Lino Ventura

Lino Ventura
Lino Ventura
Rodné jméno	Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura
Narození	14. července 1919 ; Parma, Itálie
Úmrtí	22. října 1987 (ve věku 68 let) ; Saint-Cloud, Francie
Místo pohřbení	Cimetière du Val-Saint-Germain
Aktivní roky	1954–1987
Choť	Odette Lecomte
Děti	Clelia Ventura
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lino Ventura, rodným jménem Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura (14. července 1919, Parma – 22. října 1987, Saint-Cloud), byl francouzsko-italský filmový herec a sportovec italského původu, mistr Evropy v zápase ve volném stylu pro rok 1950 ve střední váze, muž sveřepého vzezření a citlivé duše.

Život a kariéra

Mládí

Pocházel z italské Parmy, již od osmi let žil se svou rodinou v Paříži, jeho otec Giovanni Ventura krátce poté rodinu opustil, takže zůstal sám s matkou Luisou, rozenou Borrini. V únoru 1942 dostal povolávací rozkaz, aby sloužil v italské armádě u horských myslivců, avšak krátce po nástupu na vojnu dezertoval zpět do Francie a už se do armády nevrátil. Už od 10 let se živil všelijak, kromě toho se věnoval i sportu. Krátce poté co se stal mistrem Evropy (v zápasení ve volném stylu) mu soupeř nešťastně zlomil nohu a tak musel vrcholového sportu předčasně zanechat, nicméně do konce svého života dále intenzivně sportoval rekreačně.

Filmová kariéra

V roce 1954 se uchytil u filmu, jeho drsný a zároveň i velice přirozený civilní herecký projev byl velice přesvědčivý. Hned ve svém prvním filmu Nesahejte na prachy si zahrál s Jeanem Gabinem, se kterým se později velmi spřátelil.

Zpočátku hrál většinou jen samé drsné a tvrdé postavy, gangstery, zločince, policisty, lidi na okraji společnosti. Postupem doby se ale vypracoval i na vynikajícího charakterního herce. Kromě francouzských filmů také hrál (díky svému původu) i v celé řadě italských filmů. Přátelil se také s šansoniérem Jacquesem Brelem, se kterým natočil snímek Daleký západ.

Za ztvárnění postavy Jeana Valjeana ve snímku Ubožáci natočeném v roce 1982 byl nominován na Césara. Bránil se všem cenám a oceněním i poctám, odmítl převzít i vysoké francouzské státní vyznamenání – Řád čestné legie.

Během své kariéry natočil zhruba 70 filmů. I přes lákavé nabídky ale nikdy nevstoupil na divadelní jeviště, snad proto, že byl herec samouk.

Osobní život

Společně se svojí manželkou se velmi intenzivně věnoval charitativní činnosti. Jejich dcera Linda byla zdravotně postižená a proto se věnovali především postiženým dětem. Jeho žena Odette Lecomte v roce 1987 obdržela za svoji charitativní činnost Řád čestné legie.

Zemřel náhle v roce 1987 na infarkt. Je pohřben na hřbitově ve francouzské obci Le Val-Saint-Germain.

Filmografie (výběr)

1954: Nesahejte na prachy (Touchez pas au grisbi), režie Jacques Becker
1955: Když je v Paříži noc (Razzia sur la Chnouf), režie Henri Decoin
1956: Zákon ulic (La Loi des rues), režie Ralph Habib
1956: Zločin a trest (Crime et châtiment), režie Georges Lampin
1958: Maigret klade past (Maigret tend un piège), režie Jean Delannoy
1958: Milenci z Montparnassu (Montparnasse 19), režie Jacques Becker
1958: Výtah na popraviště (Ascenseur pour l'échafaud), režie Louis Malle
1958: Zdraví vás Gorila (Le Gorille vous salue bien), režie Bernard Borderie
1959: Šelma na svobodě (Le Fauve est lâché), režie Maurice Labro
1960: Velký risk (Classe tous risques), režie Claude Sautet
1962: Nevítaný dědic (Le Bateau d'Émile), režie Denys de La Patellière
1963: Povedení strejcové (Les Tontons flingueurs), režie Georges Lautner
1964: 100 000 dolarů na slunci (Cent mille dollars au soleil), režie Henri Verneuil
1964: Tajný policista (Les Barbouzes), režie Georges Lautner
1966: Druhý dech (Le Deuxieme souffle), režie Jean-Pierre Melville
1966: My se nehněváme (Ne nous fâchons pas), režie Georges Lautner
1967: Dobrodruzi (Les Aventuriers), režie Robert Enrico
1968: Dravec (Le Rapace), režie José Giovanni
1969: Armáda stínů (L'Armée des ombres), režie Jean-Pierre Melville
1969: Sicilský klan (Le Clan des Siciliens), režie Georges Lautner
1970: Poslední adresa (Dernier domicile connu), režie José Giovanni
1971: Rumový bulvár (Boulevard du Rhum), režie Robert Enrico
1972: Valachiho svědectví (The Valachi Papers), režie Terence Young
1973: Mlčenlivý (Le Silencieux), režie Claude Pinoteau
1973: Dotěrný chlap (L'Emmerdeur), režie Edouard Molinaro
1973: Nejpomatenější rozum (La Raison du plus fou), režie François Reichenbach
1973: Šťastný nový rok (La Bonne année), režie Claude Lelouch
1974: Facka (La Gifle), režie Claude Pinoteau
1975: Nelítostný souboj (Adieu poulet), režie Pierre Granier-Deferre
1975: Klec (La Cage), režie Pierre Granier-Deferre
1976: Ctihodné mrtvoly (Cadaveri eccellenti), režie Francesco Rosi
1978: Motýl na rameni (Un papillon sur l'épaule), režie Jacques Deray
1978: Dotek Medúzy (The Medusa Touch), režie Jack Gold
1979: Rozhněvaný muž (L'Homme en colère), režie Claude Pinoteau
1981: Svědek (Garde à vue), režie Claude Miller
1982: Probuď se špione (Espion, lève-toi), režie Yves Boisset
1982: Bídníci (Les Misérables), režie Robert Hossein
1983: Drsný chlapík (Le Ruffian), režie José Giovanni
1984: 100 dní v Palermu (Cento giorni a Palermo), režie Giuseppe Ferrara

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lino Ventura na Wikimedia Commons
Lino Ventura v Česko-Slovenské filmové databázi
Lino Ventura na Kinoboxu
Lino Ventura v Internet Movie Database (anglicky)
Lino Ventura v databázi AlloCiné (francouzsky)