Kosmova kronika

Kosmova kronika (latinsky Chronica Boemorum, v přesném překladu Kronika Čechů) je nejstarší česká kronika, tj. kronika týkající se dějin Čechů. Původní text byl napsán latinsky a jeho autorem byl Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly. Kroniku sepsal pravděpodobně v letech 1119 až 1125.

Kosmova kronika
Budyšínský rukopis Chronica Boemorum, 1. třetina 13. století.
Autor	Kosmas
Původní název	Chronica Boemorum
Překladatel	Karel Hrdina a Marie Bláhová
Země	České knížectví
Jazyk	latina
Žánr	kronika, historie
Datum vydání	1119–1125
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kronika stojí na úplném počátku české historiografie a je obecně považována za jedno z nejvýznamnějších literárních děl, které v českých zemích ve středověku vzniklo. Zároveň je to jeden z nejdůležitějších historických pramenů pro poznání českého raného středověku. Vliv Kosmovy kroniky na poznání českého raného středověku je natolik zásadní, že se někteří historikové pokoušejí vytvořit i tzv. nekosmovské pojetí českých dějin, tj. na základě jiných pramenů zjistit, co se do historiografie dostalo jako Kosmova invence či jeho specifický náhled na svou současnost.

Kontext soudobého evropského písemnictví a ideologický záměr

Kosmas, autor. Vyobrazení lipského rukopisu kroniky.

Kosmova kronika patří do okruhu středověkých kronik, které ve svém pojetí reflektovaly vznik středověkých národů a států (obvykle označované jako národní kroniky). Tyto kroniky obvykle obsahovaly nejen popis dějin těchto stabilizujících se etnik vytvářejících institucionalizované státní útvary, ale také i jakýsi politický program s nimi spojený. Většina těchto děl se snaží v dějinách najít počátky a také i ospravedlnění současného politického stavu, který je rozhodující měrou formován postavou knížete (krále) a velmožskou politickou reprezentací. Proto se nejedná o dílo jen zaznamenávající faktografickým způsobem dějiny, ale podstatnou složku práce tvoří i ideologický záměr, v Kosmově případě především snaha ospravedlnit nárok Čechů na české území, vysvětlit vznik instituce knížete a vymezit důležitou roli, jakou v politice hraje velmožská vrstva. Kosmas tak formuloval v podstatě patriotickou představu fungování státu. Vedle postavy knížete jsou to čeští velmožové, česká raná šlechta, která má být oporou české státnosti v době Kosmovy současnosti, kdy se na knížecím trůně v rychlém sledu střídala přemyslovská knížata a tohoto vnitropolitického oslabení využívali římští císaři, k zásahům do českých záležitostí.

Čtenářská obec kroniky

S tím souvisí i poměrně omezená čtenářská obec, které je kronika určena. Vedle vzdělaného kléru se jedná především o velmožskou elitu, která spolutvořila politické dějiny přemyslovského státu. Nedá se předpokládat, že by tito Čechové uměli číst, spíše se v literatuře naznačuje, že měli patřit k posluchačům Kosmovy kroniky. Jako důkaz vlivu Kosmova díla na soudobé politické myšlení se uvádí výzdoba znojemské rotundy sv. Kateřiny, která vznikla z podnětu údělného knížete Konráda II. jen krátce po vzniku kroniky a kde je zobrazena přemyslovská pověst přesně v intencích Kosmova vyprávění.

Literární styl

Kosmovo dílo nelze čistě stylově považovat za kroniku. Jedná se spíše o hybrid mezi kronikou a historií. Autor zachoval chronologické řazení podle let, nicméně u určitých událostí spíše mladšího data se rozepisuje do dlouhých vyprávění, která rozsahem i stylem přesahují styl kroniky.

Literární a stylistické vzory

Kosmas dosáhl především v Lutychu vysokého stupně vzdělání a byl obeznámen s předními literárními díly své doby.

Jako hlavní stylistický vzor mu posloužilo dílo Reginona z Prümu, z kterého přebíral (jak bylo ve středověku obecným zvykem) celé obraty, resp. i věty. Vedle Reginona použil pro některé pasáže jako předlohu Vita Lamberti z 10. století, který napsal lutyšský biskup Štěpán. Vedle toho je z díla zřejmé, že Kosmas znal i antické autory (Horatius, Ovidius, Vergilius, Sallustius) i když není jisté, jestli je opravdu četl či spíše užíval ve středověkém písemnictví kolující citáty, komentáře nebo obraty z děl těchto autorů.

V přibližně stejné době (konkrétně v letech 1112–1116) vznikla také první Polská kronika Cronicae et gesta ducum sive principum Polonorum, nazývaná polsky Kronika polska, a také psaná latinou, od neznámého autora z dvora mazovských Piastů, zvaného Gallus Anonymus.

Obsah kroniky

Kronika je rozdělena do tří knih; začíná stavbou babylonské věže a původem Čechů a chronologicky postupuje až do Kosmovy současnosti.

Kniha první

První kniha je faktograficky značně vágní a nepřesná, přesto z ideologického hlediska zásadní. Obsahuje vysvětlení původu českého národa při stavbě babylónské věže a jeho příchod do Čech. Je zde zdůrazněno, že se jednalo o krajinu neosídlenou a z tohoto hlediska vychází nároky Čechů na její nezpochybnitelné vlastnictví. Nevědomý lid žijící v těchto zlatých starých časech začal hromadit majetek a pro rozsouzení sporů, které kvůli majetku vznikly, potřeboval soudce. Soudcem se stal jeden z předáků Krok a později i jeho dcera Libuše. Ovšem s jejím postavením nebyli spokojeni a proto si vyžádali o určení knížete, který by je pevněji spoutal pod svou mocí. Jednou byl-li kníže nastolen, nemohli jej znovu sesadit a Češi se tak dobrovolně připravili o vlastní svobodu a zároveň odtud pramenilo právo přemyslovských knížat na věčnou a nezpochybnitelnou vládu nad Čechy. Vedle tohoto popisu vzniku knížecí vlády je zde popsáno, jak došlo k vytvoření poddaného postavení ženy vůči muži.

První kniha končí smrtí knížete Jaromíra v roce 1035 a obsahuje tak i přijetí křesťanství za knížete Bořivoje, stručné nastínění života dvou předních světců sv. Václava a sv. Vojtěcha, a především vlády jednoho z Kosmových panovnických vzorů Boleslava II., jemuž mylně přisuzuje zásadní podíl na vytvoření přemyslovského státu.

Kniha druhá

Kniha druhá líčí vývoj českého státu od roku 1038 do smrti krále Vratislava II. v roce 1092, respektive tedy od nástupu Břetislava I. na knížecí trůn. Břetislav I. patří v Kosmově kronice k ideálním panovníkům. Po období rychlých změn na knížecím stolci a politické nestabilitě, znamená pro Kosmu období Břetislavovy vlády další vzepětí české státnosti, jejíž vrchol spatřuje v Břetislavově polské výpravě, kde byl v Hnězdně vyhlášen nad hrobem sv. Vojtěcha Břetislavův christianizační program, který systémově měnil situaci v českém státě. Ve vztahu ke králi Vratislavovi II. hrál rozhodující úlohu spor mezi knížetem a jeho bratrem, pražským biskupem Jaromírem, na jehož straně i přes některé výhrady vůči jeho osobě, Kosmas stál.

Kniha třetí

I v této knize představuje Kosmas ideál panovníka, tentokrát je jím syn Vratislava Břetislav II. Tato kniha je nejpřesnější, protože obsahuje dobu, kdy Kosmas žil. Poslední kniha končí smrtí knížete Vladislava I. v roce 1125. Tato kniha není dokončena kvůli Kosmově smrti. Kosmas měl i své pokračovatele např. Kanovník vyšehradský nebo Mnich sázavský. Ti ovšem nedosáhli takových uměleckých kvalit jako Kosmas.

Nejvýznamnější rukopisy

Schéma filiace jednotlivých rukopisů podle Bertolda Bretholze

Původní rukopis Kosmovy kroniky se nedochoval a dnes je známo celkem 15 rukopisů. Dlouho byl nejstarším známým rukopisem tzv. Lipský (A2a) z konce 12. století, který byl po druhé světové válce dlouho nezvěstný. Jen o něco mladší z přelomu 12. a 13. století je rukopis Budyšínský (A1), dnes uložený v Národním muzeu v Praze. V této době vznikly ještě rukopisy Drážďanský (A3a) a Štrasburský (A4, dnes zničený). Ostatní jsou buď z 13. století (Vídeňský, A3b), Ďáblova bible nebo podstatně mladší.

Vydání a překlady

Poprvé byla Kosmova kronika vydána tiskem roku 1602. Další vydání připravili až F. M. Pelcl a J. Dobrovský v prvním svazku Scriptores rerum bohemicarum roku 1783. Další vydání následovala roku 1851 v Monumenta Germaniae Historica (MGH) od R. Köpkeho a 1874 v Pramenech dějin českých od J. Emlera. A konečně vydání vycházející ze srovnání všech známých rukopisů připravil B. Bretholz a vydal v MGH roku 1923.

Český překlad kroniky připojil k Emlerovu vydání (1874) V. V. Tomek. Svůj překlad Kosmovy kroniky vydal Karel Hrdina původně roku 1929 v Melantrichu v bibliofilském tisku, přepracované vydání pak kvůli cenzuře mohlo vyjít až po válce roku 1947 ve stejném nakladatelství. Později Hrdinův překlad pro další vydání upravovala a modernizovala Marie Bláhová.

Názvy českých vydání

• V 19. století byla kronika vydávána v překladu V. V. Tomka pod názvem Kosmův letopis český, případně dle staršího pravopisu Kosmůw letopis český (nadání Františka Palackého, 1882)
• Překlad Karla Hrdiny s názvem Kosmova kronika česká vychází od roku 1929 (Melantrich Praha), později s úpravami Marie Bláhové; naposledy (stav k roku 2021) v Československém spisovateli roku 2012.

V běžné češtině je často užíván i zkrácený název Kosmova kronika.

Pokračovatelé Kosmovi a další vliv kroniky

Kosmova kronika se stala známou již brzy po svém vzniku, byla často opisována a stala se předlohou pro další pokusy zpracovat české dějiny po roce 1125. Těmto kronikářům, kteří na Kosmovu kroniku navázali, se říká pokračovatelé Kosmovi a patří sem Kanovník vyšehradský, Mnich sázavský nebo Vincentius a Jarloch. Vedle toho jako svůj zdroj kroniku používala většina pozdějších středověkých kronikářů (výrazně např. Dalimil, Přibík Pulkava z Radenína) nebo i kronika Václava Hájka z Libočan.

Odkazy

Literatura

• KOSMAS. Kosmův letopis český s pokračovateli. Příprava vydání Josef Emler; překlad Václav Vladivoj Tomek. Praha: Museum království Českého, 1874. 570 s. Dostupné online. 
• KOSMAS. Kronika Čechů. Překlad Přeložili Karel Hrdina, Marie Bláhová, Magdalena Moravová. 8. vyd. Praha: Argo, 2011. 285 s. ISBN 978-80-257-0465-3. Předmluvu napsal Martin Wihoda, dostupné online. 
• BLÁHOVÁ, Marie; HRDINA, Karel. Kosmova kronika česká. Praha: Paseka, 2005. 301 s. ISBN 80-7185-515-4. 
• KRÁLÍK, Oldřich. Kosmova kronika a předchozí tradice. Praha: Vyšehrad, 1976. 269 s. 
• SLÁMA, Jiří. Kosmovy záměrné omyly. In: Jan Klápště; Eva Plešková; Josef Žemlička. Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-647-8. S. 261–267.
• TŘEŠTÍK, Dušan. Kosmas. Praha: Svobodné slovo, 1966. 210 s. 
• TŘEŠTÍK, Dušan. Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení. Praha: Academia, 1968. 251 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kosmova kronika na Wikimedia Commons
• Digitalizovaná vydání díla Kosmova kronika česká v České digitální knihovně
• Budyšínský rukopis Kosmovy Kroniky Čechů na Manuscriptorium
• Kritická edice Kosmovy kroniky z r. 1923, ed. Bertold Bretholz (latinský text kroniky s německým komentářem v MGH NS) – jiná verse
• Kosmova kronika česká - úvod k proboštu Šebířovi a osm kapitol z první knihy Archivováno 2. 9. 2008 na Wayback Machine.
• Kosmůw Letopis český s pokračowáními kanowníka Wyšehradského a mnicha Sázawského
• http://www.rozhlas.cz/ctenarskydenik/dila/_zprava/kronika-ceska-kosmas--943183

Autoritní data	Biblio: c8486e63-6b6f-4b1e-81a3-1d024d891261 BNF: cb16197460p (data) GND: 4369791-4 LCCN: n2018006074 NLI: 987007581176205171 PLWABN: 9810677074705606 SUDOC: 19007261X VIAF: 179389069

Portály: Literatura | Středověk