Německá šlechta

Německá šlechta (německy deutscher Adel) společně s panovnickými rody byla skupina středověké a novověké stavovské společnosti v německy hovořících zemích ve střední Evropě. Ta podle zákonů a zvyklostí v této oblasti do začátku 20. století užívala určitých privilegií a výsad.

Historie

Územní rozsah Svaté říše římské a Sicilské království za vlády štaufské dynastie. Čísařská a bezprostředně říšská území jsou vyznačena jasně žlutou barvou.

Historicky mezi tyto oblasti patřily Svatá říše římská (962–1806), Německý spolek (1814–1866) a Německé císařství (1871–1918). a částečně též některé habsburské země, které však měly vlastní systém.

Na počátku existence Weimarské republiky (1919–1933) byla v srpnu 1919 zavedena první německá ústava, která oficiálně zrušila královské a šlechtické tituly a příslušné výsady a imunitu vztahující se k nim.

Současná Spolková republika Německo šlechtu a její tituly uznává. Dědičné tituly jsou povoleny jako součást příjmení (např. aristokratické předložky von a zu) a tato příjmení a tituly mohou dědit potomci. Nové tituly však republika udělovat nemůže a potomci německých šlechtických rodů nemají nárok na jakékoli výsady spojené se šlechtickými tituly.

Rakouské země

Šlechtický systém v rakouských zemích se po staletí vyvíjel společně s říšským a vykazoval podobné znaky. Po oddělení Rakouska od Svaté říše, tj. v Rakouském císařství a později Rakousku-Uhersku, včetně českých zemí, se vývoj odloučil na vlastní rakouskou šlechtu, do níž lze částečně zahrnout také šlechtu českou, uherskou, chorvatskou ad.

Oba systémy pak skončily v roce 1919, kdy byly přijaty zákony zrušující šlechtu jako společenskou třídu a někde byl zrušen také právní status a privilegia.

V dubnu 1919 za první Rakouské republiky (1919-1934) byla šlechta v Rakousku zrušena zákonem a na rozdíl od Německa bylo používání a titulů a šlechtických predikátů v rámci příjmení zakázáno.

Tituly a hodnosti

Panovnické tituly

Tituly panovníků v rámci jednotlivých územních celků byla celá řada. Počínaje nejvyšším titulem císařem Svaté říše, přes krále, kurfiřty, velkovévody, arcivévody, vévody, lankrabata, markrabata, falckrabata, knížata a říšská hrabata nesli vládci, kteří patřili k německé Hochadelě. Ostatní počty, stejně jako baroni (Freiherren), páni (Herren), rytíři (Ritter) nesli šlechtické rodiny, které nevládly. Drtivá většina německé šlechty však nezdědila žádné tituly a byly obvykle rozlišitelné pouze podle šlechtické částice von v jejich příjmeních.

**Tituly a území**
Označení (česky)	Označení (německy)	Území (česky)	Území (německy)
císař / císařovna	Kaiser / Kaiserin	císařství / říše	Kaiserreich, Kaisertum
král / královna	König (-in)	království	Königreich
kurfiřt / kurfiřtka	Kurfürst (-in)	kurfiřtství	Kurfürstentum
arcivévoda / arcivévodkyně	Erzherzog (-in)	arcivévodství	Erzherzogtum
velkovévoda / velkovévodkyně	Großherzog (-in)	velkovévodství	Großherzogtum
velkokníže / velkokněžna	Großfürst (-in)	velkoknížectví	Großfürstentum
vévoda / vévodkyně	Herzog (-in)	vévodství	Herzogtum
falckrabě / falckraběnka	Pfalzgraf / Pfalzgräfin	falc (palatinát)	Pfalzgrafschaft
markrabě / markraběnka	Markgraf / Markgräfin	markrabství, marka	Markgrafschaft
lankrabě / lankraběnka	Landgraf / Landgräfin	lankrabství	Landgrafschaft
říšský kníže / kněžna	Reichsfürst (-in) ¹	knížectví	Fürstentum
říšský hrabě	Reichsgraf ¹ / Reichsgräfin	hrabství	Grafschaft
purkrabí / purkrabí	Burggraf / Burggräfin	purkrabství	Burggrafschaft
říšský baron / baronka	Reichsfreiherr ¹ / Reichsfreifrau / Reichsfreiin ²	(allodiální) baronie	Freiherrschaft
pán	Herr	Lordstvo	Herrschaft

^1Je zde použita šablona {{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Předpona Reichs- označuje titul udělený císařem Svaté říše; tyto tituly dávaly vyšší priorita než u týchž titulů bez této předpony.

^2Je zde použita šablona {{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Freiin označuje baronku rodem.

Tituly nevládnoucích rodů

**Tituly pro mladší členy svrchovaných rodin a pro nesvrchované rodiny**
Označení (česky)	Označení (německy)
korunní princ / princezna	Kronprinz (essin)
kurfiřt princ	Kurprinz (essin)
arcivévoda / arcivévodkyně	Erzherzog (-in)
velkovévoda / velkovévodkyně	Großherzog (-in)
velkokníže/kněžna	Großfürst (-in)
vévoda / vévodkyně	Herzog (-in)
princ / princezna	Prinz (essin)
kníže / kněžna	Fürst (-in)
markrabě / markraběnka	Markgraf / Markgräfin
lankrabě / lankraběnka	Landgraf / Landgräfin
falckrabě / falckraběnka	Pfalzgraf / Pfalzgräfin
purkrabí / purkraběnka	Burggraf / Burggräfin
starohrabě / starohraběnka	Altgraf / Altgräfin
říšský hrabě / říšská hraběnka	Reichsgraf / Reichsgräfin
říšský baron / baronka, říšský svobodný pán / paní	Reichsfreiherr / Reichsfreifrau / Reichsfreiin
hrabě / hraběnka	Graf / Gräfin
svobodný pán / svobodná paní	Freiherr / Freifrau / Freiin
pán / paní	Herr / Edler Herr
rytíř	Ritter
šlechtic / šlechtična	Edler / Edle
mladý pán (pro nepojmenované šlechtice)	Junker

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku German nobility na anglické Wikipedii.

Literatura

Neues allgemeines deutsches Adels-Lexicon. Ernst Heinrich Kneschke: Sv. I – IX (1859–1870).
Siebmachers Wappenbuch
Heinz Gollwitzer, Die Standesherren. Die politische und gesellschaftliche Stellung der Mediatisierten 1815–1918, Stuttgart 1957 (Göttingen ² 1964). (Zabývá se společenskou a politickou hodností bývalých suverénních šlechticů Svaté říše římské, kteří byli od roku 1803 do roku 1815 mediatizováni)
Johannes Rogalla von Bieberstein: Adelsherrschaft und Adelskultur v Německu. Limburská reklama Lahn.: CA Starcke 1998.
[s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781139456098. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781139456098. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781139456098.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Německá šlechta na Wikimedia Commons

Archiv feudalismu v Sasku (německy)
Institut Deutsche Adelsforschung (Ústav pro výzkum německé aristokracie) (německy)
Burgen und Schlösser (německé hrady a zámky) (německy)

1

2