Korenica

Korenica, též Charenza, Karentia či Karenz, později také Gharense, bylo středověké sakrální hradiště západoslovanského kmene Ránů na ostrově Rujána v Baltském moři. Zároveň bylo administrativním centrem Knížectví Rujána a jedním ze sídel knížete. Bádání 19. stol. jej ztotožňovalo s lokalitou Garz; současné výzkumy ho umisťují do hradiska poblíž Venzu (Venzer Burgwall).

Pozůstatky Korenice nedaleko Venzu na Rujáně

Název

Jméno Charenza (Karentia, Karenz) je odvozeno od starého osobního jména Chareta, nebo od ránského výrazu pro „kořen“ Koreta. V původním tvaru se jmenovalo Korenica.

Chrámy

Hradiště bylo obklopeno bažinou a vedla do něj jediná cesta. Po Arkoně na Wittově s chrámem Svantovíta bylo druhým nejvýznamnějším posvátným místem Ránů. Na místě směli být přítomni kněží tří svatyň, zasvěcených Rujevítovi, Porevítovi a Porenutovi. V každém z těchto chrámů se tyčila mohutná socha božstva zhotovená z dubového dřeva, barevně a zlatem ozdobená. Rujevít (Rugievít) měl jednu hlavu se sedmi tvářemi, sedm mečů po boku do jednoho pasu zavěšených a osmý tasený v pravici. Když ji chtěl dánský biskup Absalon z Roskilde zničit, nemohl sekerou dosáhnout ani její brady. Porevít měl pět hlav a byl bez zbroje. Porenut měl čtyři tváře a pátou na prsou, levicí se dotýkal jejího čela, pravicí brady. Srovnávacím rozborem se dá odvodit, že šlo patrně o tři božské bratry-bojovníky, syny boha hromu a blesku Peruna. Jelikož Arkona byla sídlem ránského velekněze, který požíval v zemi stejnou úctu jako kníže, hlavním městem byla Korenica. V době nebezpečí hradiště fungovalo také jako útočiště pro lid z okolí.

Dánská invaze

V roce 1168 dánský král Valdemar I. spolu s arcibiskupem Absalonem z Roskilde podnikl křížovou výpravu proti svým slovanským sousedům a po dobytí Arkony přinutil obyvatelstvo přijmout křesťanství. Korenica se poddala o několik dní později po vyjednávání s ránskými knížaty Tetislavem a Jaromarem I. Chrámy byly zničeny a knížata přijala dánskou svrchovanost. V roce 1180 bylo administrativní centrum Knížectví Rujána přesunuto do Rugardu (dnes součást Bergenu auf Rügen, jen několik kilometrů na jihovýchod).

Prameny

Listina z roku 1234, kterou rujánský kníže uděluje lübecké městské právo Stralsundu byla sepsána a zpečetěna v Korenici

Ve 12. stol. byla Korenica připomínána v kronikách Saxona Grammatika a Helmolda z Bosau.

Poslední záznamy jsou z počátku 13. stol. Když dánský král poskytl peníze na postavení 12 nových kostelů na Rujáně, jeden z nich byla capelle nostre in Charenz, ke které v roce 1232 patřila vesnice Gagern (obec Kluis) jako léno. V roce 1234, když rujánský kníže Vislav I. udělil Stralsundu lübecké městské právo, byla listina zpečetěna v Korenici. Poslední zpráva pochází z roku 1237. Ve 14. stol. je Gharense připomínáno jako součást farnosti Gingst.

Umístění

Starší bádání v 19. stol. umístilo Korenici do lokality Garz (Burgwall Garz, 54°18′51″N 13°20′50″E). Zdejší hradiště s impozantními valy patří k nejlépe zachovaným v Německu. Jeho původní název byl Gardec (v pobaltské slovanštině totéž co „Hradec“) a po roce 1300 zde byla rezidence knížete Vislava III. Současný výzkum ztotožňuje Korenici s hradištěm Venz (Venzer Burgwall, obec Trent, 54°30′7″N 13°19′0″E) na místě zvaném Gharense, které také více odpovídá údajům uvedeným v Gesta Danorum nebo u Saxona Grammatika.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Korenica na Wikimedia Commons