Wikipedie

Klášter Hradisko

klášter v Česku
Tento článek je o olomouckém klášteru. O tamní městské části pojednává článek Klášterní Hradisko.

Klášter Hradisko je bývalý premonstrátský klášter v Olomouci. V literatuře se vyskytuje i pod názvem Klášterní Hradisko nebo Hradiště. V současnosti je areál využíván jako vojenská nemocnice.

Klášter Hradisko
Pohled na klášter Hradisko od jihozápadu
Pohled na klášter Hradisko od jihozápadu
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajOlomoucký
MístoKlášterní Hradisko
UliceSušilovo nám.
Souřadnice49°36′21″ s. š., 17°15′54″ v. d.
Map
Základní informace
ŘádŘád premonstrátských řeholních kanovníků (premonstráti)
ZakladatelOta I. Olomoucký
Založení3. února 1078
Zrušení18. srpna 1784
Odkazy
Kód památky30199/8-1746 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1995 je klášter Hradisko podle nařízení vlády zařazen mezi národní kulturní památky.[1]

Historie

editovat
 
Klášter Hradisko – vstupní brána

Severně od olomouckého hradu, na protějším levém břehu řeky Moravy, leží nízký skalnatý pahorek pojmenovaný Hradisko. Podle jedné z olomouckých pověstí zde v roce 1030 vybudoval hrad český kníže Břetislav poté, co unesl Jitku ze svinibrodského kláštera. O rané kolonizaci kopce svědčí i archeologické nálezy opuštěných hradišť v okolí kláštera. Kolem kláštera jsou také dodnes patrné zbytku valů. V roce 1077 dorazila na Hradisko na pozvání olomouckého údělníka Oty I. Olomouckého a jeho manželky Eufémie benediktinská kolonie, aby zde vybudovala klášter „na počest Spasitele a svatého prvomučedníka Štěpána“. Už po několika měsících vysvětil 3. února 1078 olomoucký biskup Jan na místě klášterní oratoř. Stalo se tak za přítomnosti obou fundátorů, ale i českého knížete pozdějšího prvního českého krále Vratislava II., břevnovského opata Meinharda a sázavského opata. Prvním opatem nového kláštera se stal mnich Jan. Podle barokní tradice přišel Jan i se svými spolubratry z břevnovského kláštera. První řeholníci mohli ale pocházet i z Uher.[pozn. 1] V den vysvěcení kláštera nechal Ota vystavit zakládací listinu, ve které potvrdil obdarování kláštera.[4] O dva dny později byla sepsána listina knížete Vratislava II., který donaci svého mladšího bratra potvrdil a rozšířil majetek kláštera o ves Uhersko v Čechách a troje popluží s oráči a deset koní.[5] Jedná se o první dvě donační privilegia v českých dějinách[6] a spolu s listinou pro staroboleslavský kostel jsou považovány za nejstarší listiny vydané v Česku.[7]

Výrazným mezníkem se v dějinách hradišťského kláštera stala druhá polovina čtyřicátých let 12. století, kdy byli benediktini z Olomouce vyhnáni (uchýlili se do opatovického kláštera) a na jejich místo uveden řád premonstrátů. Tato změna snad souvisela s vizitací legáta Guida v roce 1143 a šířeji s tehdejším trendem, kdy se premonstráti stali oporou církevní reformy a papežství, a proto jejich nástup v českých zemích provázela nevraživost vůči benediktinům. Též je uváděno, že premonstráti jsou zde až od roku 1150. Při jejich působení se klášter stal významnou institucí na Moravě.[8]

Během mongolského vpádu v roce 1241 klášter podle tradice vyhořel a pravděpodobně byl poškozen i v roce 1253 během uherského vpádu krále Bély IV. Poté ale následovala rychlá obnova, takže už v roce 1257 za opata Roberta byl vysvěcen kostel se šesti kaplemi.[9] K dalšímu vpádu došlo roku 1429, kdy klášter napadli husité. V červnu 1432 se vrátili (táborská vojska) a klášter kromě kostela sv. Štěpána vypálili. Následovalo rozboření olomouckými měšťany. Až později došlo k obnově kláštera, a to i s přispěním krále Jiřího z Poděbrad. Další pohromou bylo obsazení Olomouce švédskými vojsky 1642 a rozboření kláštera. Nejcennější knihy byly odvezeny do Švédska jako válečná kořist.

 
Pohled na klášter v roce 1845

Na přelomu 17. a 18. století klášter získal barokní vzhled, nicméně dne 18. srpna 1784 byl zrušen. V té době v klášteře žilo více než 70 bratří, kteří se z většiny věnovali duchovní správě. Jmění kláštera bylo vyčísleno na 1 913 339 zlatých.[10] Po zrušení kláštera byl v jeho budovách zřízen moravský generální seminář pro výchovu kněží.[11] Vicerektorem semináře byl v červenci 1787 jmenován Josef Dobrovský a v srpnu 1789 se stal rektorem semináře.[12] Po smrti císaře Josefa II. byl seminář zrušen a bývalý klášter byl předán armádě. Ta zde zřídila nejdříve fortifikační skladiště a v během napoleonských válek v roce 1800 francouzský zajatecký tábor. V roce 1802 byla v klášteře zřízena vojenská nemocnice. V této souvislosti nejvýznamnějším zásahem do interiéru bylo zrušení konventního chrámu, který byl rozdělen na více místností. [13] Z ostatních kaplí byla ponechána jen kaple sv. Štěpána, která byla přeměněna na kostel a zůstala v církevní správě. V nemocnici v letech 1923–1930 působil jako přednosta oddělení spisovatel Jaroslav Durych, který v této době napsal například knihu Bloudění.[11] Od roku 1925 Durych také vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice.[14]

Od druhé poloviny 50. let 20. století byly postupně restaurovány interiéry a jejich umělecká výzdoba. Rekonstrukce a obnova fasády Klášterního Hradiska započala v devadesátých letech 20. století. Postupnou revitalizací a úpravou prošly počátkem 21. století i klášterní zahrady. Ve vyhrazené dny je památka přístupná veřejnosti.

V kostele sv. Štěpána při Klášterním Hradisku došlo v roce 2017 k významnému objevu dvoudílné ostatkové schrány několika významných středověkých osobností Olomouce – především údělných olomouckých přemyslovských knížat Oty I. , Oty III. a jejich manželek, kteří byli mimo jiné zakladateli kláštera Hradisko. [15]

Návštěvnost kláštera[16]
Rok Počet návštěvníků
2015 852
2016 712
2017 925

Popis

editovat
 
Pohled od jihozápadu

Rozsáhlý komplex zaujímá plochu více než jednoho hektaru. Architektonický návrh vytvořil Giovanni Pietro Tencalla. [13] Tento barokní klášter má téměř čtvercový půdorys 100 × 115 m, čtyři křídla a čtyři nárožní věže a byl postaven na základech starého kláštera, který pravděpodobně zažil již první náznaky vzniku města Olomouce. Vnitřní příčné křídlo dělí areál na dvě části – konvent a prelaturu.

Hlavní vstup do areálu vede po mostě s balustrádovým zábradlím k rizalitu se třemi portály. V trojlodní vstupní hale jsou v nikách bočních zdí alegorické figury čtyř ročních období od Jiřího Antonína Heinze (1731). V západní stěně je osazen základní kámen z roku 1686.[13] Na nádvoří je Saturnova kašna.

Zatímco severní část kláštera (kostel, věž, konvent) byla vybudovaná ještě v duchu italského manýrismu, budova prelatury je již vrcholně barokní. Plány prelatury přepracoval pravděpodobně Domenico Martinelli a prelatura byla postavena v letech 1726–1736. V patře prelatury se z horní haly s bohatou výzdobou, jejímž základním tématem jsou ctnosti svatého Norberta, vstupuje do slavnostního sálu. Klenbu pokrývá malba Zázračné nasycení pěti tisíců od Paula Trogera (1731), autorem iluzivní architektonické části je Antonio Tassi. Sousoší a reliéfy ve slavnostním sále vytvořil Josef Winterhalder starší (1731–1732):[13]

V dalších místnostech v 1. patře (kaple, pokoje opatství) jsou nástěnné malby Jana Kryštofa Handkeho (1736–1739), štukovou výzdobu vytvořili Antonio Ricca a Baltazar Fontana (1692–1693). Císařský pokoj v nárožní věži je zaklenut kupolí, malbu na klenbě se scénou Proměnění na hoře Tábor provedl Daniel Gran (1739), stěny vyzdobil František Josef Wiedon.

V 1. poschodí příčného křídla se nachází rozlehlý sál knihovny, vyzdobený podle ideového návrhu příslušníka premonstrátské kanonie Hradisko a řádového malíře Dionýsia Strausse. Realizací byli pověřeni Baltazar Fontana (štuky,) a Innocenzo Monti (malby) (1702–1704). Sál je opatřen nepravou zrcadlovou klenbou vytvořenou dřevěnou konstrukcí.

Z východního křídla kláštera vede spojovací chodba do kostela svatého Štěpána (původní prelátská kaple). Nástropní malbu v kupoli s tématem korunování Panny Marie provedl Karl Schmied roku 1891. Autory obrazů jsou Jan Kryštof Handke (1736) na hlavním a Karel František Josef Haringer (1733) na bočních, sochy vytvořil Josef Winterhalder st., příp. Jan Michal Scherhauf (1733–1734), mramorářské práce provedl Jan Hagenmüller. [13]

Komplex kláštera dotvářejí jeho zahrady. Konventní zahradu, ležící severně od kláštera, ohraničují po obvodu zdi a drobné stavby (prádelna, dílny, márnice, trafostanice). Na severu tvoří hranici rozsáhlý objekt letního refektáře. Zahrada u kostela sv. Štěpána vznikla na přelomu 19. a 20. století a pravděpodobně souvisí s výstavbou dnešního pavilonu psychiatrie. V nově upravené zahradě byly instalovány dvě kašny od sochaře Romana Wenzela. Stará opatská zahrada leží jihovýchodně od klášterní budovy a navazuje na bývalý hospodářský dvůr, čtyřkřídlou přízemní budovu s uzavřeným nádvořím.[17] V objektu je léčebna pro válečné veterány. [18]

Seznam opatů

editovat

Opati benediktinského kláštera (1078–1150)

editovat
  • 1078–1081 Jan
  • 1081–1116 Bermar
  • 1116–1127 Paulinus
  • 1138–1144 Deocarus

Opati premonstrátského kláštera (1150–1784)

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam opatů premonstrátského kláštera v Hradisku u Olomouce.

Galerie

editovat
  •  
    Saturnova kašna na nádvoří
  •  
    Knihovna
  •  
    Lustr
  •  
    Předsálí hlavního sálu se sochami Josefa Winterhaldera st.
  •  
    Stropní výzdoba od Jan M. Fissé v bývalé sakristii
  •  
    Místnost bývalé sakristie
  •  
    Oltář sv. Augustina od Baltazara Fontany v prostoru bývalého kostela
  •  
    Věž
  •  
    pohled na bývalý hospodářský dvůr

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Pro uherský původ mnichů by mohla svědčit dikce zakládacího privilegia, které napodobuje zakládací listinu Kláštera Szad z roku 1067 a také uherský původ fundátorky kněžny Eufémie.[2] S uherským původem Eufémie pravděpodobně souviselo i v Česku nezvyklé zasvěcení kláštera svatému Štěpánovi.[3]

Reference

editovat
  1. ↑ Nařízení vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995, o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
  2. ↑ BISTŘICKÝ, Jan. Zakládací listiny kláštera Hradiskou Olomouce a počátky české panovnické listiny. Vlastivědný věstník moravský. 1993, roč. 45, s. 131–136. ISSN 0323-2581. 
  3. ↑ KRZEMIEŃSKA, Barbara. Olomoučtí Přemyslovci a Rurikovci. Časopis Matice moravské. 1987, roč. 106, s. 259–267. ISSN 0323-052X. 
  4. ↑ ZAVORAL, Prokop. K zakládací listině hradišťského kláštera z roku 1078. Československý časopis historický. 1968, roč. 16, s. 275–283. ISSN 0045-6187. 
  5. ↑ Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Příprava vydání Gustav Friedrich. Svazek I. Praha: [s.n.], 1904–1907. S. 85–87, č. 80. (latinsky) 
  6. ↑ WIHODA, Martin. Benediktinská kapitola v dějinách kláštera Hradisko u Olomouce. In: JAN, Libor; OBŠUSTA, Petr. Ve stopách sv. Benedikta : sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích Koruny české konané ve dnech 24.–25. května 2001 v Třebíči. Brno: Matice moravská, 2002. Dále jen Benediktinská kapitola v dějinách kláštera Hradisko u Olomouce. ISBN 80-86488-09-8. S. 33–35.
  7. ↑ FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. S. 513. Dále jen Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 
  8. ↑ HOLÁSEK, Břetislav; FIFKOVÁ, Renáta. Osobnosti Olomouckého kraje. 1. vyd. Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, 2016. 414 s. ISBN 9788085037777, ISBN 8085037777. OCLC 965749064 S. 36. 
  9. ↑ Encyklopedie moravských a slezských klášterů, s. 518.
  10. ↑ Encyklopedie moravských a slezských klášterů, s. 516.
  11. ↑ a b POTMĚŠIL, Jaroslav. Klášter Hradisko : populární průvodce po současném Hradisku u Olomouce. Praha: SSŘ FMO, 1992. 48 s. ISBN 80-85469-24-3. S. 9. Dále jen Klášter Hradisko. 
  12. ↑ FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 561. 
  13. ↑ a b c d e SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 349–369. 
  14. ↑ Klášter Hradisko, s. 40.
  15. ↑ Ostatky z Olomouce patří přemyslovským knížatům, potvrdili archeologové | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 49. Dostupné v archivu. 
  17. ↑ premonstrátský klášter Hradisko - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. 
  18. ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Armáda otevřela léčebnu pro válečné veterány. iDNES.cz [online]. 2008-02-13 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BLINKA, František. Z historie kláštera Hradiska : vyprávění o klášteru Hradisko, jeho opatech a době, ve které žili. Olomouc: Danal, 2004. 104 s. ISBN 80-85973-39-1. 
  • Burian, V.: Přehled literatury o klášteru Hradisko. In Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1978, s. 6–35.
  • Čižmář, Z. – Kohoutek, J.: Předběžná zpráva o výzkumu kláštera Hradisko v Olomouci v roce 1996. In Archaeologia Historica, 1998, s. 335–352.
  • Doležal, J.: K etnické struktuře středověké kolonizace Drahanské vrchoviny. In Archaeologia Historica 18, 2003, s. 123–173.
  • ELBEL, Petr. Hospodářské zázemí kláštera Hradiště u Olomouce v 11. a 12. století. In: JAN, Libor; OBŠUSTA, Petr. Ve stopách sv. Benedikta : sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích Koruny české konané ve dnech 24.–25. května 2001 v Třebíči. Brno: Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-09-8. S. 29–38.
  • FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. 
  • KOHOUTEK, Jiří. Výzkum benediktýnského kláštera Hradisko u Olomouce. In: JAN, Libor; OBŠUSTA, Petr. Ve stopách sv. Benedikta : sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích Koruny české konané ve dnech 24.–25. května 2001 v Třebíči. Brno: Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-09-8. S. 211–217.
  • MLČÁK, Leoš. Olomouc : Klášterní Hradisko : bývalá premonstrátská kanonie. Uherské Hradiště: Historická společnost Starý Velehrad, 2011. 57 s. ISBN 978-80-86157-34-4. 
  • POTMĚŠIL, Jaroslav. Klášter Hradisko : populární průvodce po současném Hradisku u Olomouce. Praha: SSŘ FMO, 1992. 48 s. ISBN 80-85469-24-3. 
  • PRUCEK, Josef. Šest kapitol z dějin kláštera Hradiska. Olomouc: Danal, 1999. 88 s. 
  • SUCHÁNEK, Pavel. K větší cti a slávě : umění a mecenát opatů kláštera Hradisko v 18. století. Brno: Barrister & Principal ; Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění, 2007. 374 s. ISBN 978-80-87029-11-4. 
  • VODIČKOVÁ, Zdenka. Národní kulturní památka Klášterní Hradisko, Vojenská nemocnice Olomouc. Olomouc: Obecně prospěšná společnost pro památkovou ochranu Hradiska, 2004. 56 s. 
  • WIHODA, Martin. Benediktinská kapitola v dějinách kláštera Hradisko u Olomouce. In: JAN, Libor; OBŠUSTA, Petr. Ve stopách sv. Benedikta : sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích Koruny české konané ve dnech 24.–25. května 2001 v Třebíči. Brno: Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-09-8. S. 29–38.
  • WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. 
  • ZAVORAL, Prokop. K zakládací listině hradišťského kláštera z roku 1078. Československý časopis historický. 1968, roč. 16, s. 275–283. ISSN 0045-6187. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klášter_Hradisko&oldid=24275306“
  NODES
Idea 1
idea 1