Josef Bezecný
Josef svobodný pán Bezecný (německy Joseph Freiherr von Bezecny) (5. března 1829 Tábor – 17. června 1904 Vídeň) byl český právník, rakousko-uherský státní úředník, finančník a mecenáš. Od mládí působil ve státní správě, řadu let zastával funkce na ministerstvu financí, později se uplatnil také ve vedení bankovních ústavů. Kromě toho patřil ve druhé polovině 19. století k významným osobnostem kulturního a společenského života ve Vídni, kde také podporoval českou menšinu. V letech 1885–1898 zastával funkci generálního intendanta Dvorního divadla. V roce 1877 získal titul barona a v roce 1879 byl jmenován členem Panské sněmovny.
| Josef svobodný pán Bezecný | |
|---|---|
 | |
| Generální intendant Dvorního divadla | |
| Ve funkci: 1885 – 1898 | |
| Předchůdce | Leopold Friedrich von Hofmann |
| Nástupce | August Plappart von Leenheer |
| Narození | 5. února 1829 Tábor |
| Úmrtí | 17. června 1904 (ve věku 75 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Hietzinský hřbitov (48°10′41″ s. š., 16°17′56″ v. d.) |
| Titul | svobodný pán (1877) |
| Profese | bankéř, divadelní intendant, politik, klavírista, úředník a právník |
| Commons | Josef von Bezecny |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z jihočeské rolnické rodiny, narodil se jako starší syn Josefa Bezecného (1803–1871),[1] učitele a hudebníka, který proslul svou prací pro nevidomé děti a nakonec byl inspektorem c.k. slepeckého ústavu v Praze.[2] Josef mladší vystudoval práva na Karlově univerzitě (1846–1850) a s titulem doktora práv vstoupil v roce 1855 do státních služeb. Nejprve působil na finanční prokuratuře v Praze, již v roce 1856 přešel na finanční prokuraturu do Vídně a od roku 1858 zastával nižší funkce na ministerstvu financí. V tomto úřadu byl ministerským tajemníkem (1866), sekčním radou (1872), ministerským radou (1873) a nakonec v letech 1874–1878 sekčním šéfem.[3] V letech 1878-1904 zastával funkci guvernéra bankovního domu Österreichische Boden-Credit-Anstalt.
Vrcholem jeho kariéry byla funkce generálního intendanta Dvorního divadla (1885–1898). Zastával také čestné funkce v řadě kulturních institucí a spolků (Goetheverein, prezident Gesselschaft der Musikfreunde). Koncem 19. století patřil k výrazným osobnostem kulturního života ve Vídni, mimo jiné se zasloužil o angažmá Gustava Mahlera ve vídeňské opeře. I když trvale žil ve Vídni, proslul jako vlastenec a podporoval českou menšinu v Rakousku. Stejně jako otec byl zdatným hudebníkem a prosadil se jako klavírista.[4]
V roce 1864 se v Praze oženil s Karolínou Junkovou (1840–1917). Z jejich manželství se narodily tři děti.[5] Syn Emil (1868–1930) byl hudebním pedagogem a autorem několika učebnic,[6] mladší syn August (1869–1891) zemřel během studií v Brně. Dcera Rosa (1865–1921) se provdala za barona Eduarda Sochora (1869–1948), sekčního šéfa na ministerstvu obchodu.[7]
Josefův mladší bratr Antonín (1837–1907) vystudoval práva na Karlově univerzitě, působil jako úředník státních drah a také se věnoval hudbě.
Josef Bezecný žil ve Vídni na adrese Leonhardgasse 3, kde také zemřel a je pohřben na hřbitově v Hietzingu.[8][9]
Tituly a ocenění
editovat
Jako nositel Řádu železné koruny získal nárok na nobilitaci a v roce 1872 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. V roce 1877 byl následně povýšen na svobodného pána.[10][11] V roce 1879 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. V roce 1881 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[12] Za zásluhy obdržel několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku, jako intendant dvorního divadla získal také ocenění od několika zahraničních panovníků.[13]
Rakousko-Uhersko
editovat
Řád železné koruny III. třídy (1872)
Řád železné koruny II. třídy (1876)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1887)
Řád železné koruny I. třídy (1893)
Zahraničí
editovat
Řád sv. Anny I. třídy (Rusko)
Řád červené orlice I. třídy (Německo)
Řád pruské koruny (Německo)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
velkokříž Fridrichova řádu (Württembersko)
velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
velkokříž Řádu sv. Sávy (Srbsko)
komandér Leopoldova řádu (Belgie)
komandér Řádu italské koruny (Itálie)
Řád knížete Danila I. třídy (Černá Hora)
Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rodina Josefa Bezecného webu geni.com dostupné online
- ↑ Životopis Josefa Bezecného staršího dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 281 dostupné online
- ↑ Josef Bezecný in: Český hudební slovník osob a institucí dostupné online
- ↑ Rodina Josefa Bezecného na webu geni.com dostupné online
- ↑ Životopis Emila Bezecného dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 381–382 ISBN 978-80-904241-9-7
- ↑ Josef Bezecný na webu města Vídně dostupné online
- ↑ Josef Bezecný na webu findagrave dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 222, 386 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Gothaisches genealogisches der Freiherrlichen Häuser 1933; Gotha, 1933; s. 30
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josefa Bezecného in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 463 dostupné online
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 54–55 (heslo Bezecný) ISBN 978-80-904241-7-3
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph von Bezecny na Wikimedia Commons - Josef Bezecný na webu rakouského parlamentu
