Johann von Schemua
Johann svobodný pán von Schemua (slovinsky Janez Žemva) (21. září 1850 Klagenfurt – 29. dubna 1919 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál slovinského původu. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1869, působil u různých posádek v celé monarchii, byl také vysokým důstojníkem generálního štábu. V roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty a svou kariéru završil jako velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku (1908–1912). Po odchodu do výslužby získal šlechtický titul barona (1917).
| Johann von Schemua | |
|---|---|
 | |
| Velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku | |
| Ve funkci: 1908 – 1912 | |
| Předchůdce | arcivévoda Evžen |
| Nástupce | Viktor Dankl |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1909), polní podmaršál (1904), generálmajor (1898) |
| Narození | 21. září 1850 Klagenfurt am Wörthersee |
| Úmrtí | 29. dubna 1919 (ve věku 68 let) Innsbruck |
| Titul | svobodný pán (1917) |
| Příbuzní | Blasius von Schemua (sourozenec) |
| Profese | voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze slovinské rodiny s historií sahající do 17. století,[1] narodil se jako starší syn c. k. majora Blaže Žemvy (1808–1871).[2][3] Studoval na Tereziánské vojenské akademii (1865–1869) ve Vídeňském Novém Městě a do armády nastoupil jako poručík k 7. pěšímu pluku,[4] kde později zastával funkci pobočníka velitele praporu. V letech 1875–1877 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil v Sarajevu a v roce 1878 se během okupace Bosny a Hercegoviny zúčastnil bojů u Livna. V roce 1880 byl povýšen na kapitána a v roce 1880 se podílel na potlačení povstání v Dalmácii. V hodnosti majora (1888) byl štábním důstojníkem u 8. pěší divize v Innsbrucku.[5] Krátce sloužil u pěšího pluku č. 12, znovu působil u generálního štábu a v letech 1893–1894 byl šéfem štábu 6. armádního sboru v Košicích.[6] Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1890, plukovník 1893). Od roku 1894 byl několik let šéfem prezidiální kanceláře generálního štábu.[7]
V roce 1898 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 7. horské brigády v Sarajevu.[8] Od roku 1904 byl jako polní podmaršál velitelem 31. pěší divize v Budapešti,[9][10] v roce 1906 byl přidělen jako zástupce velitele ke 14. armádnímu sboru v Innsbrucku. V roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty[11] a v letech 1908–1912 byl velitelem 14. armádního sboru v Innsbrucku,[12][13] respektive zemským velitelem pro Tyrolsko, Horní Rakousy, Vorarlbersko a Salcbursko.[14] K datu 1. června 1912 byl penzionován[15] a poté žil v soukromí v Innsbrucku. Za první světové války se ještě podílel na organizaci zemské obrany Tyrolska.
Tituly a ocenění
editovatJako velitel armádního sboru byl v roce 1909 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[16] Od roku 1910 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 7 dislokovaného v Klagenfurtu.[17] V roce 1900 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1917 získal titul svobodného pána.[18] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků.[19]
Rakousko-Uhersko
editovat
Vojenský záslužný kříž II. třídy (1880)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1899)- Vojenská záslužná medaile (1900)
Válečná medaile (1900)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1906)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Řád železné koruny II. třídy (1910)
Zahraničí
editovat
Řád červené orlice II. třídy (Německo)
Řád pruské koruny (Německo)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko)
Rodina
editovatV roce 1886 se ve Vídni oženil s Karolinou von Stremayr (1863–1935), dcerou vlivného právníka a politika Karla Stremayra,[20] který byl krátce také rakouským ministrem spravedlnosti a předsedou vlády. Manželství zůstalo bezdětné.
Johannův mladší bratr Blasius von Schemua (1856–1920) byl též rakousko-uherským generálem a v letech 1911–1912 náčelníkem generálního štábu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dějiny rodu Žemva dostupné online
- ↑ Rodina Blaže Žemvy staršího dostupné online
- ↑ Rodina Blaže Žemvy na webu geni.com dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 262, 283 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 177 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1894; Vídeň, 1894; s. 104, 154 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1897; s. 105, 165 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903; s. 157 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1903; s. 277 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 123, 160 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 152, 166 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 304 dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Schemuy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 161 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 7 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 93 ISSN 0036-5246
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Schemuy in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 309 dostupné online
- ↑ Rodina Karla Stremayra na webu geni.com dostupné online
Literatura
editovat- ROZMAN, Franc: Generala Blaž in Janez Žemva in: Prispevki za novejšo zgodovino, ročník 57.; Lublaň, 2017; s. 206–215 dostupné online
