Louis de Broglie

Louis de Broglie
Louis de Broglie
	Louis de Broglie (1929)
Rodné jméno	Louis Victor Pierre Ramon de Brogli
Narození	15. srpna 1892; Dieppe
Úmrtí	19. března 1987 (ve věku 94 let); Louveciennes
Místo pohřbení	Starý hřbitov v Neuilly-sur-Seine (48°52′54″ s. š., 2°15′51″ v. d.)
Bydliště	Neuilly-sur-Seine
Alma mater	Lyceum Jansona de Sailly (do 1909); Přírodovědecká fakulta v Paříži (1911–1924)
Povolání	fyzik, matematik, vysokoškolský učitel, historik, teoretický fyzik, filozof a výzkumník
Zaměstnavatelé	Sorbonna (1925–1927); Institut Henri Poincaré (1928–1962); Přírodovědecká fakulta v Paříži (1932–1962)
Ocenění	Nobelova cena za fyziku (1929); medaile Maxe Plancka (1938); čestný doktor Lavalovy univerzity (1947); cena Kalingy (1952); zahraniční člen Královské společnosti (1953); … více na Wikidatech
Rodiče	Victor de Broglie a Pauline Célestine de La Forest d'Armaillé
Rod	House of Broglie
Příbuzní	Pauline de Broglie a Maurice de Broglie (sourozenci)
Funkce	profesor (Přírodovědecká fakulta v Paříži; 1933–1962); 1. křeslo Francouzské akademie (1944–1987); President of the International Union of History and Philosophy of Science (1953–1956); prezident (Comité national français d'histoire et de philosophie des sciences; 1956–1972)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Broglie (15. srpna 1892 Dieppe – 19. března 1987 Paříž) byl francouzský kvantový fyzik, který navrhl princip duality částic a vlnění, za což v roce 1929 dostal Nobelovu cenu.^[1]

Život

Pocházel ze šlechtického rodu Broglia di Chieri, který byl původně piemontský a roku 1643 emigroval do Francie. Byl nejmladší z pěti dětí vévody Victora de Broglie a jeho manželky Pauliny de La Forest D’Armaillé. Dědicem rodového titulu byl jeho o sedmnáct let starší bratr Maurice de Broglie, který byl také francouzský fyzik. Louisovi náležel titul princ de Broglie, pod nímž byl známý většinu života. Teprve po smrti bratra, který zemřel v roce 1960 bez potomků, se stal ve svých 68 letech vévodou.

Po maturitě na pařížském gymnáziu Janson de Sally v roce 1909 zpočátku studoval na Sorbonně historii. Bratr Maurice v něm vzbudil zájem o fyziku, a proto v 18 letech zahájil studium fyziky na Pařížské univerzitě, které ovlivnilo celý jeho pozdější život. V roce 1913 již získal vědeckou hodnost.^[2] Během 1. světové války sloužil s bratrem ve vojenské radiotelegrafické stanici na Eiffelově věži.^[2]^[3] Podle jeho návrhu byly všechny spojenecké ponorky vybaveny přijímači speciální konstrukce, které umožnily spojení se základnami.^[2]

Po válce spolupracoval Louis s bratrem Mauricem v jeho soukromé laboratoři na výzkumu fotoefektu a experimentovali s rentgenovým zářením. V roce 1923 Louis publikoval první práce, v nichž formuloval své představy o vlnové mechanice, dualitě částic a vln, podložené matematickým vyjádřením. Ve své dizertační práci Výzkumy o kvantové teorii interpretaci dualizmu rozšířil i na elektrony. Doktorát za teorii elektronové vlny obhájil v roce 1924.^[2]^[3] Vlnové vlastnosti částic vyjádřil rovnicí:

$\ \lambda ={\frac {h}{p}}={\frac {h}{mv}}$ kde λ je vlnová délka, h je Planckova konstanta, m je hmotnost částice a v je její rychlost.

V roce 1925 byla práce publikována ve Fyzikálních análech, ale teorie materiálních vln elektronů byla zpočátku částí odborné komunity, tvořené zejména odpůrci kvantové mechaniky, přijata s nedůvěrou. Uznání se mu dostalo na 5. Solvayské konferenci o fyzice v Bruselu v roce 1927, když byly jeho předpoklady ověřeny experimentálně. De Broglieho teorii hmotných vln elektronu později užil Erwin Schrödinger k vytvoření vlnové mechaniky.^[2]^[4] V roce 1929 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za objev vlnově korpuskulárního dualizmu částic.^[1]

V následující letech se věnoval pedagogické práci. Nejprve přednášel matematiku a teoretickou fyziku na Sorbonně, od roku 1928 byl profesorem teoretické fyziky v Ústavu Henriho Poincarého a od roku 1932 vedl katedru teoretické fyziky Pařížské univerzity. Jeho vědecká činnost pokračovala v oboru spinu částic, teorie světla a aplikaci vlnové mechaniky v jaderné fyzice. V roce 1945 se stal poradcem francouzské komise pro atomovou energii. Podílel se na vzniku Evropské organizace jaderných výzkumů (CERN).^[2]^[5] Byl členem vědeckých akademií mnoha států a čestným doktorem řady světových univerzit. V roce 1961 byl vyznamenán řádem Čestné legie.^[3]

O jeho soukromém životě se mnoho neví. Nikdy se neoženil, měl rád dlouhé procházky, rád četl a dobře hrál šachy.^[3] V roce 1981 po operaci ledvin se stal zcela závislým na lékařské péči. Zbytek života strávil v nemocnici a zemřel na klinice v Louveciennes. Je pohřben na hřbitově v Neuilly-sur-Seine.

V roce 1973 byla založena Nadace Louise de Broglie jako místo setkávání a diskusí pro všechny současné fyziky, kteří chtějí představit výsledky své práce a názory v duchu tolerance a svobody myšlení.

Autor

Louis de Broglie napsal více než 20 odborných knih, z nichž nejdůležitější jsou

Recherches sur la théorie des quanta (Výzkumy o kvantové teorii), 1924
Ondes et mouvements (Vlny a pohyby), 1926
Rapport au 5e Conseil de Physique Solvay, (Zpráva 5. Solvayskému kongresu fyziků ) 1927
La mécanique ondulatoire (Vlnová mechanika), 1928
Une tentative d’interprétation causale et non linéaire de la mécanique ondulatoire: la théorie de la double solution (Nelineární vlnová mechanika: kauzální interpretace) 1956.

Věnoval se i popularizaci fyziky, za což byl vyznamenán organizací UNESCO Kalingovou cenou v r. 1952.^[2]^[3] K nejznámějším knihám patří

Hmota a světlo: Nová fyzika, 1939
Revoluce ve fyzice, 1953
Fyzika a mikrofyzika, 1960
Nové perspektivy fyziky, 1962

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis de Broglie na francouzské Wikipedii.

↑ ^a ^b The Nobel Prize in Physics 1929. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g CODR, Milan; TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Louis de Broglie, s. 58–61.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. ISBN 978-80-01-04546-6. Kapitola Doktorská dizertace století (Louis de Broglie), s. 131–134.
↑ Louis de Broglie | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online.
↑ CHÝLA, Jiří. Disertace, která změnila fyziku: sto let vlnově-částicové duality. www.osel.cz [online]. 2024-02-08 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online.

Literatura

Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). Praha: ČVUT, 2010. 307 s. ISBN 978-80-01-04546-6.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis de Broglie na Wikimedia Commons
www.converter.cz/fyzici/

1. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Émile Picard	1944–1987 Louis de Broglie	Nástupce: Michel Debré

[:0-1] The Nobel Prize in Physics 1929. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (anglicky)

[:1-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g CODR, Milan; TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Louis de Broglie, s. 58–61.

[:2-3] KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. ISBN 978-80-01-04546-6. Kapitola Doktorská dizertace století (Louis de Broglie), s. 131–134.

[4] Louis de Broglie | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online.

[5] CHÝLA, Jiří. Disertace, která změnila fyziku: sto let vlnově-částicové duality. www.osel.cz [online]. 2024-02-08 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]