Lymfogranuloma venereum
Lymfogranuloma venereum (LGV, jinak též venerický lymfogranulom či Nicolas-Favreova nemoc) je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem jsou specifické sérotypy bakterie Chlamydia trachomatis (L-1, L-2 a L-3). Nemoc postihuje mízní (lymfatické) uzliny (většinou inguinální, tj. tříselné u mužů a pánevní u žen) a mízní cévy. Začíná vznikem malého puchýřku (1–3 mm) na penisu či vulvě, který se následně rozpadne a zhojí. Nemoc pak postupuje do mízních uzlin a po několika týdnech způsobuje jejich zduření, zhnisání, prasknutí a vytvoření píštěle, kudy vytéká žlutozelený hnis s příměsí krve.[1] Může rovněž dojít k zánětu v okolních oblastech, který může vést k proktitidě či zúžení konečníku, případně též může v důsledku LGV dojít k elefantiáze pohlavních orgánů.[2] Vedlejšími typickými symptomy jsou horečka, zimnice, nechutenství, bolest hlavy a kloubů.[2]
| Lymfogranuloma venereum | |
|---|---|
 LGV u muže ve stádiu zduření uzlin | |
| Klasifikace | |
| MKN-10 | A55. |
| MeSH | D008219 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Inkubační doba nemoci je 3 až 30 dní u primární léze a 3 až 8 týdnů u mízních uzlin (zduření mízních uzlin). Mezi léky první volby patří antibiotika tetracyklin a doxycyklin.[2]
Vyskytuje se především v zemích tropického a subtropického podnebného pásu a je endemická v Asii a Africe. Její výskyt byl vzácný jak v Evropě,[3] tak v Česku.[4] Od roku 2012 je ve vyspělých zemích evidováno přibližně 1 600 případů onemocnění, z toho v Česku 14, kde je vzhledem k rozšíření v homosexuální komunitě nejčastějším projevem zánět konečníku.[5]
Nemoc byla poprvé popsána Wallacem v roce 1833[6] a v roce 1913 znovu Durandem, Nicolasem a Favrem.[7][8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Vředy na pohlavních orgánech [online]. Sexus [cit. 2009-09-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c Lymfogranuloma venereum [online]. Sexus [cit. 2009-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Lymfogranuloma venereum [online]. 004.cz [cit. 2009-09-20]. Dostupné online.
- ↑ ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galen, 2008. ISBN 978-80-7262-501-7. S. 131.
- ↑ Centrum pro pohlavní nemoci Nemocnice Na Bulovce, Daniela Vaňousová, Lékaři varují, do ČR míří epidemie pohlavní choroby, zasáhla gaye, ČTK, 16. července 2012
- ↑ Lymphogranuloma Venereum: Article by Andrew C Bushnell [online]. eMedicine Health [cit. 2009-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ synd/1431 v databázi Who Named It? (anglicky)
- ↑ N. J. Durand, J. Nicolas, M. Favre. Lymphogranulomatose inguinale subaiguë d’origine génitale probable, peut-être vénérienne. Bulletin de la Société des Médecins des Hôpitaux de Paris, 1913, 3 sér., 35: 274-288.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu lymfogranuloma venereum na Wikimedia Commons - MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc. - Lymphogranuloma venereum
- Novinky.cz – Do Česka míří epidemie pohlavní choroby, zasáhla gaye, varují lékaři (07/2012)
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.