Lusignanové

Lusignanové
Země	Francie; Jeruzalémské království; Kyperské království; Kilíkijská Arménie;
Tituly	pán z Lusignanu (10. stol.–1308); hrabě z La Marche (1199–1309); hrabě z Angoulême (1246–1309); král jeruzalémský (1186–1192, dál titulárně); král kyperský (1192–1474); král arménský (v Kilíkii) (1342–1464);
Zakladatel	Hugo I. z Lusignanu
Rok založení	10. století
Vymření po meči	1267 (agnatská linie)
Vymření po přeslici	1487 (cognatská linie)
Současná hlava	není (rod vymřel)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lusignanové pocházejí z kraje Poitou v západní Francii a rod je znám již od 10. století. Od konce 11. století se z malého bezvýznamného rodu stal jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů v oblasti, s centrem na hradě Lusignan. Ke konci 12. století se mladší členové rodu prostřednictvím sňatků zmocnili koruny v křižáckém Jeruzalémském království a na počátku 13. století po pádu Jeruzaléma bývalý jeruzalémský král Guy de Lusignan vybudoval další křižácké království na Kypru, zatímco hlavní rodová větev držela hrabství La Marche a Angoulême. Křižáčtí princové na Blízkém východě se brzy příbuzensky spojili s hethumovskými vládci v Arménském království, na jehož trůn první panovník z rodu Lusignanů nastoupil roku 1342. Arménská a kyperská rodová větev se později sloučily a po dobytí jejich zemí osmanskými Turky v Asii nakonec vymřely.

Původ

Hrad Lusignan i s vílou Meluzínou nad věží v iluminaci Přebohatých hodinek vévody z Berry z počátku 15. století

Rod Lusignan pochází z hradu Lusignan v Poitou, poblíž Poitiers, který byl ve své době jedním z největších hradů ve Francii. Hrad byl zničen během válek o dědictví a zbyly z něj pouze zříceniny. Podle pověsti z raných středověkých dob byl hrad vybudován bájnou vílou Meluzínou. Páni hradu Lusignan byli hrabaty z La Marche a často bojovali s hrabaty z Angoulême. Hrabě Hugo le Brun ("Hugo Snědý"), stejně jako většina baronů v Poitou podporoval Artura z Bretaně coby dědice po anglickém králi Richardu I. poté, co se v roce 1199 Jan Bezzemek stal králem Anglie. Eleonora Akvitánská poté vyjednala jejich podporu pro Jana Bezzemka. Pro zabezpečení své pozice v La Marche ovdovělý Hugo uspořádal zásnuby s dcerou svého příštího rivala z Angoulême, která byla v té době ještě dítě. Nicméně v srpnu roku 1200 se Jan skutečně oženil a odměnit Huga a jeho bratra z Eu a Normandie jaksi zapomněl.

Dotčení Lusignanové proto vypověděli Anglii poslušnost a přísahali svou věrnost Filipu II., králi Francie. Jako spojencům se Lusignanům podařilo zadržet Artura i Eleonoru. Jan na to reagoval tak, že v červenci 1202 překvapil jejich nepřipravené síly v hradu Mirabeau a převzal si Hugovy zajatce spolu s dvěma sty obránci z Poitou. Janovo kruté zacházení se zajatci se nakonec obrátilo proti němu a francouzští baroni, kteří se spojili s Angličany, začali dezertovat ve velkém. Tak lusignanská povstalecká diplomacie přímo vedla ke ztrátě poloviny anglických lén ve Francii, které byly brzy připojeny králem Filipem Augustem k francouzskému království.

Heraldika

erb Lusignanů jako králů Kypru
erb Viléma z Valence, hraběte z Pembroku

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lusignanové na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Lusignanové

Země	Francie Jeruzalémské království Jeruzalémské království Kyperské království Kyperské království Kilíkijská Arménie Kilíkijská Arménie
Tituly	pán z Lusignanu (10. stol.–1308) hrabě z La Marche (1199–1309) hrabě z Angoulême (1246–1309) král jeruzalémský (1186–1192, dál titulárně) král kyperský (1192–1474) král arménský (v Kilíkii) (1342–1464)
Zakladatel	Hugo I. z Lusignanu
Rok založení	10. století
Vymření po meči	1267 (agnatská linie)
Vymření po přeslici	1487 (cognatská linie)
Současná hlava	není (rod vymřel)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.