Wikipedie

Louis Fürnberg

český diplomat a spisovatel židovského původu

Louis Fürnberg (24. května 1909, Jihlava[1] – 23. června 1957[2], Výmar) byl německy píšící spisovatel, básník, literární teoretik, překladatel a československý diplomat židovského původu, autor hymny Die Partei vládnoucí strany SED v komunistické Německé demokratické republice.

Louis Fürnberg
Narození24. května 1909
Jihlava
Úmrtí23. června 1957 (ve věku 48 let)
Výmar
Místo pohřbeníStarý hřbitov ve Výmaru
PseudonymNuntius
Povolánínovinář, diplomat, spisovatel, hudební skladatel, básník, překladatel a literární teoretik
Témataliteratura, literární teorie, překlad, hudba a diplomacie
OceněníNárodní cena Německé demokratické republiky
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
DětiAlena Fürnberg Michael Fürnberg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v rodině židovského majitele textilního podniku v Jihlavě. Jeho matka Berta zemřela brzy po jeho narození na tuberkulózu, otec Jakob se znovu oženil a celá rodina se přestěhovala do Karlových Varů, kde otevřela keramickou dílnu. Na přání svého otce se po ukončení gymnázia vyučil v Karlových Varech keramikem, práce v otcově továrně však musel zanechat kvůli následkům onemocnění tuberkulózou.[2]

V roce 1927 se přestěhoval do Prahy, kde absolvoval Německou obchodní akademii. Brzy jej zlákaly myšlenky komunismu, do německé sekce KSČ vstoupil v roce 1928. Začal se živit jako novinář, přispíval do několika českých i německých levicových periodik. Vedl německou divadelní skupinu Echo von links, pro niž vytvořil pod vlivem E. F. Buriana žánr scénické kantáty; skupina sklízela řadu úspěchů doma (např. v divadle D 34) i v zahraničí. Ve své tvorbě vystupoval proti nacistické ideologii. Při práci v divadle se seznámil s Lotte Wertheimer, s níž se proti vůli jejího otce, zámožného rakousko-židovského podnikatele, v říjnu 1937 oženil.[2]

Po okupaci Čech a Moravy nacisty se se ženou pokusili uprchnout do Polska, ale byli zadrženi. Lotte byla propuštěna po dvou měsících a uprchla do Londýna, avšak Louis byl vězněn přibližně rok. V důsledku mučení částečně ztratil sluch. Poté, co jeho žena údajně uplatila gestapo,[3] byl propuštěn a odsunut do Itálie, kde se potkali a společně odcestovali do Jugoslávie, kde se jim v roce 1940 narodil syn Michael. Z Jugoslávie byli o rok později rovněž nuceni uprchnout, tentokrát do britské Palestiny, kam dorazili v roce 1941. V Jeruzalémě přednášel a vedl knižní klub. Jeho rodina a další příbuzní byli za holokaustu zavražděni nacisty.

V roce 1946 se s rodinou vrátil do Prahy, kde bydleli v Molochově na Letné. Téhož roku se jim narodila dcera Alena. Po únoru 1948 nastoupil na ministerstvo informací, kde vedl oddělení pro obnovu kulturních styků s německými zeměmi, později pracoval na ministerstvu školství. V letech 1949–1952 byl československým velvyslaneckým radou v NDR.

 
Louis Fürnberg jako československý diplomat v Berlíně s čínským diplomatem

V padesátých letech začaly v Československu politické procesy zaměřené i na židovské členy KSČ. Louis si musel počeštit jméno na Lubomír Fynberg, jeho blízký přítel, berlínský velvyslanec Otto Fischl, byl popraven v procesu s Rudolfem Slánským. Ve strachu před pronásledováním se Fürnbergova rodina v roce 1954 rozhodla k trvalému přesídlení do Výmaru v NDR, kde se Louis stal uznávaným ředitelem významné literární instituce – Národního badatelského a památkového ústavu klasické německé literatury (Nationale Forschungs- und Gedenkstätten der klassischen deutschen Literatur) a Lotte rozhlasovou redaktorkou. Stal se také jedním ze zakladatelů časopisu Weimarer Beiträge. I v tomto období stále navštěvoval Prahu – navázal spolupráci např. s germanistou Eduardem Goldstückerem, s nímž spolupracoval na vydávání Goethových básní v češtině. Při návštěvě v roce 1955 se zhroutil po těžkém infarktu.

23. června 1957 jej ve věku 48 let postihl druhý infarkt, na nějž zemřel.

Tvorba

editovat

Jako tvůrce se uplatnil především v lyrické poezii, která svou jemnou intimitou a reflexí přírody připomínala Reinera Mariu Rilke, psal však i politické agitační básně. V NDR patřil k velmi známým básníkům. Úspěšný byl také jako překladatel české poezie do němčiny. Znám je také jako autor novel s historickou tematikou. Řada jeho prací má i nadále značnou uměleckou hodnotu a je stále vydávána i mimo Německo.

Český výběr jeho poezie uspořádala Jarmila Urbánková do sbírky Sláva života (1954). Jeho sebrané spisy vyšly v šesti dílech v letech 1964–1973.

Přehled děl

editovat
  • Der Urlaub (Dovolená, 1938, poprvé vydáno posmrtně 1962) – román na základě zkušeností z pobytu ve švýcarském Luganu
  • Hölle, Hass und Liebe (Peklo, zášť a láska, 1943) – sbírka veršů
  • Gustav Mahlers Heimkehr (Návrat Gustava Mahlera, 1946) – básnická sbírka
  • Der Bruder Namenlos (Bratr Bezejmenný, 1947) – lyrická autobiografie, vydána pod pseudonymem Nuntius
  • Mozart-Novelle (Amadé a Casanova, 1947) – novela z pražského prostředí o setkání Mozarta s Casanovou, vyšla i v českém překladu Pavla Eisnera[3]
  • Die Begegnung in Weimar (Setkání ve Výmaru, 1947) – novela o setkání Goetha s Mickiewiczem
  • Die Spanische Hochzeit (Španělská svatba, 1948) – balada
  • Wanderer in den Morgen (Poutník do zítřka, 1951) – básnická sbírka
  • Aus Böhmens Hain und Flur. Verse tschechischer Dichter (Z českých luhů a hájů. Verše českých básníků, 1954) – sbírka překladů českých básní, např. Jana Nerudy nebo Vladimíra Holana[2]
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
  • Du hast ja ein Ziel vor den Augen (Der lesende Arbeiter; 4). Zentralbibliothek der deutschen Klassik, Weimar 1959.
  • Heimat, die ich immer meinte. Böhmen und Deutschland in Gedichten aus dem Nachlass. Aufbau-Verlag, Berlin 1964.
  • Lieder, Songs und Moritaten. Eine Auswahl. Deutsche Akademie der Künste, Berlin 1959.
  • Und Sterne wandern, wie ich geh. Gedichte, Lieder, Songs. 2 vydání, Henschel Verlag, Berlin 1981.
  • Herbert Meinke (Hrsg.): War ein Wintertag … Gedichte. Dahlemer Verlagsanstalt, Berlin 1996, ISBN 3-928832-07-7.

Odkaz

editovat

Ve Výmaru má Louis Fürnberg památník s bustou od Martina Reinera a je tu po něm pojmenována základní škola.[4] V Praze označuje pamětní deska na domě Milady Horákové 94 místo, kde prožil většinu svého pražského života.[2] Jeho pozůstalost spravuje Německá akademie umění v Berlíně.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30. 
  2. ↑ a b c d e DROBNÝ, Jaroslav. Vykořeněný básník. Hobulet. Listopad 2020, roč. 2020, čís. 11, s. 18–19. 
  3. ↑ a b SEEMANN, Richard. Zapomenutý básník Louis Fürnberg 24. 5. 1909 -- 23. 6. 1957. legacy.blisty.cz [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Grundschule Louis Fürnberg - Weimar [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-25. (německy) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Louis_Fürnberg&oldid=24278767“
  NODES
chat 1
Idea 1
idea 1