Ludvík I. Hesenský

Ludvík I. Hesenský
	hesenský velkovévoda
	Ludvík I. Hesenský (Johann Heinrich Schmidt)
Hesenský velkovévoda
Období	14. srpna 1806–6. dubna 1830
Nástupce	Ludvík II.
Hesensko-darmstadtský lankrabě
Období	6. dubna 1790–14. srpna 1806
Předchůdce	Ludvík IX.
Narození	14. června 1753; Prenzlau, Braniborsko
Úmrtí	6. dubna 1830 (76 let); Darmstadt, Hesensko
Manželka	Luisa Hesensko-Darmstadtská
Potomci	Ludvík II. Hesenský; Luisa Hesenská; Jiří Hesenský; Fridrich Hesenský; Emil Hesenský; Gustav Hesenský
Dynastie	Hesenští
Otec	Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
Matka	Karolína Falcko-Zweibrückenská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík I. Hesenský (14. června 1753, Prenzlau – 6. dubna 1830, Darmstadt) byl hesensko-darmstadtský lankrabě (jako Ludvík X.) a později první hesenský velkovévoda.

Původ a mládí

Ludvík jako hesensko-darmstadtský korunní princ (1769).

Ludvík se narodil 14. června 1753 jako třetí dítě a nejstarší syn pozdějšího lankraběte Ludvíka IX. Hesensko-Darmstadtského a jeho manželky Karolíny Falcko-Zweibrückenské, dcery falckraběte Kristiána III. Ludvík se narodil ve městě Prenzlau v Braniborsku, kde byl právě umístěn jeho otec, který sloužil v pruské armádě. Děti vyrůstaly s matkou v Buchsweileru, v původním sídle hrabat z Hanau-Lichtenbergu, zatímco otec pobýval hlavně ve městě Pirmasens, kde dělal svou vojenskou kariéru. V roce 1766, když bylo Ludvíkovi 13 let, se matčin dvůr přesunul z Buchsweileru do Darmstadtu. Po smrti dědečka 17. října 1768 se Ludvíkův otec stal lankrabětem a Ludvík jeho dědicem s titulem korunní princ.

Ludvík od roku 1769 studoval na univerzitě v Leidenu a následně podnik kavalírskou cestu do Londýna a Paříže. Ve Francii se mimo jiné setkal s francouzskými filosofy Jeanem le Rond d'Alembertem a Denisem Diderotem, kteří byli předními osobnostmi osvícenství a editory první moderní encyklopedie. V roce 1773 odcestoval s v Německu narozeným francouzským spisovatelem a kritikem Fridrichem Melchiorem Grimmem ke dvoru Fridricha Velikého v Prusku, kam se provdala Ludvíkova starší sestra Frederika Luisa za předpokládaného dědice Fridricha Viléma. Nakonec Ludvík odjel do Ruska, kde se v roce 1773 v Petrohradu zúčastnil svatby své mladší sestry Vilemíny Luisy s dědicem ruského trůnu, carevičem Pavlem. V roce 1774 Ludvík jako ruský generál bojoval v rusko-turecké válce a stal se svobodným zednářem lóže "Ke korunované vlajce" v Moskvě.

Manželství

Lankraběnka Luisa se třemi nejstaršími dětmi, asi 1792.

V roce 1776 se Ludvík zasnoubil se Žofií Doroteou Württemberskou, nejstarší dcerou Fridricha II. Evžena Württemberského. Zasnoubení bylo zrušeno a Žofie Dorotea se provdala za Ludvíkova ovdovělého švagra, careviče Pavla, syna a dědice ruské carevny Kateřiny II. Po zrušení zasnoubení Ludvík obdržel peněžitou náhradu.

Po tomto ponižujícím incidentu strávil Ludvík léto u dvora své mladší sestry Luisy v sasko-výmarském vévodství, kde se stýkal s Johannem Wolfgangem von Goethe. I po odjezdu z vévodství zůstal Ludvík v korespondenci s výmarským dvorem a Goethem a také s Friedrichem Schillerem. Ludvík se oženil 19. února 1777 ve třiadvaceti letech v Darmstadtu se svou o osm let mladší sestřenicí Luisou, dcerou svého strýce Jiřího Viléma Hesensko-Darmstadtského. Pár žil střídavě v Darmstadtu a Fürstenlager Auerbach. Manželé spolu měli šest dětí.

Hesensko-darmstadtský lankrabě

Ludvík se stal hesensko-darmstadtským lankrabětem po smrti svého otce v roce 1790. Předsedal významnému nárůstu území pro Hesensko-Darmstadtsko během císařských reorganizací v letech 1801–1803, zejména vestfálskému vévodství, které do té doby podléhalo kolínskému arcibiskupovi.

Hesenský velkovévoda

Ludvíkův tolar jako hesenského velkovévody, 1825.

Jako spojenec Napoleona Bonaparte byl Ludvík v roce 1806 povýšen hesenského velkovévodu a vstoupil do Rýnského spolku, což vedlo k zániku Svaté říše římské. Na Vídeňském kongresu 1814/15 se Ludvík musel vzdát svých vestfálských území, ale byl odškodněn okresem Rheinhessen s jeho hlavním městem Mohučí na levém břehu Rýna. Kvůli tomuto zisku upravil svůj titul na velkovévodu hesenského a u Rýna.

Ludwigsmonument v Darmstadtu.

Velkovévoda Ludvík zemřel 6. dubna 1830 ve věku 76 let ve svém hlavním městě Darmstadtu. Jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn Ludvík II.

V roce 1844 byl na jeho památku uprostřed největšího darmstadtského náměstí Luisenplatz postaven 33metrový sloup zvaný Langer Ludwig (Dlouhý Ludvík).

Potomstvo

Se svou manželkou a sestřenicí Luisou Hesensko-Darmstadtskou (1761–1829) měl Ludvík osm dětí, z nichž se však dvě narodily mrtvéː

Ludvík II. Hesenský (26. prosince 1777 – 16. června 1848), hesenský velkovévoda, ⚭ 1804 Vilemína Luisa Bádenská (10. září 1788 – 27. ledna 1836)
Luisa Karolína Hesensko-Darmstadtská (16. ledna 1779 – 18. dubna 1811), ⚭ 1800 Ludvík Anhaltsko-Köthenský (25. září 1778 – 16. září 1802)
Jiří Hesensko-Darmstadtský (31. srpna 1780 – 17. dubna 1856), ⚭ 1804 Karolína Török de Szendrő (23. dubna 1786 – 28. října 1862), morganatické manželství
Fridrich Hesensko-Darmstadtský (14. května 1788 – 16. března 1867)
mrtvě narozená dvojčata - dcery (11. května 1789)
Emil Hesensko-Darmstadtský (3. září 1790 – 30. dubna 1856)
Gustav Hesensko-Darmstadtský (18. prosince 1791 – 30. ledna 1806)