Lennart Meri
Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn – 14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 1992–2001 estonským prezidentem.
| Lennart Meri | |
|---|---|
 Lennart Meri (1999) | |
| 2. Prezident Estonska | |
| Ve funkci: 6. října 1992 – 8. října 2001 | |
| Předseda vlády | Mart Laar Andres Tarand Tiit Vähi Mart Siimann |
| Nástupce | Arnold Rüütel |
| Ministr zahraničních věcí Estonska | |
| Ve funkci: duben 1990 – březen 1992 | |
| Předseda vlády | Edgar Savisaar Tiit Vähi |
| Předchůdce | Olev Olesk (v exilu) |
| Nástupce | Jaan Manitski |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nezávislý politik |
| Rodné jméno | Lennart-Georg Meri |
| Narození | 29. března 1929 Tallinn |
| Úmrtí | 14. března 2006 (ve věku 76 let) Tallinn,  Estonsko |
| Příčina úmrtí | rakovina mozku |
| Místo pohřbení | Metsakalmistu |
| Choť | Helle Meri |
| Rodiče | Georg Meri |
| Děti | Mart Meri |
| Příbuzní | Hindrek Meri (sourozenec) |
| Alma mater | Tartuská univerzita Lyceum Jansona de Sailly Jakob Westholm Gymnasium |
| Profese | filmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik, historik a filolog |
| Ocenění | zasloužilý spisovatel Estonské SSR (1979) rytíř Řádu slona (1994) Řád aztéckého orla (1995) Knight of the Seraphim (1995) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1995) … více na Wikidatech |
| Commons | Lennart Meri |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dětství a studia
editovatLennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.
Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.
Profesní život
editovatPolitičtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.
Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.
Politická kariéra
editovatPo prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.
Osobní život
editovatLennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.
Vyznamenání
editovat
rytíř Řádu slona, Dánsko, 12. dubna 1994
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže, Finsko, 1995
velkokříž Řádu aztéckého orla, Mexiko, 1995
rytíř Řádu Serafínů, Švédsko, 6. září 1995
řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie, Estonsko, 10. září 1995[1]
velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd, Lotyšsko, 1996
velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky, Maďarsko, 1997
rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku, Itálie, 22. května 1997[2]
velkokříž Řádu Vitolda Velikého, Litva, 19. srpna 1997[3]
velkokříž Řádu islandského sokola, Island, 1998
rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa, Norsko, 1998
Řád bílé orlice, Polsko, 27. dubna 1998[4]
velkokříž Řádu Spasitele, Řecko, 1999
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 2000
velkokříž Řádu čestné legie, Francie, 2001
velkokříž Národního řádu za zásluhy, Malta, 26. dubna 2001[5]
Velkokříž Řádu prince Jindřicha, Portugalsko, 29. května 2003[6]
Řád státního znaku I. třídy, Estonsko, 23. února 2006[7]- řádový řetěz Řádu státního znaku in memoriam, Estonsko, 23. února 2008[8]
Překlady
editovat- Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
- Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
- Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.
Památka
editovatV roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lennart Meri na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lennart Meri
- Životopis L. Meriho (estonská prezidentská kancelář)[nedostupný zdroj] (anglicky)
