Josef von Stürgkh
Josef Maria Alois říšský hrabě von Stürgkh (německy Joseph Maria Aloysius Reichsgraf von Stürgkh) (28. června 1862 Štýrský Hradec – 11. ledna 1946 Vídeň) byl rakousko-uherský generál, mladší bratr zavražděného rakouského předsedy vlády hraběte Karla Stürgkha. V rakousko-uherské armádě sloužil od roku 1880, působil u různých posádek, uplatnil se také jako diplomat v Rumunsku a Německu. Za první světové války byl kvůli zdravotním problémům pověřován jen podružnými úkoly, nakonec ale dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917).
| Josef hrabě von Stürgkh | |
|---|---|
 Erb rodu Stürgkhů | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910) |
| Narození | 28. června 1862 Štýrský Hradec |
| Úmrtí | 11. ledna 1946 (ve věku 83 let) Vídeň |
| Titul |  hrabě |
| Choť | Helene von Lobenwein (1873–1928) |
| Rodiče | Karl Kajetan von Stürgkh Eleonore von Meraviglia-Crivelli |
| Příbuzní | Karl von Stürgkh, Ferdinand Graf von Stürgkh a Heinrich Graf von Stürgkh (sourozenci) |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze staré šlechtické rodiny, která od 16. století vlastnila statky ve Štýrsku a v roce 1715 získala říšský hraběcí titul.[1] Narodil se jako třetí syn c. k. komořího hraběte Karla Kajetána Stürgkha (1832–1888) a jeho manželky Eleonory, rozené hraběnky Meraviglia-Crivelli (1836–1914).[2] Absolvoval gymnázium ve Štýrském Hradci, kde navázal celoživotní přátelství s pozdějším následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem. V roce 1880 vstoupil jako dobrovolník do armády, profesionálním vojákem se stal v roce 1882 a v letech 1886–1888 si doplnil vzdělání na Válečné škole ve Vídni (K.u.k. Kriegsschule). V roce 1891 byl povýšen na kapitána poté sloužil v Mostaru, Linci a u 1. armádmního sboru v Krakově.[3]
V letech 1893–1896 působil jako vojenský attaché v Bukurešti,[4][5] ve stejné funkci pak v letech 1897–1902 v Berlíně,[6] kde udržoval nadstandardní vztahy s císařem Vilémem II. a velením německé armády. Mezitím postupoval v hodnostech (major 1897, podplukovník 1901) a stal se také jedním z pobočníků císaře Františka Josefa I. V hodnosti plukovníka (1904) poté sloužil u jezdeckého pluku č. 97 v Terstu a od roku 1906 byl jeho velitelem.[7] V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jako velitel 8. brigády pěchoty přeložen k zemskému velitelství do Brna.[8] Od roku 1912 byl zástupcem velitele 1. armádního sboru v Krakově.[9]
Na začátku první světové války byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1914) a jako rakousko-uherský zástupce byl vyslán do německého generálního štábu. V této době se dostal do sporů s náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem a nakonec byl v květnu 1915 z Berlína odvolán. Kvůli dlouhodobým zdravotním problémům se zrakem nemohl aktivně sloužit na frontě a byl mu přidělen podřadný úkol inspektora zajateckých táborů v Uhrách. V roce 1917 získal hodnost generála pěchoty a dostal dlouhodobou dovolenou. Po zániku monarchie byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.[10]
Tituly a ocenění
editovatJako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1890 jmenován c. k. komořím[11] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[12]
Rakousko-Uhersko
editovat
Válečná medaile (1882)
Řád železné koruny III. třídy (1896)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1900)
Bronzová vojenská záslužná medaile (1902)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1907)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1909)
Mobilizační kříž (1913)- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1917)
- Zlatá vojenská záslužná medaile (1917)
Zahraničí
editovat
rytířský kříž Řádu rumunské koruny (1897, Rumunsko)
rytířský kříž Řádu Albrechtova (1898, Sasko)
Záslužný řád bavorské koruny (1901, Bavorsko)
Řád pruské koruny II. třídy (1902, Německo)
Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
velkokříž Řádu Fridrichova (1917, Württembersko)
Rodina
editovatV mládí původně vstoupil do Řádu německých rytířů, později na členství rezignoval a v roce 1896 se oženil s Helenou von Lobenwein (1873–1938). Z manželství se narodily dvě děti.[13]
Jeho nejstarší bratr Karl (1859–1916) byl rakousko-uherským politikem a v letech 1911–1916 rakouským předsedou vlády.[14] V říjnu 1916 se stal obětí atentátu. Další bratr Jindřich (1861–1928) působil jako státní úředník a po Karlovi převzal rodové dědictví ve Štýrsku. Nejmladší ze sourozenců Ferdinand (1864–1943) byl také státním úředníkem a před zánikem monarchie viceprezidentem místodržitelství ve Štýrském Hradci.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 1398–1402 (heslo Stürgkh) dostupné online
- ↑ Rodina hrabat Stürgkh in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 181 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 196 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 1128 dostupné online
- ↑ Hof- und staats-schematismus der österreichischen kaiserthums 1899; Vídeň, 1899; s. 32 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1907; Vídeň, 1907; s. 175, 618 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1912; Vídeň, 1912; s. 137 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 80, 134 dostupné online
- ↑ Služební postup Josefa Stürgkha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 181 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 96 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josefa Stürgkha in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916 s. 4 dostupné online
- ↑ Rodina Stürgkh in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 935 dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 591
Literatura
editovat- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 300–301 (heslo Josef Stürgkh) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
