Josefina Hildprandtová
Josefina Hildprandtová (9. září 1938 Praha – 8. listopadu 2020 Blatná)[1] byla příslušnice někdejšího českého šlechtického rodu Hildprandtů z Ottenhausenu a po Sametové revoluci jedna ze tří restituentek rodového majetku.
| Josefína Hildprandtová | |
|---|---|
| Narození | 9. září 1938 Praha  Československo |
| Úmrtí | 8. listopadu 2020 (ve věku 82 let) Blatná Česko |
| Místo pohřbení | Paštiky |
| Povolání | podnikatelka |
| Děti | Jan Hildprandt (* 1957) |
| Rodiče | Bedřich Hildprandt (1902–1981) a Cornélie, roz. Veverková (1916–2014) |
| Příbuzní | děd: Ferdinand Karel Hildprandt (1863–1936) babička: Josefina z Thun-Hohensteinu (1872–1939) děd: Ferdinand Veverka (1887–1981) sestra: Jana Germenis Hildprandt (* 1947) synovec: Stephanos-Philippos Germenis Hildprandt (* 1981) praděd: Julius Grégr (1831–1896) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatJosefina Marie Anna Hildprandtová se narodila jako starší dcera Bedřicha Hildprandta (1902–1981) a jeho manželky Cornélie, rozené Veverkové (1916–2014).[2][1][pozn. 1]
V zimě 1948 byl otec ve vyšetřovací vazbě, protože se sešel s někým, kdo poté nelegálně opustil republiku.[3] Ve stejném roce byl rodový majetek zkonfiskován. Směli ovšem na zámku dále bydlet. V roce 1952 byli násilně vysídleni.[4] Bydleli poté v Rojicích.[5]
Gymnázium ji komunisté nedovolili vystudovat, absolvovala však zdravotní školu v Karlových Varech, protože v pohraničí byl nedostatek zdravotních pracovníků.[3] Tam se také seznámila se svým budoucím manželem.[3]
V roce 1959 její rodiče a mladší sestra Jana (* 1947) emigrovali do Etiopie. Výjezd jim zařídil sám etiopský císař Haile Selassie I., který požádal během návštěvy Prahy československého prezidenta Antonína Novotného, aby rodině umožnil legální vystěhování.[4] Politickým poradcem etiopského císaře byl tehdy Josefinin dědeček z matčiny strany Ferdinand Veverka, který v roce 1948 emigroval. Josefina se svou rodinou však zůstala v Československu, protože manžel – lékař se domníval, že by se v Africe nic nového ve svém oboru nenaučil.[6]
Na začátku 60. let pracovala v aeroliniích, ve svých 24 letech však dostala výpověď.[3] Synovi komunisté nedovolili studovat. V roce 1971 přiletěli do Československa Josefininy rodiče, matka se brzy vrátila do Afriky. Otec pak zorganizoval emigraci. Přijel z vídeňského letiště autem a jeden jejich známý lékař potvrdil, že zpět není schopen řídit a že potřebuje doprovod. Josefina získala výjezdní doložku na tři dny a za úplatek do pasu zapsali i jejího syna. Přes Athény pak odletěli do Etiopie.[7]
V Addis Abebě začala po získání pracovního povolení pracovat pro firmu, která dovážela léky.[8] V roce 1974 ovšem vypukla revoluce a Josefina se se synem přestěhovala do Bavorska. Její rodiče přijeli o něco později. U Mnichova pak 25 let pracovala v nemocnici.[8]
Po Sametové revoluci Josefina, matka Cornélie a sestra Jana rovným dílem v roce 1992 zrestituovaly znárodněný majetek.[9][10] Matka však přepsala svou třetinu na Janu, která s ní vyrůstala a vytvořila si hlubší vztah.[10] V rodině pak kvůli různým vizím o majetku došlo k velkým rozepřím, o kterých psaly noviny i časopisy.
Rodina
editovatV roce 1956 se provdala za MUDr. Jana Čapka (16. 4. 1928 – ?). Rozvedli se.[11] Narodil se jim jeden syn:[1]
- Jan Hildprandt (17. 1. 1957 Teplice), s manželkou Evou (* 1968) má tři dcery.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Rodiče Bedřich Hildprandt (2. 4. 1902 Praha – 12. 2. 1981 Gauting) a Cornélie Veverková (26. 4. 1916 Praha – 7. 9. 2014 Blatná) uzavřeli sňatek 22. listopadu 1937 v Dolní Lukavici.[1] Cornélie byla vnučkou politika Julia Grégra (1831–1896) a dcerou diplomata Ferdinanda Veverky (1887–1981), který se znal s etiopským císařem Hailem Selassiem I. (1892–1975) a pro kterého Veverka později rovněž pracoval.
Reference
editovat- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 159.
- ↑ Modrá krev. Hildprandtové (2. díl II. řady) [online]. Česká televize [cit. 2024-07-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 132. Dále jen Příběhy českých šlechticů.
- ↑ a b Historie rodu Hildprandtů [online]. Zámek Blatná [cit. 2024-07-07]. Dostupné online.
- ↑ MARADOVÁ, Pavla. O zámek v Blatné se starají s láskou [online]. JcTEĎ.cz, 2020-07-01 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 130
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 133
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 134
- ↑ KRÁLOVÁ, Táňa. Klenoty baronky z Blatné [online]. Dotyk, 2016-07-07 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 137
- ↑ JIROUT, Vlastimil. Hildprandt [online]. patricus.info [cit. 2024-07-08]. Dostupné online.
Literatura
editovat- DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Zlá krev v rodině. Baronka Josefina Hildprandtová. Baron Jan Hildprandt.
