Karl von Braun
Karl svobodný pán von Braun (německy Carl Adolf Constantin Wenzel Freiherr von Braun) (6. března 1859 Frankfurt nad Mohanem – 7. ledna 1940 Bad Aussee) byl rakousko-uherský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1883 a zastával různé diplomatické funkce v evropských zemích i v severní Africe. Později byl vyslancem v Bulharsku (1904–1905), Řecku (1909–1913) a dvakrát v Sasku (1905–1909 a 1913–1918).[1][2] Po zániku monarchie byl v roce 1918 penzionován a od té doby žil v soukromí.
| Karl svobodný pán von Braun | |
|---|---|
 Erb rodu Braunů | |
| Rakousko-uherský vyslanec v Sasku | |
| Ve funkci: 7. listopadu 1913 – 11. listopadu 1918 | |
| Předchůdce | János hrabě Forgách |
| Nástupce | úřad zanikl |
| Ve funkci: 10. září 1905 – 25. ledna 1909 | |
| Předchůdce | Ludwig Welics |
| Nástupce | Karel Emil princ Fürstenberg |
| Rakousko-uherský vyslanec v Řecku | |
| Ve funkci: 25. ledna 1909 – 7. listopadu 1913 | |
| Předchůdce | Karl baron Macchio |
| Nástupce | Julius Szilassy |
| Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku | |
| Ve funkci: 29. července 1904 – 10. září 1905 | |
| Předchůdce | Ladislaus Müller |
| Nástupce | Duglas hrabě Thurn-Valsássina |
| Titul | svobodný pán |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z úřednické rodiny původem z Prahy, narodil se jako nejstarší syn dlouholetého ředitele císařské kabinetní kanceláře barona Adolfa Brauna (1818–1904) a jeho manželky Frideriky, rozené Borgnisové (1837–1897). Karl sloužil jako jednoroční dobrovolník v c. k. armádě, vojsko opustil v hodnosti poručíka v záloze a vstoupil do služeb ministerstva zahraničí (1883). Vystřídal nižší diplomatické posty na různých místech v Evropě, začínal jako attaché v Haagu, poté působil v Bruselu, Berlíně a Istanbulu, později byl legačním sekretářem ve Württembersku (1889–1893) a Nizozemí (1893–1895).[3] Následoval post vyslaneckého rady v Bavorsku (1895–1899).[4] Poté se vrátil do Turecka, tentokrát již na pozici velvyslaneckého rady.[5][6]
V letech 1902–1904 byl rakousko-uherským generálním konzulem v Káhiře,[7] ve stejné pozici působil v letech 1904–1905 v Sofii, kde mu byl již přiznán titul vyslance a zplnomocněného ministra pro Bulharsko.[8][9] Jako vyslanec strávil několik let v Drážďanech (1905–1909),[10][11] poté byl vyslancem v Řeckém království (1909–1913).[12] Během své kariéry proslul vysokými ambicemi a několikrát usiloval o přeložení na důležitější post, naposledy tak učinil právě v Athénách, kdy požádal z rodinných důvodů o návrat do Drážďan. V roce 1910 obdržel prestižní titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence, o který se také dlouho ucházel.[13] Nakonec se vrátil do Saska, kde setrval jako vyslanec až do konce první světové války. Penzionován byl k datu 30. listopadu 1918 a poté žil v soukromí ve Vídni. Jako monarchista kritizoval nové poměry mimo jiné kvůli zadržování penze.
Tituly a ocenění
editovatPo nobilitaci svého otce užíval od roku 1861 šlechtický titul rytíře a od roku 1873 svobodného pána.[14] Během diplomatické služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15]
Rakousko-Uhersko
editovat
Řád železné koruny I. třídy (1913)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1898)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Zahraničí
editovat
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
velkokříž Řádu Albrechta Medvěda (Anhaltsko)
velkokříž Domácího řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka (Oldenbursko)
Královský řád za občanské zásluhy I. třídy (Bulharsko)
Řád sv. Michaela II. třídy (Bavorsko)
komandér Řádu dubové koruny (Lucembursko)
Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše)
Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
Řád červené orlice IV. třídy (Německo)
Řád pruské koruny III. třídy (Německo)
Řád zähringenského lva (Bádensko)
rytířský kříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Řád knížete Danila I. II. třídy (Černá Hora)
Rodina
editovatZa svého pobytu v Nizozemí se v roce 1895 oženil s Constancií Jeanne van Dedem (1869–1958), nevlastní sestrou nizozemského politika a ministra kolonií Willema Karla van Dedem (1839–1895).[16] Z jejich manželství se narodil syn Adolf.
Měl čtyři mladší bratry, Franze, Aloise, Ernsta a Alexandra, kteří působili ve státní správě.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Přehled diplomatických zastoupení habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes, Vídeň, 1917; s. 5–36 dostupné online
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 391–392 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 207 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 35 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 240 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 42 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1903; Vídeň, 1903; s. 46 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 258 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1905; Vídeň, 1905; s. 52 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 252 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 47 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 50 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1910; s. 242 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 222–223, 386 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Brauna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 379dostupné online
- ↑ Constancie Jeanne van Dedem na webu geneanet.org dostupné online
Literatura
editovat- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha 2012; s. 62–64 (heslo Braun) ISBN 978-80-904241-7-3