Karl von Steininger (1847–1929)
Karl svobodný pán von Steininger (německy Carl Freiherr von Steininger) (16. května 1847 Terst – 25. února 1929 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Jako potomek rodiny s vojenskou tradicí sloužil od mládí v c. k. armádě a bojoval v bitvě u Hradce Králové. Řadu let působil jako diplomat v Německu, kde byl v letech 1880–1895 vojenským zplnomocněncem na rakousko-uherské ambasádě v Berlíně. Po návratu do Rakouska byl velitelem několika vojenských jednotek v Uhrách, svou kariéru završil jako velitel 5. armádního sboru v Prešpurku (1905–1909). Ve vojsku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1905).
Karl baron von Steininger | |
---|---|
Velitel 5. armádního sboru v Prešpurku | |
Ve funkci: 1905 – 1909 | |
Předchůdce | arcivévoda Bedřich |
Nástupce | baron Anton von Winzor |
Vojenský přidělenec c. k. armády v Berlíně | |
Ve funkci: 1880 – 1895 | |
Předchůdce | Alois princ z Lichtenštejna |
Nástupce | Alois princ Schönburg-Hartenstein |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1905), polní podmaršál (1898), generálmajor (1894) |
Narození | 16. května 1847 Terst |
Úmrtí | 25. února 1929 (ve věku 81 let) Štýrský Hradec |
Titul | svobodný pán |
Rodiče | Karl von Steininger (1804–1867) |
Profese | důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel ze staré úřednické rodiny původem z Mohuče, potomci se od 18. století uplatňovali v císařské armádě. Byl synem c. k. polního podmaršála Karla von Steiningera (1804–1867). V rodném Terstu studoval gymnázium a po složení kadetských zkoušek vstoupil do armády jako poručík k pěšímu pluku č. 11. Za prusko-rakouské války bojoval v bitvě u Hradce Králové a byl povýšen na nadporučíka (1866). Několik let sloužil u 33. pěšího pluku v Záhřebu, později dislokovaného v Rijece a v letech 1871–1873 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni.[1] V hodnosti kapitána poté působil u vojenského oddělení zemského velitelství v Terstu.[2] V letech 1877–1880 byl osobním pobočníkem generála Mondela.[3] Od roku 1880 byl v hodnosti majora křídelním pobočníkem (Flügel Adjutant) císaře Františka Josefa, zároveň zastával funkci atašé, respektive vojenského zplnomocněnce (Militär-Bevollmächtigter) na velvyslanectví v Berlíně.[4][5] V Německu pomáhal udržovat rakousko-německý vojenský spolek, navázal přátelské vztahy s osobnostmi vrchního velení a zprostředkovával také kontakt mezi Františkem Josefem a německými císaři. Mezitím dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1885, plukovník 1888).[6][7]
V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generálmajora, teprve pak se po patnácti letech vrátil z Berlína a převzal velení 27. pěší brigády v Prešpurku.[8] V roce 1898 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 2. pěší divize ve Lvově,[9] od roku 1900 velel 32. pěší divizi v Budapešti. Poté, co se následník trůnu František Ferdinand d'Este musel vzdát nástupnických práv pro své potomstvo, pomáhal Steininger budovat vojenskou kancelář pro pozdějšího následníka arcivévodu Karla. Nakonec byl v letech 1905–1909 velitelem 5. armádního sboru v Prešpurku.[10][11] V roce 1905 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[12] a v roce 1908 dosáhl ještě hodnosti generála pěchoty.[13] K datu 1. července 1909 byl ze zdravotních důvodů penzionován.[14]
Tituly a ocenění
editovatOd dětství užíval titul svobodného pána (Freiherr von Steininger) udělený jeho otci v roce 1859. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1905 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Od roku 1906 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 86.[16][17] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, vzhledem ke službě v diplomacii získal ocenění i v zahraničí.[18]
Rakousko-Uhersko
editovat- rytířský kříž Řádu sv. Štěpána
- rytířský kříž Leopoldova řádu
- Řád železné koruny I. třídy
- Válečná medaile
- Jubilejní pamětní medaile
- Vojenská záslužná medaile
- Vojenský jubilejní kříž
Zahraničí
editovat- velkokříž Řádu červené orlice s brilianty (Německo)
- Řád pruské koruny (Německo)
- velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
- velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
- Řád sv. Michaela I. třídy (Bavorsko)
- rytíř Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
- Řád Fridrichův (Württembersko)
- rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
- Řád bílého sokola (Sasko)
- Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
- Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
- rytíř Řádu čestné legie (Francie)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, s. 179, 263 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 88 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 152 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 69, 112 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 62 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1887; Vídeň, 1886; s. 71, 113, 157 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 71, 130, 151 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 97, 132 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 131, 153 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Vrchní velení rakousko-uherské armády v roce 1906 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 126, 159 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Karla von Steiningera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 178 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 222 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 86 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 86 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 550 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla von Steiningera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 302 dostupné online