Wikipedie

Kdyně

město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji
Možná hledáte: Gdyně.

Kdyně (německy Neu Gedein) je město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Včetně místních částí tu žije přibližně 5 100[1] obyvatel. Město se nachází na pomezí Švihovské a Všerubské vrchoviny. Jde o třetí největší město v okrese Domažlice.

Kdyně
Pohled ze severu od Podzámčí
Pohled ze severu od Podzámčí
Znak města KdyněVlajka města Kdyně
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecKdyně
Obec s rozšířenou působnostíDomažlice
(správní obvod)
OkresDomažlice
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°23′27″ s. š., 13°2′23″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel5 139 (2024)[1]
Rozloha28,74 km²[2]
Nadmořská výška455 m n. m.
PSČ345 06
Počet domů1 172 (2021)[3]
Počet částí obce10
Počet k. ú.8
Počet ZSJ13
Kontakt
Adresa městského úřaduNáměstí 1
345 06 Kdyně
radnice@kdyne.cz
StarostaOskar Hamrus
Oficiální web: www.kdyne.cz
Kdyně
Kdyně
Další údaje
Kód obce553786
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Písemné prameny se o Kdyni poprvé zmiňují v roce 1369. K roku 1508 se uvádí městečko, šlo však o pozdější Starou Kdyni, která v polovině 16. století vyhořela. K roku 1586 se připomíná dnešní Kdyně, která také patřila pánům z Rýzmberka, od roku 1697 hrabatům ze Stadionu a roku 1840 získala městská práva. V letech 1850–1949 zde sídlil okresní soud.

Koncem 16. století byl městu udělen městský znak a město nabylo práva na týdenní trhy a na dva výroční trhy. Město získalo gotický ráz i když nemělo souvislé hradby, ale pouze dvoje brány na vjezdu do města, které bylo možné uzavřít. Začaly se zde také vybírat cla ze zboží dopravovaného přes zemskou hranici.[4]

Od roku 1624 obyvatelé města nemají být poddaní a (majitelé domů i posluhové) získali nebývale mírnou povinnost pracovat v roce o žních jen na 6 dní a 6 dní jezdit a orat. V té době měla Kdyně již 46 domů. Protože při požáru v roce 1781 shořely doklady s těmito privilegii, pak v roce 1784 tato práva císař obnovil. V roce 1801 si město poprvé zvolilo svého rychtáře a toto pak již bylo trvalým právem. Význam města potvrzuje i přítomnost Francouzů v roce 1805 i návštěva císaře Františka I. v roce 1812. V dubnu 1840 na základě žádosti z roku 1835 byla Kdyně povýšena na město. Po vzniku politického okresu Domažlice se zde nacházel jeden z okresních soudů.

Mezi významná řemesla patřilo tak zvané platýnkářství, tedy šití pytlíků pro mlýny, Od konce 17. století byla Kdyně panstvím rodiny Stadionů. Stala se významným střediskem textilního průmyslu, roku 1678 zde byla založena první textilní manufaktura v Čechách, která v polovině 18. století zaměstnávala 500 pracovníků a na 6000 domácích dělníků a byla tak největším zaměstnavatelem v západních Čechách. V roce 1769 zakoupil tuto manufakturu vídeňský bankéř Jakub Matyaš Schmidt. Na konci 18. století zde bylo 24 mistrů tohoto oboru, 34 tovaryšů a 11 učňů. Město se dále rozrůstalo, v roce 1826 zde bylo 164 domů a 1 428 obyvatel, v roce 1869 pak zde bylo již 224 domů a 1 998 obyvatel. Město se stalo i turisticky atraktivní. Již v roce 1858 zde byl první turistický host. Městu také prospělo postavení nádraží pošumavské železnice v roce 1888.[5]

Dne 5. května 1945 byla Kdyně osvobozena americkou armádou. I když první Jeep se objevil ve městě den předem. Proto se ve Kdyni na Náměstí každý rok koná pietní akt s doprovodným kulturním programem.

Kdyňské strojírny v padesátých až osmdesátých letech 20. století vyráběly textilní stroje. Zdejší zaměstnanec František Šlegl (1921–1979) zde vyvinul vlastní stroj pro šití netkané tapisérie, který si dal pod označením Arachné roku 1967 patentovat[6]. Tapisérie zhotovované touto strojní výrobou se nazývaly aradecor (oproti patentu z brněnské továrny Vlněna (ukončení výroby počátkem devadesátých let 20. století), kde se nazýval artprotis). Po zrušení továrny koncem devadesátých let 20. století, stroj získala výtvarnice Milada Hynková.

První zmínka o škole ve Kdyni pochází ze druhé poloviny 18. století. V současné době se ve Kdyni nachází tři školní budovy. První stojí na Náměstí a pochází z roku 1895. Další stojí v ulici Komenského z roku 1910, ke které byla v roce 1930 přistavěna nová budovy školy. Od té doby nese název Masarykova. A poslední je z roku 2010, je postavena ve stejném areálu jako budova před tím.

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 4 189 4 456 4 266 4 646 5 022 4 856 5 138 4 025 4 193 4 784 4 802 4 369 4 900 5 197 4 999
Počet domů 534 552 547 591 638 686 868 943 901 917 851 974 1 020 1 132 1 172

Městská správa

editovat

Části města

editovat

Od 26. listopadu 1971 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Brnířov (Brnířov se, již bez Podzámčí, opět osamostatnil k 24. listopadu 1990) a od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 také Loučim.[9]

Samotná Kdyně je rozdělena na dva historické celky Starou Kdyni a (Novou) Kdyni. Toto rozdělení vzniklo po vyhoření původní Staré Kdyně a vybudování obce od základů znovu.

Městské symboly

editovat

Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 8. listopadu 2024.[10]

Doprava

editovat

Město stojí u křižovatky silnice I/22 se silnicí II/184. Na jižním okraji města se nachází stanice Kdyně na železniční trati Horažďovice předměstí – Domažlice.

Sport

editovat

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kdyni.

Muzeum příhraničí

editovat

Muzeum[11] sídlí v rekonstruované budově bývalých přádelen. Expozice je zaměřena zejména na historii regionu, textilní průmysl, zemědělství a na česko-bavorské soužití v příhraničí.

Kostel svatého Mikuláše

editovat
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
 
Konkrétní problémy: seznam farářů

Nejstarší zprávy se o kostelu pochází ze druhé poloviny 14. století. Z původní stavby jsou zachovány fragmenty v budově kostela a části kostelní zdi. V 18. století byly provedeny významné stavební úpravy, věž byla zvýšena a opatřena cibulovitou bání, loď prodloužena a stavba rozšířena. Ke kostelu neodmyslitelně patří nedaleko umístěná budova fary.

Kostel svatého Mikuláše byl vždy kostelem farním, filiálním kostelem byl kostel svatého Jiří v Koutě na Šumavě. Po reorganizaci Plzeňské diecéze v roce 2002 se Kdyně stala sloučenou farností, zahrnující i dřívější samostatné farnosti Loučim, Pocinovice a svatá Anna (Tannaberk).

Seznam farářů (od 2. poloviny 19. století):
Jméno Životopisná data Doba působení
P. Karel Adamec
P. Miroslav Kratochvíl * 14. ledna 1948 (Dambořice). Vysvěcen v roce 1983 v Českých Budějovicích. Předchozí působiště: Přeštice, Domažlice. 1. července 1988 – působí dosud – zároveň okrskovým vikářem (vikariát Domažlice)
P. Josef Nedoma * 25. září 1920 (Dolany u Olomouce) – † 1988 (Kdyně). Vysvěcen 1. července 1972. 1. července 1985 – 13. března 1988
P. Mons. Jindřich Suchánek * 7. ledna 1923 (Vyškov) – † 21. ledna 2009 (Mrákov). Vysvěcen 26. června 1949 v Českých Budějovicích. Předchozí působiště: Počátky, Týn nad Vltavou, Myslív a Zavlekov; 1974 – 2009 Mrákov. 1. září 1984 – 30. června 1985 (zastupující v době nemoci P. Bohumila Marouše)
P. Bohumil Marouš * 19. března 1921 (Písek) – † 4. října 1985 (Charitní domov Moravec). Vysvěcen 5. dubna 1945 v Praze. Dřívější působiště: od 1. září 1945 Kadov, Seč; od 1. srpna 1947 svatý Mouřenec, Hartmanice a Dobrá Voda; od 2. září 1949 do 9. května 1960 uvězněn (uranové doly), pak Pozemní stavby Písek; 6. července 1961 – 5. září 1965 znovu uvězněn; do 15. května 1968 Pozemní stavby Písek; od 15. května 1968 Dolní Lukavice, Řenče. 1. května 1974 – 31. srpna 1984
P. Josef Břicháček * 8. listopadu 1928 (Předbořice) – † 10. června 2004 (Stará Boleslav). Vysvěcen 25. června 1967. Další působiště: 1967 – 1969 Pelhřimov, Veselá a Častrov (kaplan), 1969 – 1974 Kdyně, 1974 – 1990 Zavlekov, 1990 – 1999 Svatá Hora, 1999 – 2001 Pelhřimov, od 2001 Lomec. 1. srpna 1969 – 30. dubna 1974
P. Václav Roubal * 25. října 1916 Chudenice, vysvěcen 14. června 1942 1. září 1959 – 31. července 1969
P. Antonín Šmelc † 14. února 1961 Lukavice 1. listopadu 1957 – 31. srpna 1959
P. Štefan Pataki 1. ledna 1953 – 31. října 1957
P. Jan Skala +30. 11. 1952 Kdyně 1. srpna 1928 – 30. listopadu 1952
Mons. Josef Kavale 1. července 1904 – 29. února 1928
Václav Tůma 14. listopadu 1887 – 10. ledna 1904
Antonín Heinz 14. dubna 1864 – 11. června 1887
Vincenc Bauer 8. května 1850 – 9. prosince 1863
Math. Pittner
Vojtěch Schimann

Synagoga

editovat

Nedaleko náměstí je umístěna zachovalá synagoga pocházející z druhé poloviny 19. století. Synagoga ve Kdyni byla vystavěna v novorománském slohu a je jednou z nejzachovalejších staveb svého druhu v Plzeňském kraji. Na základě návrhu Památkového ústavu v Plzni ji prohlásilo Ministerstvo kultury za národní kulturní památku.

Zámeček

editovat

Nedaleko kdyňské fary se nachází budova Zámečku (takto nazýván od roku 1796), historické budovy postavené na místě bývalého panského dvora majitelů Rýzmberského panství. Od druhé poloviny 17. století se v budově střídali úředníci a statkáři. V roce 1903 byl objekt zakoupen Čeňkem Rendlem a přebudován na pension. V současné době je v budově umístěno pohostinství stejného jména.

Další památky města a v okolí

editovat

Na náměstí se nachází radnice z 19. století a secesní budova školy z roku 1893. V okolí Kdyně se nacházejí zříceniny hradů Rýzmberk a Nový Herštejn a zaniklý hrad Příkopy, nad Kdyní pak stojí rozhledna Koráb z osmdesátých let 20. století

Galerie

editovat
  •  
    Synagoga
  •  
    Autokemp Hájovna
  •  
    Rozhledna Koráb
  •  
    Pohled přes Starou Kdyni
  •  
    Všerubský průsmyk
  •  
    Kdyňské panorama
  •  
    Domov důchodců
  •  
    Pohled od Rýzmberku
  •  
    Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Kdyni

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kdyně na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Muzeum Příhraničí - Oficiální stránky města Kdyně. www.kdyne.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Historie města Kdyně - Oficiální stránky města Kdyně. www.kdyne.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ [1]
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 37, 438, 303. 
  10. ↑ Udělené symboly – Kdyně [online]. 2024-11-08 [cit. 2024-11-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ Muzeum Příhraničí - Oficiální stránky města Kdyně. www.kdyne.cz [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • WENINGER, Václav. Kdyně. Kdyně: Konweg, 1998. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kdyně&oldid=24515791“
  NODES
Idea 1
idea 1