Křesťanství a homosexualita
Křesťanství nemá k homosexualitě jednotný ucelený pohled, většinově ale odmítá sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví. Pozice se liší u jednotlivých denominací. Římskokatolická církev, pravoslavná církev, anglikánská církev, evangelikální a letniční církve sexuální vztah dvou osob stejného pohlaví většinou odmítají jako odporující Boží vůli. Mezi některými protestantskými církvemi, především v západních zemích, jsou církve k homosexualitě vstřícnější. Některé uznávají registrovaná partnerství za rovnocenná s manželstvím. Jiné je neuznávají, ale žehnají párům osob stejného pohlaví. Pozice k tématu je u jednotlivých křesťanů rozdílná a také uvnitř jednotlivých denominací existují nejrůznější názory na téma homosexuality, které nemusí odpovídat oficiálním postojům jednotlivých církví.
Postoje jednotlivých církví
editovatNěkteří křesťanští aktivisté využívají k vyjádření svého pohledu na homosexualitu mimo jiné pojmy Side A (strana A), Side B (strana B). „Strana A“ zde značí ty, kteří věří, že vztahy osob stejného pohlaví jsou v Božích očích stejně platné jako vztahy heterosexuálních osob a podporují tak například stejnopohlavní manželství. Naopak zastánci „strany B“ považují manželství jako vztah dvou osob různého pohlaví, a proto považují za morální držet celibát, popř. žít s osobou opačného pohlaví.[1][2][3]
Římskokatolická církev
editovatŘímskokatolická církev rozlišuje mezi homosexuální náklonností a chováním. Zatímco homosexuální náklonnost je podle ní neovlivnitelná, a tudíž není sama o sobě hříšná, hříšné je naopak praktikování homosexuálního styku.[4] Po homosexuálech je tedy požadováno žít v celibátu.
Uvnitř církve jsou na téma homosexuality rozdílné názory, které se navíc liší i podle jednotlivých zemí. Vysoká míra akceptace homosexuality je především v západních zemích, dále např. Brazílii nebo na Filipínách.[zdroj?]
Anglikánská církev
editovatV rámci církví Anglikánského společenství je postoj k homosexualitě různý. Zatímco v anglikánských provinciích ve Spojených státech, Skotsku, Jihoafrické republice a Kanadě je postoj k homosexualitě tolerantní, většina anglikánských církví v zemích třetího světa homosexualitu odmítá.
Starokatolická církev
editovatV západoevropských starokatolických církvích převažuje od 90. let 20. století akceptace homosexuality. Svazky osob stejného pohlaví nejsou považovány za rovnocenné manželství. Není ale odmítáno takovým svazkům žehnat.
Protestantské církve
editovatPostoj jednotlivých protestantských církví je různý. Většina protestantských církví v západní Evropě, Spojených státech a Kanadě akceptuje homosexuální chování a mnohé církve žehnají homosexuálním párům.
Kritické názory
editovatKřesťanská kritika vůči homosexuálnímu chování vychází z určitých interpretací biblických textů. Podle některých názorů kniha Leviticus zapovídá homosexuální sex. Někteří[kdo?] badatelé interpretují Genesis 16:5, že ukazuje homosexuální chování jako příčinu zničení Sodomy a Gomory. Mezi novozákonní pasáže, které lze interpretovat jako zapovídající homosexuální chování, jsou Římanům 1:26-27, Korinťanům 6:9-10, Timoteus 1:10 a Juda 1:7.
Katechismus katolické církve uvádí, že muži a ženy, kteří mají homosexuální sklony, by měli být přijímání s úctou, soucitem a citlivostí. Je třeba se vyhnout jakékoliv formě diskriminace. Na druhou stranu ale církev vyžaduje, aby homosexuální osoby dodržovaly sexuální půst, protože pro ni jediná přípustná forma sexuality je pouze styk mezi mužem a ženou v rámci manželství.[5]
Pozitivní postoje
editovatVe 20. století teologové jako Jürgen Moltmann, Hans Küng, John Robinson, biskup David Jenkins, Don Cupitt a biskup Jack Spong začali zpochybňovat tradiční teologické názory a chápání biblických textů. Podle nich docházelo k chybným překladům nebo se nevztahují k tomu, jak je v současnosti chápán pojem homosexualita.
Někteří křesťané věří, že docházelo ke špatným překladům a interpretacím některých textů. Liberální křesťané vycházejí z původních textů v hebrejštině a latině a interpretují je odlišně. Podle těchto interpretací jsou také verše podporující otroctví nebo nadřazený postoj mužů k ženám odporující Boží vůli a tomu, jak chápeme křesťanství. Podle těchto názorů je třeba odlišovat nemravné sexuální chování jako znásilnění, prostituci a sexuální rituály od mravného sexuálního chování v trvalých partnerských vztazích bez ohledu na sexuální orientaci.
Prof. John Boswell z Yale University tvrdil, že v dobách raného křesťanství existovaly homosexuální svazky a některé homosexuální vztahy vidí i v Bibli. Podle jeho názoru začala být homosexualita postihována a trestána až od 12. století.
Desmond Tutu, bývalý anglikánský arcibiskup v Kapském Městě a nositel Nobelovy ceny míru, vnímal homofobii jako zločin proti lidskosti a přirovnával ji k apartheidu.[6][7]
V současné době dochází ke zlepšování vnímání homosexuálů mezi křesťany, a to i v rámci církví, které jsou oficiálně zaměřeny proti homosexualitě.
Homosexuální křesťané a jejich organizace
editovatPodle George Barny, který se věnoval výzkumu homosexuálních křesťanů, je křesťanů mezi homosexuály mnohem více, než se předpokládalo. Mnoho z nich ale vnímá svou víru jako osobní záležitost a nezapojuje se do života církví, kde se často necítí dobře.
V Česku se homosexuální křesťané sdružují ve spolku Logos Česká republika, který má místní skupiny v Praze, Brně, Ostravě a Hradci Králové.
Postoje církví v Česku
editovatČeskobratrská církev evangelická
editovatHomosexualita je v ČCE předmětem debaty. Synodní dokument z roku 2005 nazvaný Problematika homosexuálních vztahů'[8] je nesen v liberálním duchu a vyznívá ve prospěch akceptace homosexuálního soužití. Evangelíci tradičně poskytují prostory pro aktivity mezidenominačního spolku Logos, jehož cílem je integrace gayů a leseb do společnosti i církví.
Slezská církev evangelická augsburského vyznání
editovatSCEAV zaujímá v záležitosti homosexuality konzervativní postoje. Podle dokumentu z roku 2006 nazvaného Stanovisko SCEAV k otázce homosexuality[9] je sexuální soužití osob stejného pohlaví hříchem a nemůže mu být žehnáno.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Christianity and homosexuality na anglické Wikipedii a Homosexualität und Christentum na německé Wikipedii.
- ↑ SHIRLEY, Betsy. The Gay Christian Network Conference Just Met in Houston. Here's Why That's Significant [online]. Sojourners [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEE, Justin. The Great Debaete: Justin's View [online]. [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POST, Kathryn. Traditional ‘Side B’ LGBTQ Christians experience a renaissance [online]. Religion News Service [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2396
- ↑ Katechismus katolické církve, odstavce 2357–2359
- ↑ KLINKEN, Adriaan van. Desmond Tutu’s long history of fighting for lesbian and gay rights [online]. The Conversation, 2020-02-17 [cit. 2024-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-27. (anglicky)
- ↑ Archbishop Tutu 'would not worship a homophobic God' [online]. BBC, 2013-07-26 [cit. 2024-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-27. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.e-cirkev.cz [online]. [cit. 2016-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-17.
- ↑ http://www.sceav.cz/cs/component/k2/item/899-stanovisko-sceav-k-otázce-homosexuality?start=1
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Křesťanství a homosexualita na Wikimedia Commons