Měsíčníkovití

čeleď paprskoploutvých ryb

Měsíčníkovití (Molidae) je čeleď paprskoploutvých, neobvykle vypadajících velkých ryb. Mola alexandrini může dalece přesahovat 3 m a vážit přes 2,7 tuny, což z něj dokonce dělá největší kostnatou rybu na světě.[1] Měsíčníci postrádají ocasní násadec i ocasní ploutvi, takže to vypadá, že jejich tělo „končí“ předčasně hned za hřbetní a řitní ploutví. Vyskytují se hlavně na otevřeném moři Tichého, Indické a Atlantského oceánu. Rozeznává se 5 druhů měsíčníků.

Jak číst taxoboxMěsíčníkovití
alternativní popis obrázku chybí
Měsíčník svítivý,
nejznámější zástupce měsíčníkovitých
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádčtverzubci (Tetraodontiformes)
Čeleďměsíčníkovití (Molidae)
Bonaparte, 1832
rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tělo měsíčníků je bočně zploštělé, vysoké a přibližně kruhového tvaru. Hřbetní a řitní ploutev jsou posunuté až na samý konec těla. V průběhu evoluce vymizel u měsíčníku ocasní násadec s ocasní ploutví, které jsou nahrazeny pseudoocasem. Tomu se někdy říká ocasní lem, v odborné literatuře se označuje jako clavus. Clavus je nepohyblivý a slouží pouze jako kormidlo.[2][3] Clavus nepředstavuje zakrnělou ocasní ploutev, nýbrž vznikl modifikací částí řitní a hřbetní ploutve.[4] Pohyb ryby vpřed zajišťuje synchronizované boční kývání hřbetní a řitní ploutve, tedy nikoliv těla jako je tomu u většiny ostatních paprskoploutvých ryb. Ke kormidlování slouží clavus.[5]

 
Kostra měsíčníka svítivého (Lewis Carroll, 1857)

Hřbetní i řitní ploutev postrádají kostěné trny, přítomny jsou však měkké paprsky. Postranní čára i plynový měchýř zcela chybí.[3] Ústa jsou malá, zuby srůstají ve dvě zobákovité desky, které nejsou rozdělené švem. Počet obratlů je 16–18.[2] To je vůbec nejmenší počet obratlů zaznamenaných u kostnatých ryb.[6] Po stranách hlavy jsou umístěny 2 malé nosní dírky. Kůže je velmi silná a drsná. Těla měsíčníků bývají protistínově zbarvena; horní strana hraje různými odstíny bílé, šedé a hnědé, spodina je světlejší.[7]

Měsíčníči představují největší kostnaté ryby na světě.[6] Rekordní exemplář Mola alexandrini vážil 2744 kg a měl 325 cm na délku a 359 cm na výšku.[1] Ne všechny druhy měsíčníků však dosahují takovýchto rozměrů. Nejmenší zástupce Ranzania laevis dosahuje maximální délky „pouze“ kolem 1 m.[8]

Biologie

editovat
 
Sharptail mola při povrchu hladiny

Samice měsíčníka svítivého v sobě nese až 847 milionů vajíček,[9] což z druhu činí vůbec nejplodnějšího obratlovce.[2][10] Potěr měsíčníků je velmi malý s ostnatými okraji těla a vzhledem se tak výrazně liší od dospělců. Měsíčníci se živí hlavně medúzami, dále salpami, hadicemi, korýši, menšími rybami i mořskými řasami.[2][11]

Měsíčníci jsou rozšířeni v širých, méně často i pobřežních mořích mírného a tropického podnebného pásu.[11] Vyskytují se v Atlantském (včetně Středozemního moře), Tichém i Indickém oceánu.[2]

Hlavy měsíčníků bývají masivně infikovány různými druhy parazitů, kterých bylo k roku 2017 popsáno již 54. Parazité jsou patrně jedním z důvodů, proč jsou měsíčníci často k vidění, jak plavou těsně u hladiny s vystrčenou boční stranou, kterou nastrkují mořským ptákům jako jsou racci nebo albatrosi, kteří tyto parazity rádi vyzobávají.[12][13] Podobně měsíčník může nabádat i menší rybky, tzv. čističe, aby připluli blíže a pomohli se mu parazitů zbavit.[14][15] Podle studie z roku 2015 je hlavním důvodem připlouvání měsíčníků svítivých k hladině slunění na slunci a ohřívání v teplé vodě. Dochází totiž k němu hlavně po lovecké výpravě měsíčníků ve studených hlubinách moře.[16] Proti této hypotéze nicméně hovoří to, že se měsíčník svítivý může znovu ponořit do hlubokých vod ještě před tím, než se jeho tělo u hladiny ohřálo.[17]

Systematika

editovat

První druh měsíčníka, Mola mola, byl popsán již v Linného Systema Naturae roce 1758.[18] Od té doby do roku 2003 bylo popsáno kolem 19 rodů a 54 druhů, z nichž drtivá většina byla po masivní revizi v roce 1951 synonymizována nebo zneplatněna.[18][19][20] Poslední druh měsíčníka Mola tecta byl popsán teprve v roce 2017.[21] Tento měsíčník dlouho unikal pozornosti vědců i přesto, že se exempláře druhu nacházely v řadě muzejních sbírek. Díky podobnosti tohoto nově „objeveného“ druhu s Mola mola totiž vědcům nebylo zřejmé, že se jedná o jiný druh.[22]

Moderní taxonomie rozeznává 5 druhů měsíčníků ve 3 rodech.[23]

Vědecké jméno Běžné jméno Přibližná maximální váha (kg) Přibližná maximální

délka těla (m)

Tvar ocasního lemu (clavus) Tvar hlavy a brady Fotografie
Mola mola měsíčník svítivý 2300 3,2 Vlnkovaný Méně hrudkovitá a vyčnělá hlava  
Mola alexandrini[1] 2700 3,3 Zaoblený Hrboly na hlavě a bradě  
Mola tecta 1900 2,4 Zaoblený, ve středu přerušený Bez hrudek a hrbolů na hlavně a bradě  
Masturus lanceolatus 2000 3,4 Zašpićatělý Vypouklé čelo  
Ranzania laevis NA 1 Zkosený a tenký Zašpičatělá hlava bez hrudek  

Reference

editovat
  1. a b c GOMES‐PEREIRA, José Nuno; PHAM, Christopher K.; MIODONSKI, Joana. The heaviest bony fish in the world: A 2744‐kg giant sunfish Mola alexandrini (Ranzani, 1839) from the North Atlantic. Journal of Fish Biology. 2023-01, roč. 102, čís. 1, s. 290–293. Dostupné online [cit. 2023-06-13]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/jfb.15244. (anglicky) 
  2. a b c d e NELSON, Joseph S. Fishes of the world. Fifth edition. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons, Inc, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4. OCLC 926623501 S. 524. 
  3. a b HANEL, Lubomír. Ryby (2). 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. IX). ISBN 80-00-00830-0. S. 104. 
  4. BRITZ, Ralf; JOHNSON, G. David. Leis' conundrum: Homology of the clavus of the ocean sunfishes. 1. Ontogeny of the median fins and axial skeleton ofMonotrete leiurus (Teleostei, Tetraodontiformes, Tetraodontidae). Journal of Morphology. 2005-10, roč. 266, čís. 1, s. 1–10. Dostupné online [cit. 2023-06-13]. ISSN 0362-2525. DOI 10.1002/jmor.10243. (anglicky) 
  5. DAVENPORT, John; PHILLIPS, Natasha D.; COTTER, Elizabeth. The locomotor system of the ocean sunfish Mola mola (L.): role of gelatinous exoskeleton, horizontal septum, muscles and tendons. Journal of Anatomy. 2018-09, roč. 233, čís. 3, s. 347–357. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. DOI 10.1111/joa.12842. PMID 29926911. (anglicky) 
  6. a b Family MOLIDAE [online]. Fishes of Australia [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. FAMILY Details for Molidae - Molas or Ocean Sunfishes. www.fishbase.se [online]. Fishbase.se [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Ranzania laevis, Slender sunfish. www.fishbase.se [online]. Fishbase.se [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. FORSGREN, Kristy. Reproductive Biology of the Ocean Sunfishes. In: THYS, Tierney M.; HAYS, Graeme C.; HOUGHTON, Jonathan D. R. The Ocean Sunfishes. Boca Raton: CRC Press, 2020. Dostupné online. ISBN 9780429343360. (anglicky)
  10. SOUSA, Lara L.; XAVIER, Raquel; COSTA, Vânia. DNA barcoding identifies a cosmopolitan diet in the ocean sunfish. Scientific Reports. 2016-07-04, roč. 6, čís. 1, s. 28762. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep28762. PMID 27373803. (anglicky) 
  11. a b PAXTON, John R.; ESCHMEYER, William N. The Encyclopedia of fish: A Complete Visual Guide. Dorking, Surrey: Publisher Red Lemon Press, 2015. Dostupné online. ISBN 9781783420650. S. 231. (anglicky) 
  12. CHEN, Catherine. How to Keep an Ocean Sunfish Clean. Scientific American Blog Network [online]. [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ABE, Takuzo; SEKIGUCHI, Keiko; ONISHI, Hiroji. Observations on a school of ocean sunfish and evidence for a symbiotic cleaning association with albatrosses. Marine Biology. 2012-05-01, roč. 159, čís. 5, s. 1173–1176. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 1432-1793. DOI 10.1007/s00227-011-1873-6. (anglicky) 
  14. Rare Footage of Ocean Sunfish Getting Cleaned | BBC Earth [online]. BBC Earth, 2018-11-11 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. KONOW, N.; FITZPATRICK, R.; BARNETT, A. Adult Emperor angelfish (Pomacanthus imperator) clean Giant sunfishes (Mola mola) at Nusa Lembongan, Indonesia. Coral Reefs. 2006-05-01, roč. 25, čís. 2, s. 208–208. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 1432-0975. DOI 10.1007/s00338-006-0086-9. (anglicky) 
  16. NAKAMURA, Itsumi; GOTO, Yusuke; SATO, Katsufumi. Ocean sunfish rewarm at the surface after deep excursions to forage for siphonophores. Journal of Animal Ecology. 2015-05, roč. 84, čís. 3, s. 590–603. Dostupné online [cit. 2023-06-13]. DOI 10.1111/1365-2656.12346. (anglicky) 
  17. NAKAMURA, Itsumi; YAMADA, Morihiko. Thermoregulation of ocean sunfish in a warmer sea suggests their ability to prevent heat loss in deep, cold foraging grounds. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. 2022-01-01, roč. 546, s. 151651. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 0022-0981. DOI 10.1016/j.jembe.2021.151651. (anglicky) 
  18. a b BASS, Anna L.; DEWAR, Heidi; THYS, Tierney. Evolutionary divergence among lineages of the ocean sunfish family, Molidae (Tetraodontiformes). Marine Biology. 2005-12, roč. 148, čís. 2, s. 405–414. Dostupné online [cit. 2023-06-13]. ISSN 0025-3162. DOI 10.1007/s00227-005-0089-z. (anglicky) 
  19. PARENTI, Paolo. Family Molidae Bonaparte 1832. California Academy of Sciences [online]. 2003. Čís. 18. Dostupné online. (anglicky) 
  20. FRASSER-BRUNNER, A,. The ocean sunfishes (family Molidae). Bulletin of the British Museum (Natural History).. 1951, roč. 1, s. 89–121. Dostupné online [cit. 2023-06-13]. ISSN 0007-1498. DOI 10.5962/bhl.part.21630. (anglicky) 
  21. NYEGAARD, Marianne; SAWAI, Etsuro; GEMMELL, Neil. Hiding in broad daylight: molecular and morphological data reveal a new ocean sunfish species (Tetraodontiformes: Molidae) that has eluded recognition. Zoological Journal of the Linnean Society. 2017-07-19, roč. 182, čís. 3, s. 631–658. Dostupné online [cit. 2023-06-08]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlx040. (anglicky) 
  22. NYEGAARD, Marianne. The four-year treasure hunt for the hoodwinker sunfish. The Conversation [online]. 2017-07-19 [cit. 2023-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. MATSUURA, Keiichi. Taxonomy and systematics of tetraodontiform fishes: a review focusing primarily on progress in the period from 1980 to 2014. Ichthyological Research. 2015-01-01, roč. 62, čís. 1, s. 72–113. Dostupné online [cit. 2023-06-08]. ISSN 1616-3915. DOI 10.1007/s10228-014-0444-5. (anglicky) 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
  NODES
Association 1
Idea 1
idea 1