Nadzvukový letoun
Nadzvukový letoun, také supersonik[1], je letoun, jehož maximální rychlost překračuje rychlost zvuku ve vzduchu.
Příkladem supersoniku byl dopravní letoun Concorde. Z bojových letounů používaných v AČR lze jmenovat třeba JAS-39 Gripen. Prvním letadlem, které překročilo rychlost zvuku, byl Bell X-1. Stalo se tak 14. října 1947 a pilotem byl Chuck Yeager.
Pro označení rychlostí a jevů v nadzvukové oblasti se často používá cizí slovo supersonický, na rozdíl od transsonické oblasti v okolí rychlosti zvuku a subsonické oblasti při rychlostech podzvukových. Obecně mají letouny v transsonické oblasti určité problémy a pro překročení rychlosti zvuku bývají obvykle předepsány speciální postupy. Je to proto, že části letounů, v závislosti na jejich tvaru, jsou obtékány ještě podzvukovou, zatímco v jiných místech už nadzvukovou rychlostí. Protože s přechodem do supersonické oblasti dochází v příslušném místě ke skokové změně některých parametrů (například u křídla poměru odpor/vztlak), objevuje se v důsledku toho neobvyklé mechanické namáhání konstrukce letounu, doprovázené potížemi s řiditelností.
Letoun, který není schopen se pohybovat rychlostí vyšší, než je rychlost zvuku, se nazývá podzvukový letoun.
Příklady nadzvukových letounů
editovat- Tu-244
- Tu-444
- SR-71 „Blackbird“ – držitel rychlostního světového rekordu
- Boeing 2707
- Lockheed L-2000
- North American XB-70 Valkyrie
Reference
editovat- ↑ Supersonik [online]. slovnik-cizich-slov.abz.cz [cit. 2016-12-25]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu nadzvukový letoun na Wikimedia Commons
