 978-80-7325-272-4
- ↑ Rodokmen Breunerů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 60 dostupné online
- ↑ Jan Ludvík z Herbersteinu na webu Parlamentu České republiky dostupné online[nedostupný zdroj]
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 251 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 249 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Herberta Herbersteina in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 23 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Herberta Herbersteina in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 47 dostupné online
Literatura
editovat- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; kapitola Herberstein (s. 798–830) dostupné online